Když slunce padajícím ohněm plane,

H. Uden

Když slunce padajícím ohněm plane, proud lidí citlivých se uchýlí v houšť setmělou, již stromy uvily, v stín vábivý, kde svěží vítr vane. Však sotva že se blesky nevítané za korunami palem ukryly, již s touhou zrak je hledá unylý, a chlad se brzy nepříjemným stane. Jest dosud zima; že se zdá být jarem, jen slunce dovedlo svým prudkým žárem – žár štěstím jest, byť někdy snad i soužil, jak potřebou jest bujných duchů vzlet, jenž jediný spasiti může svět, byť leckdos do prudkosti jeho toužil.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

177. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČTYŘI OBRÁZKY Z FRANTIŠKOVÝCH LÁZNÍ. ( H. Uden)
  2. PÍSEŇ ŘÍJNOVÉHO JITRA. (Božena Benešová)
  3. HVĚZDY. (Jaroslav Haasz)
  4. HUČELY HORY. (František Taufer)
  5. HVĚZDA SVÍTÍ.. (Rudolf Medek)
  6. ČERVNOVÁ NOC. (Václav Hlaváček)
  7. STAFÁŽ KRAJINY. (Antonín Klášterský)
  8. SLOVENSKÁ. (Rudolf Medek)
  9. V sadě. (Růžena Jesenská)
  10. I. V ROZPUKU. (Jaroslav Vrchlický)