ŠTĚSTÍ.

Jaroslav Vrchlický

ŠTĚSTÍ.
Svit blaha zlatý v svojí duši a děcka úsměv, které dřímá, sen květu, než jej slunce vzruší, a kouzlo, kterým hudba jímá: to cítím vše, že nezvím ani, až na mém srdci, na mé skráni se octne zima. Ke mně se život růží chýlí, ó písni, buď v ní jasnou rosou! buď čista, jak zdroj v ranní chvíli, kam vnoří dívka nožku bosou; vždyť láska jen, ať jásáš v smíchu, neb ať se modlíš, pláčeš v tichu, je tvojí osou. 27