V listopadu.

Josef Václav Sládek

Teď ubledlá, nádherná léta sláva ku hnědé prsti znavena se chýlí, v ukřehlé ruce poslední květ bílý a zrakem, jenž se bolně pousmává. A jednu po druhé své zdoby skládá – lupení nach ve zlatoskvoucím vlasu, ocún, jenž růžověl se v jejím pasu, a rosné perly, jež tak měla ráda. Sbor pěvců svých v dál poslala už dříve, by mohla sama zmírat se svým bolem něma a klidna bez ohlasu kolem, jen s upomínkou krás v své duši tklivé. A do komor a zásobáren lidí a v doupě zvířat složila své břímě těžkého ovoce, by žili v zimě, když její dlaň už nikdo neuvidí. A vítr sklátí ji svým mrazným šlehem a její vlas pokryje jinovatka a s líce prchne žití něha sladká a srdce utichne pod bílým sněhem.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

37. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  2. VI. BALLATA O ZLATÉM LESE. (Jaroslav Vrchlický)
  3. V suché korunce. (Josef Baše)
  4. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  5. Jak truchlivě se uschlý ořech dívá, ( H. Uden)
  6. ROMANTIKŮV PODZIM (Božena Benešová)
  7. OD TÉ DOBY (Josef Holý)
  8. PÍSEŇ (Karel Dostál-Lutinov)
  9. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Ocún (Beneš Grünwald)