14. Včela.

František Sušil

Přiranila sobě Včela v ranní době, Touha znova ožilá Na kvítí ji pudila. Proč tak včelo, v skoře? Vstala’s dříve zoře; Ana dřímá v šarlatě V růžové své komnatě. Všechny vesny dítky V zelené se svítky Zavinuly na novo, Chceš-li letěť jalovo? Vítr duje morný, Včelám přeodporný; Žehadlo tvé urve ti, Umřeš ve svém podletí. Ale včela bzeje A dál pořád spěje, Vřelá touha po květu Jest jí mocně k podnětu. Když se béře dále, Aj tu v Božím sále Nebes vrata veliká Zlatá zoře odmyká. Nyní jako divem Mladé zoře kyvem Z pout vše kvítí prozírá, Světlu ňádra otvírá. Blaha byla včela, Že tak záhy spěla; Nyní z květné úrody Ssaje sladké lahody.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

574. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VANDA. (Otakar Červinka)
  2. 65. Rozkvět. (František Sušil)
  3. Růžinky stesk. (Karel Marie Drahotín Villani)
  4. Trojné kvítko. (Anna Vlastimila Růžičková)
  5. III. Tu v náruči jsem spánku přelibého (Gustav Pfleger Moravský)
  6. Básník v ohradě. (Šebestián Hněvkovský)
  7. Růže – láska. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. K bouřlivému oblaku. (Josef Wenzig)
  9. Zamilovaní. (Adolf Heyduk)
  10. Uzříšli kvítek. (Václav Antonín Crha)