SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

Je chvíle ta, kdy ve vod hlubině zas všecky hvězdy svorně spějí, kdy nahé ženy mužů na klíně se jako lyry chvějí, kdy v skalách stříbrem zvoní prameny a slavíkům se z hrdel plameny ve truchlých písních lejí. Sám stojím v snění na pokraji vod, hvězd záře kmitá hustým sítím, vesmírem bez hrází, sám malý bod, já nevím, kam se řítím, jen vím, že v duši ptáků nápěvy, dech květin, vody ruch, žen záchvěvy... vše objímám a cítím!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

146. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ráje vždy pocítím ozvěnu, (Josef Holý)
  2. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Barkarola. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  5. Duše. (Julius Alois Koráb)
  6. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SLOKY. (František Kvapil)
  8. U MICHIGANU. (Josef Václav Sládek)
  9. Noc svatojanská. (Rudolf Pokorný)
  10. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)