TERCÍNY.

Jaroslav Vrchlický

TERCÍNY.
Tak nejprv nestačí nám vesmír celý a potom všecky tužby naše zkojí v alkovny stínu jeden koutek stmělý. Nám zářné slunce nad hlavami stojí, však patřit v ně se bojíme, jak ptáci, jenž šťastně minuli bouř v husté chvoji, a kterým blahem v hrdle zpěv se ztrácí. 22