SLOKY.

Jaroslav Vrchlický

SLOKY.
Je chvíle ta, kdy ve vod hlubině zas všecky hvězdy svorně spějí, kdy nahé ženy mužů na klíně se jako lyry chvějí, kdy v skalách stříbrem zvoní prameny a slavíkům se z hrdel plameny ve truchlých písních lejí. Sám stojím v snění na pokraji vod, hvězd záře kmitá hustým sítím, vesmírem bez hrází, sám malý bod, já nevím, kam se řítím, jen vím, že v duši ptáků nápěvy, dech květin, vody ruch, žen záchvěvy... vše objímám a cítím! 47