STARÝ KANTOR.

Josef Václav Sládek

Kdy starý kantor přišel k nám, věděl jen on a pán bůh sám; od starých cos se slýchá. Za nás býval šedý děd a víme jen, že dlouho let v svém hrobě leží z ticha. Bůh popřej mu tam klidně spat! my měli jej, on nás měl rád: my byli jeho pýcha; sic nedbal mnoho na vědu, však říkal: „Hoši, ku předu! jen baba sedí z ticha!“ Když někdy jsme se porvali, on usmál se: „Jen pomali; kdo se neudýchá!“ leč v každém srdce utuchlo, když rákoskou to zabuchlo a zahřmělo: „Tedz ticha!“ A když se sešli u zkoušky tatíci, matky s dědoušky, tu nějak nedoslýchá, a když vjel vikář do toho, to sám pán bůh na koho ten kantor vykřik: „Z ticha!“ Na pohřeb, svatbu, na křtiny, my hned jsme měli prázdniny: jeť pozdě honit bycha; a v posvícení, v koledu, jej všichni zvali k obědu a on pak pil tak z ticha. Při velké mši z návyku děl: „ jen žádný z muziků mi v taktu nepospíchá; ta vložka jde bez hany a pozorujte varhany a teď mi laďte z ticha.“ A u muziky nedaří se s žádnými tak šumaři, jak on když v se vmíchá, ten primkdo že to dovede? – jak ledem když se rozjede, i pusón je teď z ticha. Však o půlnoci vánoční, to byla jeho výroční!: jen ďábel ve žluč zpychá! – tu k pastýři: „Jsme druzi,“ děl, dnes lidstvu přišel spasitel!“ a slzu setřel z ticha. A tak to šlo od roku v rok a k cíli dojde každý krok, loď každá v přístav spíchá, pak ruka byla jako cent a smrt, ten starý dirigent, prim ve svou vzala z ticha. I mne snášet budou v dvůr, mou píseň zapějtetu v dur!“ to děl sotva dýchá. mním, že jsem vás dobře ved, jdu k Bohu v konkurs naposled a teď dítkyz ticha –“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

159. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hráč. (Bohdan Kaminský)
  2. VII. Jak dobře, že z ráje vyhnal nás (Jan Neruda)
  3. Šumařovo dítě. (Svatopluk Čech)
  4. TICHÝ DŮM. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Vzpomínka. (Bohdan Kaminský)
  6. báseň bez názvu (Ladislav Quis)
  7. LEGENDA O SV. PETRU. (Antonín Klášterský)
  8. TICHÝ BLÁZEN. (Bohdan Kaminský)
  9. HORA NAD DĚDINOU. (Václav Jaromír Picek)
  10. Modlitba. (Adolf Heyduk)