VII. ZKOUŠKA.

František Serafínský Procházka

VII.
ZKOUŠKA.

Cokrát„Cokrát jsem se tebe ptal, vždy jsi mlčela, snad že jsi se za chudého synka styděla. Toč se proto černý kůň, cinkni podkovou, nestojím já o panenku takovou, takovou. 24 U okénka postála, v dálku hleděla, s vyšívaným bílým šátkem k skalce běžela: „Och, bláhový synečku, kynu za tebou a tři křížky do hlubiny dělám před sebou.“ Zahlaholil černý les, syneček se smál, u panenky na té skalce kde nic, tu nic stál. Vzal jí bílý šáteček a ji v náručí: „Tak se mnohá, má panenko, lásce naučí.“ 25