XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;

Jaroslav Vrchlický

Jak vojáci jsme v palbě divé; smrt střílí do nás, zakuklený to lovec Boha; odsouzený je každý k ráně teď či dříve. Vím, co lze na ten můj stesk říci: To přírody je zákon nutný, je ovšem krutý, zlý a smutný, kolébka vždy je popelnicí. A všecka věda, všecka snaha je malomocná, třeba mříti, jak nutno zrodit se a žíti, toť přirozená světa dráha. Juž mlčím a jen skláním hlavu, co platno, nutnost velí tomu, když pouti dost, je čas jít domů, jak porod, smrt je stejně v právu. Když pouti dost – však zde to vězí, zde úskalí, jež trpce klame. Proč bez rozdílu smrt vše láme a divě řádí bez všech mezí? Proč sbírá žitím unavené tak jak ty jaré plné síly? Proč k dětským rtům číš žluči chýlí? Proč stíná hlavy posvěcené? Proč ty, jichž plna žití kniha dopsána není ani zpola, bez výjimky v kraj stínů volá a jak žnec klasy všecko stíhá? Ty plné stejně jako prázdné, ty nezralé tak jako zralé, a mezi nimi kvítko malé? Zde odpověď, zde přece vázne. Proč svoji celou v žití dráhu až v stáří každý nedokoná? Snad, smrti, tajů tvojich clona by mír mu dala, rosnou vláhu. Proč jako v patriarchů době nás neodvede anděl jemně? Jak drahá by všem byla země! Ký oltář byl by v každém hrobě! Tak pouze Život zde nás dráždí svou věčně starou, věčně novou a děsnou mukou Tantalovou, co brutálně nás v tom smrt vraždí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

859. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HNĚDÁ BRÁZDA. (Josef Václav Sládek)
  2. SLOKY. (Antonín Sova)
  3. CO VZKLÍČILO... (Karel Babánek)
  4. CHÁN TIMUR. (František Kvapil)
  5. To nejlepší. (Jan Pelíšek)
  6. 72. Každým dnem moc nad přírodou roste, (František Sušil)
  7. POUŤ DUŠÍ. (Bohuslav Květ)
  8. JSME K BOJI ODSOUZENI. (Josef Václav Sládek)
  9. Z OSUDU RUKOU... (Josef Václav Sládek)
  10. Je setby čas. (Jan Pelíšek)