STUDENÁ KRÁSA

Antonín Sova

Studený její úsměv skoupý byl jak slunce na soše když nehybné za rána ožije pár krátkých chvil. Bolestný její výraz studil, oh, a zmrazil srdce mého horký proud. A tu jsem náhle očekával, nějaký zázrak v těžké chvíli pochybné. Jak měla promluvit by mrtvá věc. Neb jak by vstát měl z rakve umrlec. Kamenný výraz její tváře, oh, se zachvět chystal již a řečí tknout. Však její řeč jen měla tvrdou krásu soch, jež ne a ne, nemohou oživnout.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1558. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dnes jsem ji viděl! (Jan Červenka)
  2. NOC. (František Soldan)
  3. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  4. Mé dědictví položil’s... (Otokar Březina)
  5. Prostomilé byly židle (Hermor Lilia)
  6. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  7. Mori! (Xaver Dvořák)
  8. MONOLOG (Božena Benešová)
  9. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  10. Nemoci, paní zlá. (František Taufer)