KOUSEK LÉTA.

Karel Toman

Ty hračky velikých dětí mě znudily již. A lesy dumavých sosen a smrků zas šumí lhostejně. Po jitrech kouzelných přišly dny pusté a bez perspektiv, po večerech doutnavých všecky bolesti ulehlé. Tak prostřed přemoudrých lidí mě schvátil hnus a smutek. Dech duše jsem nepocítil, tep srdce nezaslech’! A rytmy zápasů lidských, závratné vysoké tony bolestí, vzteku a pomsty se ve mně vzbouřily v rostoucí refrén: Zpět v město! Je teskno mi po večerech, kdy bída v ulicích bloudí a zoufalství a hlad. Je teskno mi po Praze mé a po příteli mi teskno. Být živou nitkou v té tkáni, tak prudce citlivou! Revoltou chvět se a zníti a budit echa v srdcích. Addio, titěrná villo, addio, mecenáši!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

351. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dubnový den. (Augustin Eugen Mužík)
  2. RÁNO V ÚNORU (Viktor Dyk)
  3. V stenajícím lese. (Eliška Krásnohorská)
  4. KROČEJE VELIKÉHO. (Antonín Sova)
  5. MOJE KARENINA. (Adolf Červinka)
  6. PÍSEŇ RODINNÁ (Karel Toman)
  7. Chtěl jsem ti říci... (Augustin Eugen Mužík)
  8. V ČAS TENTO... (Karel Babánek)
  9. V ŠERU. (Bohdan Kaminský)
  10. ZPOVĚDNÍK DUŠÍ. (Viktor Dyk)