V sluj hlubokou se slunce uchýlilo

H. Uden

V sluj hlubokou se slunce uchýlilo a stanulo na prahu šeré chýše, na malé okno zaklepalo tiše; již vstala Tma, a slunce v klín jí skrylo svou jasnou tvář. Jak unaveno bylo, jak hlavu kloní! Tma ji zvedá výše a líbá ji: „Proč nepřišlo jsi spíše, mé zlaté dítě, kdes tak dlouho zbylo? Ty stále spěcháš, sloužíš všemu lidu, když klesneš jedněm, ihned druhým svítáš a k odpočinku neuložíš hlavy. Svou trýzeň samo z lásky své si splítáš, spi chvíli aspoň – dýše zdáním klidu důl zapomenutí jak vrchol slávy.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

601. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zlatá šlépěj. (Josef Václav Sládek)
  2. Bříza. (Adolf Heyduk)
  3. IV. PÍSEŇ RÁKOSÍ. (Antonín Klášterský)
  4. České krajině. (Josef Václav Sládek)
  5. Opuštěné lomy. (Antonín Sova)
  6. Sluha. (Karel Leger)
  7. báseň bez názvu (Karel Leger)
  8. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  9. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  10. VEČERY NA VODÁCH. (Adolf Brabec)