Pastorale.
Dnes vlny noci nechám burácet,
v snů bíti břeh a sporý na něm květ,
myšlénky pustím do pohoří snů
a v tichu tom se ani nepohnu.
Na pastvy zelené ať večer jdou
neznámých střelců tichou krajinou,
mnohé se vrátí těžce zraněny
a mnohé budou na vždy ztraceny.
Až lampa pozdní nocí dohoří,
psa černého v snů vyšlu pohoří,
psa žalu, který, sluchy zdvižené,
je nazpět řadou dlouhou přižene...
[32]