Dome milý! hruď má pro tě jásá;

František Sušil

Dome milý! hruď má pro tě jásá; V tobě sídlí přemilostná paní, Andělův zbor chodí zírat na ní, Krása její vše je divem žásá. Avšak není tělesná to krása, Jížto nice andělé se klaní; Vděkové jsou ducha nevídaní, A zrak její věčnou spásu hlásá. Od ní seraf můž se učiť modliť. Když ji vidím, z duše té se stydím, Knězem jsi ty? Kdež tvá zbožnost? si dím. Světice, o rač tu déle prodliť! Dokad tu jsi, nebe se k nám níží, Když odejdeš, kdož je tehdy sblíží?

Patří do shluku

christus, bláha, nebeský, páně, nebešťan, zemský, blahý, schrána, obor, an

176. báseň z celkových 527

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 71. Víš, že Krása na Olympě bývá? (František Sušil)
  2. MODLI SE ZA MNE. (Josef Václav Sládek)
  3. 161. OItář v chrámu, totě domov pro mne, (František Sušil)
  4. VII. Vysoce učenému pánu Josefu Jungmannovi, (Jan Pravoslav Koubek)
  5. Zbožnice. (František Sušil)
  6. 8. Děva u trůnu. (Jan Slavomír Tomíček)
  7. SLINA (Xaver Dvořák)
  8. Nepromluvné přírodě ty knězem (František Sušil)
  9. 32. Zvonění. (František Sušil)
  10. 76. Pobudka. (František Sušil)