XV. RADA.

František Serafínský Procházka

XV.
RADA.

Sedí baba pod komínem, hadí hlavy vaří s kmínem, černobýl přisejpá s psím jazykem, sto let tak vařívat má už zvykem. Cupy, dupy na náspisku: „Máš-li, babo, líku misku 40 pro srdce churavé zlou nemocí, můžeš-li k panně mi dopomoci? Za kopečkem v bílém dvoru komoru má na závoru, čermáčkem učiň mne v šedém peří, vlít’ bych tam okýnkem po večeři. Komora má včera nové tvrdé dveře jasanové, ale v nich skulinka přece zbyla, chci, bys mne v komárka proměnila.– “ „„Vařím masti na zlé rány, zhojí všecko, jsou-li dány, 41 ale tvá nemoc je divná tuze, té žádné koření nepomůže. Pomůže však slovo pěkné, když se panímámě řekne, zaťukáš prstýnkem, svat ho nese, závora k panence otevře se.““ 42