BÍLÉ HVĚZDY.

Josef Václav Sládek

BÍLÉ hvězdy nebem chodí, hvězdáři je počítají, ale ony jdou, kam Bůh je vodí. Květy rostou, umírají, vidíme to, nám jich líto; ony znovu v našem srdci vyrůstají. Bílé hvězdy nebem spějí, prokmitají, – zanikají. – Kde to srdce, v kterém nemizejí? Lidské srdce, květe mžiku, blednoucí jak hvězdy ráno, pojmeš i ty hvězdy v jejich zniku! Lidské srdce, k smrti zralé, hloubané, však nikým nezhloubáno, kde to srdce, – ty kde žiješ dále?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

972. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Skryté květy. (Augustin Eugen Mužík)
  2. 16. Malba. (Jan Slavomír Tomíček)
  3. Hesperus. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V. HVĚZDÁM. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZA NOCÍ BÍLÝCH... (Josef Merhaut)
  6. Mladá dívka. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Hvězda Boží. (Xaver Dvořák)
  8. Lidské srdce. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Hvězdám. (Josef Kuchař)
  10. Labutě. (Xaver Dvořák)