SMUTEK.

Xaver Dvořák

Své oči sladké navždy zavřela... zvon – srdce – puklý je. Ta hodina! Oh, stín jde náhlý duší mojí a světlo, bílé světlo její shasíná. A kráčí mými zahradami, jež prostřely se délkou mojích let; kde rostou stromů pupence a listí, svou rukou zarazí jich mladý květ. A běží k pramenům mých cest, až divoký jest jeho spěch; a vybled’ křišťál jejich vod, že němý trčí v prázdno jejich břeh. Tmy prostřel vůkol ve vše obzory. Tu předeběh ho, k hrobu jsem ho ved’: „Můj příteli, to nejdražší“, dím, „proč necháváš mi naposled?!”

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

1058. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. Krásný večer. (Alois Škampa)
  3. Krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POD STROMEM, KDYŽ OPADÁVAL KVĚT (Antonín Sova)
  5. None ( H. Uden)
  6. Odpočinek v lese. (Antonín Sova)
  7. POSLEDNÍ TRÁVĚ (Antonín Sova)
  8. HODINY. (Karel Václav Rais)
  9. ZNÁMÝM KRAJEM. (Antonín Klášterský)
  10. None (Karel Leger)