Juž Olivier že jest raněn cítil(J5f)
Tu naposled meč v pěstě obě chytil(J5f)
a v divém vzteku začal sekat kolem(J5f)
až krev a krev a krev tu tekla polem(J5f)
jak plátno rozťal jednomu štít zlatý(J5f)
jak třtiny krušil oštěpy a pláty(J5f)
z krunýřů lítala tříšť na vše strany(J5f)
jak z dubu kůra když je bleskem zdraný(J5f)
Kdo takto by jej viděl musil říci(J5f)
Ten rek je poklad To je anděl mstící(J5f)
a dobrý jistě vasal svého pána(J5f)
Meč bleskem byl a hromem byla rána(J5f)
Mont José Bůh a Karel při tom volal(J5f)
a nejvíc Roland Tento neodolal(J5f)
a mrtvol nakupených celým stohem(J5f)
se k němu prodral aby dal mu s bohem(J5f)
V tvář pohléd mu Ta byla děsně bledá(J5f)
jak nebe když se na něm luna zvedá(J5f)
po délce jeho těla krev jen tekla(J5f)
a byla horká jako láva z pekla(J5f)
kol zemi barvila do fialova(J5f)
A dobrý Roland nemoh říci slova(J5f)
jen cítil Francie jak vdovou bude(J5f)
po tomto reku dědictví jak chudé(J5f)
jsou po něm ostatní a jak svět celý(J5f)
jak sirotek jak císař osiřelý(J5f)
tou bude ranou jakby ztratil syna(J5f)
jak opláče jen toho paladina(J5f)
A co tak Roland přemítal v té chvíli(J5f)
již bez smyslu se náhle s koně chýlí(J5f)
tak dojat bolestí nad druha ztrátou(J5f)
Však tento mroucí v přilbu jeho zlatou(J5f)
by vzkřísil jej a zvolal k povinnosti(J5f)
sek s divou silou v neurvalé zlosti(J5f)
až proťal ji až cítil Roland meče(J5f)
svist vlasy projet rázem mdloby křeče(J5f)
střás s duše na koni se vztyčil prudce(J5f)
a Oliveru obě chytil ruce(J5f)
a bolným hlasem pravil To mně bratře(J5f)
jsem Roland přec V zrak mroucí jemu patře(J5f)
jak sítí chvěl se když v ně vichr duje(J5f)
mdlým retem Olivier pohybuje(J5f)
děl Vím to drahý odpusť vidím tmíti(J5f)
se celý svět však ty dál musíš žíti(J5f)
ne omdlévat já volal tě tou ranou(J5f)
zpět k práci nové Sklonil hlavu stranou(J5f)
a v objetí se druha svého zřítil(J5f)
V tom strašnou chvíli blížiti se cítil(J5f)
i ztratil zrak i sluch sjel na zem prudce(J5f)
a mechanicky sepjal mdlé juž ruce(J5f)
a vyznával se šeptaje z všech hříchů(J5f)
svou řekl divokost svou řekl pýchu(J5f)
a nezatajil ani ten hřích sladký(J5f)
jenž tak se trestá proto že tak krátký(J5f)
hřích milování děvčátek a paní(J5f)
I začlo proň to těžké umírání(J5f)
rty chvěly se a Roland tušil pouze(J5f)
co zmírající říci chtěl v své touze(J5f)
Svůj ráj mi otevř Bože svrchovaný(J5f)
za všecky moje v nevěřící rány(J5f)
a žehnej Karlu i Francii mojí(J5f)
a nejvíc Rolandu jenž vedle stojí(J5f)
Dál nemohl rty počaly se chvěti(J5f)
pad na zem jak byl dlouhý ve objetí(J5f)
jej tiskla smrt juž V dálce kdes vyl šakal(J5f)
a Roland hlasně nad přítelem plakal(J5f)