VI. Žár nebes sálal. Ve stínu jsme dleli

František Táborský

Žár nebes sálal. Ve stínu jsme dleli a hověli si, božích darů syti, na dvoře čistém při okrouhlém stole, pod námi pažit vonného byl kvítí. Po kávě chutnal doutník. Kouřili jsme a poslouchali, hostitel jak milý, stařičký pastor, Sládkoviče četl, a staré líce jak se rozohnily. A paní pastorová k muži sedla a mlčky pletouc, tichounká jsouc, čista – květ v album uschlý, jenž nepozbyl barvy – plésť přestává, slov hlubší slyšíc místa. A krásné dcery zticha uklízely a uklidivše za stůl s námi sedly, pozorně slouchajíce věštná slova, a chvílemi zrak velký, třpytný zvedly. Jich mladí manželé a cizí hosté vždy chvilkami k nim obraceli oči, k jich hlavám půvabným, s nichž hnědých vlasů se vlnil proud až po pás ve vrkoči. A u pastora kmeta syn též seděl, mladistvý theolog, jun přísný, vážný, a stará matka občas se zálibou svůj pohled k němu vznesla dobrý, strážný. Dech vál, jak se slunce by láva tekla. Od svitů slunečních byl blankyt bílý, stál nepohnutě, přece však se zdálo, že s rozechvěním nad stůl náš se chýlí. A pastor četl – hlas se pružně vlní, tu chví se žalobou, tu bouří hněvem, a dumný zrak mu zanícením plane – vše mlčí jako v chrámě jato zpěvem. On „Velký půst“ čte, líce jemu zbledly, hlas mocný div že neselže mu časem, on vráskovitou ruku zvedá k nebi a věštbu hlásá rozechvělým hlasem: „Hotovi buďte, připraveni stále! Muk velkých přijde ještě velký pátek, zběsile vzkřiknou volnosti vší vrazi – a potom –? Velkonoční slavte svátek!“ A hlas mu v hrdle vázne, muži mlčí, stařičká paní slzí, mne krev pálí, a krásné pastorovy dcery velkým zrakem zří zamyšleně do oblačné dáli.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

443. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 268. V lesku rosou zperleného jitra, (Jan Kollár)
  2. báseň bez názvu (Rudolf Pokorný)
  3. RŮŽE POVÁŽSKÁ. (Adolf Heyduk)
  4. Branko. (Rudolf Pokorný)
  5. Ubožáci. (Adolf Heyduk)
  6. LÍPA. (František Odvalil)
  7. Na Trenčíně. (Rudolf Pokorný)
  8. VII. Dva dny celé šli jsme my s Tater, (František Táborský)
  9. 193. Jsemli zde už, sám sem k sobě pravil, (Jan Kollár)
  10. Volání. (Adolf Heyduk)