IV. Dante.

Milota Zdirad Polák

Dantův divotvorný duch Tak hluboké zjevuje umění, Jako propasti jsou, ježto pérem Nakreslil v básnickém rozohnění. Dokonalý jest nesmírný svět, Jejž on stvořil, nebem daleko zářící Podobá se bájotajné vlasatici. V temnost Tartaru odvážný let Cestou jej nezpytovanou žene. Z bezedné cisterny nedozřené K výtvorům svým vyvažuje sklady. Ona mocnost, jež nás poutá k zemi, Jeho přioděla perutěmi; Zalétnul do krajin nedostihlých nám, A kam vstoupil, domovem byl všady. V říších nesvobodných svoboden on sám! Též se k nebi vznesl nahoru, S anděly tam vstoupil do sboru. Ocean tu hvězdný, vlny zlatem hoří V pestrých květinách se kroky boří, Pestro barev, skvělost nevýslovná, Lesk se diamantů jí nerovná; Hudba líbezná zní horem dolem, Nevzdechla tu ještě prsa bolem! – V zvucích lýry jeho vše se řadí, mění Pekla bídy, nebes blahochvění; Obraznost a pravda se slučují, Umělého slohu v přiodění Živě před oči nám vystupují.

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

381. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 135. Calderon. (František Sušil)
  2. 22. Básník – král to přeblažené říše, (František Sušil)
  3. Panna. (František Sušil)
  4. SPEKTRUM. (František Kyselý)
  5. 37. Toť kněz Páně! Jak mu svatá říza (František Sušil)
  6. Padua. (Adolf Heyduk)
  7. Velký duch to! Klaň se jemu světe! (František Sušil)
  8. 61. Od lidské se vzdálil od veleby, (František Sušil)
  9. 70. Neuzavírejte srdcí. (František Zdobnický)
  10. Za dob našich k mudrctví se hlásí (František Sušil)