V ODKVĚTU.

Antonín Sova

Po břehu jdeme řeky rozbouřené, plášť její hnědý větrem povívá a mládí se v ni budí zakuklené a v reminiscencích se ozývá... Já vycítil, že náhle po dřímotě pojednou vstala v podzimních svých snech, v svém odkvétání lačná po životě, po jeho kluzkých propastech... A podzim toužil jaro napodobit i vřelým býti víc i půvabným, skalami tok svých prudkých bystřin probít, dát svěží zeleň listům hedvábným... Ty jemné vrásky drobnou rukou skryté, pleť vadnoucí a ne už bujný vlas, panenství nudné masky byly syté, nedbalost jevil její zjev i hlas... A v blouznění o městech beze jména a po vysněných řádech neznámých, že milována chce být tato žena já pochopil, vše za jeden dát hřích...

Patří do shluku

sonet, znělka, rým, rýma, verš, petrarka, sloka, poeta, báseň, dante

206. báseň z celkových 341

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Antonín Klášterský)
  2. MOJE ZNĚLKA NA JEZEŘE GARDSKÉM. (Emanuel Čenkov)
  3. Noci. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PRÁVO JESENĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZA DNŮ BŘEZNA DEŠTIVÝCH. (Emanuel Čenkov)
  6. Sonet epilog. (Josef Svatopluk Machar)
  7. KANDÍK PSÍ ZUB. (Antonín Klášterský)
  8. VLAŠTOVKY. (Antonín Klášterský)
  9. JARNÍ FEUILLETON. (Emanuel Čenkov)
  10. TORBOLE. (Emanuel Čenkov)