Krajina.

Jaroslav Vrchlický

Stráň byla dlouhá, pustá, kamenitá. Kol kráčel jsem, v tom úžlabina skrytá mi zjevila se, dole třešně byly, a každý strom plál v květech celý bílý, až radost duši a ples zbouzel oku. I musil jsem se zastaviti v kroku a dlouho patřit na ty stromy zkvětlé; mně zdálo se, že dlouhé pruhy světlé a vůně moře vylévají kolem nad pískem, štěrkem a nad prázdným polem. I myslil jsem: Ten kout je vždycky pustý: ať pere slunce tam, krov listí hustý v žár léta chudá, schnoucí třešně nemá, bez písně ptačí vždy ta stráň je němá, ať v jeseni, ať v zimě, smutná bývá. Jen na jaře květ s chudých třešní kývá a stráň se směje, nezříš její kámen, ni nudu její, ani slunce plamen, zříš pouze třešně v stříbra hávu kvésti. Tak v mnohé srdce na chvíli jen štěstí, báj lásky, vpadne a tvář méně krásná plá v sličném jasu, je-li duše šťastna.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

714. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V KRAJ ZABLOUDIL JSEM... (Bohdan Kaminský)
  2. SMUTEK. (Xaver Dvořák)
  3. POD STROMEM, KDYŽ OPADÁVAL KVĚT (Antonín Sova)
  4. Krajina u řeky. (Antonín Klášterský)
  5. OTEVŘENÉ VEŘEJE POZNÁNÍ. (Antonín Sova)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Letní myšlénka. (Antonín Sova)
  8. Naladění. (Beneš Grünwald)
  9. Sloky. (Antonín Sova)
  10. None (Karel Leger)