Vyšel jsem v přítmí... Válečný čas byl. A země

Antonín Sova

Vyšel jsem v přítmí... Válečný čas byl. A země Vyšel jsem v přítmí... Válečný čas byl. A země
 voněla bouří a spláchnuta deštěm bujela všady. Psi vyli zavřeni v těsných stájích odbyté kultury, Bezvládí duší když táhlo, táhlo starými Městy. Psi světa starého, vyhnilé, napuchlé zdvíhali oči od kostí, na nichž leželi. Vyli tak časem v dálku. Táhli jsme neslyšně Městy a prolínali jsme zdi, přebarvili jsme vody a nasákli do vůně květů. Psali jsme Memento na chrámy, příkrá cimbuří hradů, na dvéře ložnic. Byl válečný čas. A země prolnutá námi se černala před jarem příštích věků. V mlhách jsme přes Města táhli za zpěvu budoucích žalmů. E: pk; 2004 [33]
Básně v knize Vybouřené smutky:
  1. Emblem knihy.
  2. Řeka.
  3. Po bílých nocích...
  4. Duše a luza.
  5. Moderní Betlém.
  6. Dvě noci.
  7. Bizzarní sen.
  8. Agonie.
  9. Žluté květy.
  10. Meditace.
  11. Smutek Satanův.
  12. Kondor.
  13. Umění Severu.
  14. Pastorale.
  15. Vyšel jsem v přítmí... Válečný čas byl. A země