PÁD SATANA.

Jaroslav Vrchlický

Ve hrudi člověka tak láska zkvetla jak vonných růží keř bílý, že Satan oslněn paprsky světla zaúpěv skonal v též chvíli. S štěstím vlád’ pokoj. Pod jejich žezly v zlatý klas roztály pláně a králům koruny s hlavy se svezly almužnou v chudiny dlaně. Že Satan jednou byl v světle své slávy, sám bůh si vzpomínal temně, uvěřil, že to byl pouze stín tmavý, jejž v tvář mu vrhala země.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

949. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Melancholie. (Xaver Dvořák)
  2. ŽENA. (Bohdan Kaminský)
  3. Krůpěj. (Jaroslav Vrchlický)
  4. 49. Byl muž velký, leč byl roven sopce, (František Sušil)
  5. PRAHA ZLATOVLASÁ. (Eliška Krásnohorská)
  6. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  7. Hlasy. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Hold básníka svému biskupu. (Sigismund Bouška)
  9. Vita! dulcedo! (Xaver Dvořák)
  10. Z vidin šílence. (Rudolf Richard Hofmeister)