PÁD SATANA.

Jaroslav Vrchlický

PÁD SATANA.
Ve hrudi člověka tak láska zkvetla jak vonných růží keř bílý, že Satan oslněn paprsky světla zaúpěv skonal v též chvíli. S štěstím vlád’ pokoj. Pod jejich žezly v zlatý klas roztály pláně a králům koruny s hlavy se svezly almužnou v chudiny dlaně. Že Satan jednou byl v světle své slávy, sám bůh si vzpomínal temně, uvěřil, že to byl pouze stín tmavý, jejž v tvář mu vrhala země. 137