PODZIMNÍ ELEGIE

Antonín Sova

A listí žloutne... Padá, padá zas. Zpívá si jako průvod hudební když dálkou zachází, kde západ has’ alejí topolů a hoří v ní. A ač jsi doma, přece zdá se ti, že vítr cizí zavál přes lesy. Chceš-li si zplna hrdla zapěti? Nuž zpívej... Srdce se tak neděsí. V tvůj domov Dravec často přilétá sem přes lesy a kopce, vybírá ze sýpek zrní, síně vymetá, i z krve o daň tebe vydírá. I o tvůj jazyk proklatě se rve a od věků sní, jak ho ponížit, znamení vpálit nemilosti své a vše, což jeho bylo, vždy mu vzít. Však národ přestal včera stádem být a na porážku hnát se nedá dnes. To musilo vztek honců probudit a zuřivost, jíž honácký měl pes. A vůbec... Za tu hanbu Evropy já, člověk vzchopený, se nezardím. Jsou do Spravedlnosti průkopy! Svět nechť se diví pokáceným zdím. Tvůj národ vyrost... Ale zapomněl se přec jen sevřen v cizím područí. Nezničil plevel, nevyrval se, žel, byl otrokem, pán jemuž poručí, jenž o osudy jeho starati si zvykl, celé věky, cizinec, jenž frivolně los počal metati s kumpány o nejvyšší jeho věc. Jsi arci doma... cítíš všecku lež, jak před vnuceným bolem násilím, sám o sobě však nerozhoduješ, jsi připoután, jsi věčně odvislým, vždy někdo do tvých pevných sází stop i osud svůj, tvých kříží smysl cest, je zavalí kletbami žhnoucích zlob, a cítit dá svou nenávistnou pěst. Jsi ovšem doma... Domov krásný je a bory šumí tiše v skalinách. Za nimi sní kdos, jak tě zabije a jak by ti kol krku kličku stáh’. Ten pocit divný... Bdíš a každý hlas počítáš, nasloucháš, čím šumí bor. A listí žloutne... Padá, padá zas. A tys dál starý, důvěřivý tvor.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

449. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sloky. (Antonín Sova)
  2. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. VÍTR, OBŘADNÍK HROBŮ (Antonín Sova)
  4. Duma. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Holubičí národ. (František Sušil)
  6. Poslední rychtář. (Rudolf Pokorný)
  7. Osika. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Ballada. (Viktor Dyk)
  9. Vlastibořské zvony. (Bohdan Kaminský)
  10. HŘBITOV. (Emanuel z Čenkova)