MĚSTEČKO.

Antonín Sova

Městečko na skalním ostrohu(Na) tak ci v modrou oblohu(Na) a nad ním rozpad mlčí hrad(Na) Dole se směsice řemesel ku(Na) a z par vlaje čerstvý chlad(Na) jak shrbeno nad městím vi(Na) tož přízrak rozhloda a ly(Na) hle rozbi hnízdo to su(Na) Svým zdroblým životem městečko chá(Na) a večer uplý přes zticha(Na) A vidíš jak blíže jdeš(Na) hned loupežnickou se zdá ti věž(Na) a pod zeď špina zbojka krk jenž šestistale(Na) jak z Máchy kol sebe trist amulety(Na) Tak s nejvyšších shý se míst(Na) že čekáš prst zdvihne Ii obří k cimbuří zubům(Na) vše na le smete ten hvizd(Na) Než vese dole se hemží domky(Na) jak narost k so skupiny drůz(Na) jsou na slunci kuřata přitisk k so(Na) a jakoby procit z hrůz(Na) zří na zakrs před sebou stromky(Na) jež ovocem letním zatěžny(Na) se nachylu nad parny(Na) a starosvětským ruchem(Na) tu perlík zní hoblík tu su sluchem(Na) A řemesel stružky jak přítokem tekly(Na) jen zavolal li rytíř a pán(Na) tu přirostly domky pod hrad klekly(Na) jak hroznu zrna se všech stran(Na) Hle kovárna Kovář ramena(Na) je od sa čer A rozkročen kři(Na) očima bělmem zakoulel neři(Na) zdvih kopyto ko A spále roh(Na) hned po koutech měs poroz(Na) jsi s vů květin vdýchnout moh(Na) Tu komic domek ti do cesty ží(Na) jak vrabčí hnízdo když se ježí(Na) z něj vyhléd mužík a hlavu hned schoval(Na) a jak by cosi do sebe vzkřik(Na) kraj že co knejpem přikrajoval(Na) a do podšvů zabušil cholerik(Na) A jak se tak propad v svém hnízdě u verpánku(Na) hned krejčí se objevil z vedlejšího stánku(Na) hle stoj vyšel a bradku v hrsti(Na) s povážlimi gesty tisk(Na) zdravil a váž zahovořil(Na) a o svě soudy jak si stvořil(Na) je udat hned chtěl by sám měl zisk(Na) vyzvídkou dnů co as přinese hra(Na) a hot čas čím snad pouzrá(Na) A co tak hovor byl a sdíl(Na) zněl hoblík z truhřovy dílny(Na) A že tak spěchal soumrakem(Na) ty usoudil jsi rakev ro(Na) hrob no přidružil se v hroby(Na) by kvést moh věčna zrakem(Na) A dužiny bednář jak venku sbíjel(Na) se spraveným vozem jak ze dvorka kolář vyjel(Na) teď feniklu z chle zala(Na) To pekař bochník po bochku(Na) vyšel z pece ze světku(Na) co plava ru lala(Na) A byl jíž večer Nad městečkem(Na) se drob hvězdy rozstříbrly(Na) a k osvětleným domkům ly(Na) svatvečer zvo slavnostních(Na) Teď stádo podrážno střečkem(Na) jak úprkem se hnalo vrata(Na) čuky otevřít si chvá(Na) a bučí touhou po jeslích(Na) Leč městečko nejkrásnější přec bude(Na) chumle kro a žlu a ru(Na) se pod štíhlou chrámu zvoni(Na) vyro tra venkovem vo(Na) v neli vystrojeny(Na) tu řemeslníč přejdou ženy(Na) a pěk jich dcerky jichž mu pelu(Na) svěc kašta podoben křeh třpyt(Na) žár ta pl včel zabzučí roje(Na) a do lek bude zlatem obzor zpit(Na) zas rozzpívají se dnů zašlých kroje(Na) tam po schodech příkrých ke kostelu(Na) že zbož se zadumáš(Na) jak ve chrám se va a vl a na slunci hoří(Na) z nevin li a z ohnivých barev Otčenáš(Na)

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

875. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pevnost. (Antonín Sova)
  2. ZE ŠERA KLÁŠTERŮ... (Josef Rosenzweig-Moir)
  3. PODZIMKOVÝ VEČER. (Karel Červinka)
  4. Tíseň večera. (František Leubner)
  5. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  6. SNY – TMAVÉ VESNICE (Antonín Sova)
  7. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. BEZ VÁŠNĚ. (Jaroslav Haasz)
  9. OBLAČNÝ VEČER (Antonín Sova)
  10. None (Karel Leger)