ROZHOVOR SE SRDCEM

Antonín Sova

Dnes nebylo se čeho bát. Jen smrti, jdoucí bezhlasně po listí spadlém předčasně, po měkkém písku promenad. Sežloutlým prstem ťukla v květ. A opadal. Ted’ ťukla v list. Ledovým zrakem v tisíc míst už přimrazila krovek let. Háj listím plakal. A ty? Čím? Mdlé ptáky někdo ulekal, rákosí seschlé v půli rval, zasypal stezky jehličím. A růže? Sotva tušila, kdo na ni dých’... Jak zklíčená a jak je svadlá, ztišená. Snad bolest „ne“ ji ubila? Ó srdce! Zda bys uhádlo, proč překotný tvůj byl tak spěch? Viď, srdce mé, ty nejsi z těch, bys bolestí „ne“ uvadlo! Buď jenom klidno. Listí pád se právě tebe netýkal. Já ničeho se nezříkal. Dnes ničeho se není bát.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

446. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň ptačí. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. BALADA Z ODKVĚTLÉ KRAJINY (Antonín Sova)
  4. PROPADLINY (František Cajthaml-Liberté)
  5. DIVOTVORNÝ VEČER (Božena Benešová)
  6. KRUTÉ LÉTO (Antonín Sova)
  7. PARK V ZIMĚ. (Adolf Červinka)
  8. Spánek únorový (Stanislav Kostka Neumann)
  9. VYPRAHLÁ DUŠE. (Louis Křikava)
  10. DOMOV (Božena Benešová)