Junák na Kriváni.
Nedostihlé oblak s výše
Plane zlatý slunce zrak,
Občerstveno tvorstvo dýše,
Stydně mizí kal i mrak.
Hory jasnost přiodívá,
Jitro nivy celuje,
Nebe k zemi se usmívá,
S níž se v slávě spojuje.
Anož nebe blahoplodné
Sklánějíc se k zemi lne,
Od hrudy se hojnorodné
Lidstvo opět k výši pne;
Ta se slaví věčně krásné
Tvaru s duchem snoubení,
Z něhož prýští síly spasné
Vlasti v čistém snažení.
35
Kde se klidný rozprostírá
Střed slovanských národů,
Tam co obr vůkol zírá
Kriváň v mocnou přírodu;
Patou v Tatrách se opírá,
Témě vzhůru hrdě pne;
Mnohý hmyz a trus ho svírá,
Obrem však nic nepohne.
Stojí pevně vychlumený
Co báň vrchů Tatranských,
Co štít, časem nezlomený,
Chlouba bratří Slovenských,
Jejichž pěvec proslavený
Pod Kriváněm poznal svět,
By strom Slávy oklácený
V nový oděl jara květ.
An se v údolí sezvání
Nábožný lid veský v chrám,
Na vrcholu na Kriváni
Bodrý junák stojí sám.
Velebnost ho sem vyzvala,
Ježto šlechtí přírodu;
Mysl jeho pozor dala
Vyšších hlasův na radu.
36
Kdežto dole mnohá ryje
V čelo vrásky nehoda,
Zde tak volně srdce bije,
Bytost jímá lahoda.
Kadeřemi zde pohrává
Jemu vánek se stran všech,
A mnohé mu věsty dává
O vzdálených Slovanech.
V duchu zaletí do dálí,
Přese družnou Moravu,
K Čechám, kdežto vědy znalí
Světí Umkám zástavu;
Svatovítská věž kde vládne,
Králův slavných stopy dlí,
Starý duch v potomcích mládne,
Z něhož pučí nové klí.
Ferdinand kde Dobrotivý
Věrných Čechův uprostřed,
Ne co člověk než co anděl
K všem šlechetný sílá hled;
Kde lid trůn a oltář svatý
V patrónech svých zemských ctí,
V nichž i chudý i bohatý
Vzývá Boha v výsosti.
37
K sídelnímu říše městu
Obrací pak důvěru,
Kamž Slováci často cestu
Konají v svém záměru;
K svémuť vládci tam se vinou
Různořečné národy:
Spojenýchť jen ze sil plynou
Žně bohaté úrody.
S Kriváně nuž pozdravuje
Junák rodné bratry své.
Malby tam pak vyluzuje
Obraznosti mladistvé;
A jak malíř ve výstavě
Na výši je prostírá,
Slovanský lid usmívavě
Pozor svůj k nim upírá.
Junák, jenž se Boha bojí
Na pozemských cestách svých,
Jedinou jen závist kojí
V prsou vášní zproštěných;
Želíť, že mu není přáno
K slunci ještě blíž se vznést
Jako orel, jemuž dáno
Ještě nad Kriváň se nést.
38