PÍSEŇ PRO SPOKOJENÉ S MÁLEM

Antonín Sova

Člověk je překrásný rozumný tvor(Na) Ale smutný v svém běsnícím pudu dravém(Na) nedosytné zvíře v pružném skoku(Na) cítí li kořist v zabíjení hravém(Na) Stále krutější je(Na) Vymýšlí strašnější smrti ničení hromadné(Na) potupnější konce kam střela dopadne(Na) porážek hanbu a vyhnanství galeje(Na) Civilisací uchvácen(Na) točí se vírem záhuby potměšilým(Na) sražen zlou mocí pod práh dolů dolů(Na) tam kde se vraždí kde z kořene vyvrácen(Na) vítěz i poražený(Na) válí se s nevinnou krví spolu(Na) plamenem pomsty doutnavým a zlým(Na) Vy a vy a vy(Na) kteří tu zbýváte v světě pro práci a klid(Na) stále nešťastni(Na) nějakou touhou jež po žití plnějším churaví(Na) po blahu po pokoji jste věčně práhnoucí lid(Na) nešťastný tam kde postavil se k práci(Na) v městech šedivých na poli(Na) v továrnách zakouřených(Na) neměli byste tak bezmocně v resignaci(Na) nikdy už do boje vyhnáni být(Na) Nevím proč tedy chcete(Na) utéci všichni z fabriky zakouřené(Na) z města kde přece jak símě se v poli uchytnete(Na) z drobných a teplých dílen(Na) na oknech břečťan kde fuksie(Na) v kleci kde ptáče tiká oči zamhouřené(Na) chytře si pomrkuje co každý z vás ještě pilen(Na) práci svou smolí a přec jen šťastný je(Na) v blízkosti ženy a dítěte(Na) Veliké štěstí často z mála vykvete(Na) S radostí svou a žalem(Na) pracovníci se spokojte se šťastným málem(Na) ale nechoďte vraždit abyste měli více(Na) nebo víc vyzískali těm kdož vás jak pijavice(Na) ssají a ssáli(Na) vědouce že jste jim jednou v své slabosti(Na) pomohli za černé noci(Na) o vraždách rozhodovat(Na) šíleně mrhat životy běsnit svou mocí(Na) a krev svou i svých mrtvých jim dali(Na)

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

522. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CO MI PSAL SAMOTÁŘ. (Antonín Sova)
  2. Vere novo. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Krev. (Karel Červinka)
  4. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou (Antonín Klášterský)
  5. Skály. (Herma Pilbauerová)
  6. Smrt z kvasu přírody vždy nejvíc těží, (Adolf Heyduk)
  7. MATČINY OČI. (Petr Křička)
  8. JEST ZLOSYNEM... (Jan Evangelista Nečas)
  9. Na špici dýky, která usmrtila, (Richard Weiner)
  10. VLČÍ JÁMY NA LIDI. (Jan Evangelista Nečas)