Po bílých nocích...
Po bílých nocích táhly černé dny
jak vrány vzduchem krákoravé,
padaly s šumem v prostor bezedný,
po bílých nocích dny se vlékly tmavé.
Mé byly noci bílé, třesavé,
šílenstvím nadějí se rozepěly,
že vstávaly sny moje churavé
a v travách zahrad mých se procházely...
Dny černé byly však a bidácké,
po prázdných stádech puklým echem znící,
a plny surové a chytrácké
Morálky mstivé a Morálky bdící..
[11]