Když se na mé lůže
Spánek líbě chvěje,
Lilie a růže
Vůkol čela seje,
Dvanácte ze věže
Kdyžto půlnoc bije,
A vše zemské těže
Rouchem černým kryje:
Když se z oné říše
Chvějí na zem snové,
Vše okřívá tíše
Ku radosti nové;
Kdy se měsíc níží,
Stín se míhá hravý,
Tuť se ke mně blíží
Duch mé Miloslavy.
Co tvor z vyšších světů
Letmo ke mně vchází,
Vůně rajských květů
Jasnou doprovází;
Roucho nad sníh padlý,
Pružné kadeřiny
Zdobí neusvadlý
Vínek z rozmariny.
Z jasných zraků svatý
Poklid v temno svítá,
Duch můj zbožně jatý
Toužebně ji vítá;
Její libé zření
Všecku bouři zdejší,
Všecko zemské chtění
V srdci ukonejší.
Její duše čistá
V tichém želu pluje,
Všecka drahá místa
Vůkol navštěvuje;
Kročí ke mně blíže,
Jakby pot mi s čela
A vše zemské tíže
Umírniti chtěla.
Tak se divným jevem
Duše má s ní baví,
Až svým kohout zpěvem
Ranní zábřesk slaví;
Růženná tu záře
Vůkol ní se vine,
Až i v bledé páře
Celá posléz hyne.
K vysostem mne víže
Její pohled skvělý,
Ale pevná mříže,
Zem mne od ní dělí;
Před okem se míhá
Obraz blahospitém,
Mysl stánek stíhá,
V němž jest dívka bytem.