DEMOGORGOON.

Jaroslav Vrchlický

Ty nejstarší jenž dříve byls než světy(J5f) se rozletěly různou drahou svojí(J5f) ty věčný nesmrtelný bez počátku(J5f) a bez konce jenž budeš v sobě jeden(J5f) jenž nevíš co je změna čas i prostor(J5f) neb vše to sám jsi všecko objímaje(J5f) jak Plato tušil tě a viděl Shelley(J5f) v snech příroda kde celá byla hostem(J5f) ty božství jediné a nevyzpytné(J5f) nás jako pýří nesoucí v svém klínu(J5f) v tmu halen světlo za masku jen maje(J5f) neb světlo raní a tma úkoj dýchá(J5f) rci zdali cítils někdy proudem věků(J5f) cos pro člověka Dvakrát věků clona(J5f) se roztrhla před velebnou tvou tváří(J5f) a dvakrát stála hora před tvým zrakem(J5f) a vždycky na každé z nich trpěl člověk(J5f) ať polobůh bůh zván byl řečí lidí(J5f) však v jádru člověk člověka syn pouhý(J5f) Tys viděl hrdý Kavkaz trčet k nebi(J5f) pln ledných hrotů ve vichřici sněhu(J5f) pln hučících a hřmících vodopádů(J5f) pln slují v kterých ohlasů sta dřímá(J5f) jež probuzeny vichry jako lvice(J5f) hřmí s hromy o závod a v středu ledu(J5f) tys viděl člověka jenž vbitý k skalám(J5f) spjat kruhy démantnými Silou Mocí(J5f) řval ku hvězdám své hrozné anathema(J5f) před kterým hvězdy putující v mracích(J5f) tvář zahalily neb cos jako slza(J5f) se chtělo plížit nesmrtným jich okem(J5f) Ten člověk lidmi zvaný Prometheus(J5f) dal oheň člověku s ním světlo teplo(J5f) a divou sílu podmanit si kovy(J5f) je spájet v přístroje a tvrdé zbraně(J5f) a odvahu vše podstoupit a zažít(J5f) i zahnat šelmu jejíž zuby ledy(J5f) a jejíž ohon vichr od severu(J5f) a jejíž srst je sněhu hustý kožich(J5f) jež duje zimu kterou tuhne všecko(J5f) Při jeho ohni mile praskajícím(J5f) se rozvázala srdce ruka vztáhla(J5f) se po kadeřích vedle snící družky(J5f) po její šíji vyklenutých ňadrech(J5f) a ústech svítících tmou jako koral(J5f) A žíly vřely srdce divě bilo(J5f) a poprv člověk šeptnul sladké slovo(J5f) jež znělo láska On mu dal dar písně(J5f) jej učil opakovat v sladké notě(J5f) co zpívá drozd čím hýká v mraku orel(J5f) co echem opakuje skalní ručej(J5f) čím opájí se jasmín při měsíci(J5f) ve zpěvu slavičím A za to pykal(J5f) na skále supem drán Dle staré báje(J5f) tys vystoup z tmy své to jsi trpět nemoh(J5f) tys osvobodil rázem zmučeného(J5f) tys v propast skácel jeho protivníka(J5f) zpupného Joviše kdes na Olympu(J5f) tys vrátil opět lidstvu svatý oheň(J5f) s ním jazyk teplo lásku pravý život(J5f) pak vrátil jsi se v temno dum svých tvůrčích(J5f) A věky táhly jako hvězdy nebem(J5f) ty bílé jako ovce když jdou k stříži(J5f) ty tmavé jako vrány střásající(J5f) ku zemi těžké zkrvácené peří(J5f) a člověk žil a bojoval a tvořil(J5f) a trpěl znova propad lsti a zradě(J5f) stvůr vlastních z bázně jež pochází z viny(J5f) a bída rostla výš a výše k nebi(J5f) až zatemnila tmu v které tys doma(J5f) že roztrhl jsi titanickou silou(J5f) svůj hustý závoj Běda co jsi viděl(J5f) Po tisícletí podobný zas obraz(J5f) Zas hora byla ale zprahlá sluncem(J5f) bez květu trávy bílá jako lebka(J5f) v ní na úpatí jejím spali mrtví(J5f) od věků již však jejím na vrcholu(J5f) na kříži hrubě sbitém visel člověk(J5f) na hřebích visel za ruce i nohy(J5f) krev stékala mu přes oči a čelo(J5f) a v rusém jeho lepila se vlase(J5f) a padala jak těžké kapky dolů(J5f) na prsa vyhublá kde nejsvětější(J5f) se třáslo srdce ve smrtelné křeči(J5f) Zas byl to člověk tenkrát zvaný Kristus(J5f) jenž člověku dal víc než Prometheus(J5f) jenž velké chtěl a po svatém jen toužil(J5f) a zákon lásky ku všemu a ku všem(J5f) nad všecky vztyčil zákony a řády(J5f) On rovněž trpěl Tys moh klidně z mračen(J5f) se schýlit k němu uvolnit mu hřeby(J5f) jej vzkřísit jak jsi vzkřísil Promethea(J5f) jej vrátit lidstvu jak jsi toho vrátil(J5f) však tys jej nechal na kříži tam viset(J5f) a zpátky vrátil jsi se do tmy svojí(J5f) v svou lhostejnost ve mračno svojí dumy(J5f) Snad myslil jsi Nač znova opakovat(J5f) tu tragedii která sotva někdy(J5f) mít bude konce Jednou osvobodil(J5f) jsem Promethea s ním vám vrátil život(J5f) proč propadli jste znovu mdlobě vlastní(J5f) a vině její dceři Nepomyslils(J5f) že člověk věčné dítě stokrát znova(J5f) si zbourá úsilí co vystavělo(J5f) Tak na kříži jsi nechal viset Krista(J5f) i s jeho láskou opustil jsi lidstvo(J5f) a utajil se hloub a hloub až ke dnu(J5f) všech tajů přírody a tam se halíš(J5f) v své tvůrčí dumy A já darmo ptám se(J5f) Když Prometheu jenž byl rozum lidský(J5f) jsi pomohl proč Krista jenž byl srdce(J5f) mřít nechal jsi Ty mlčíš Kdo tě vzbudí(J5f) Zda děla valící se jako hromy(J5f) spícími městy zvony se všech věží(J5f) v poslední křeči znaveného lidstva(J5f) jež kácí všecky oltáře a bohy(J5f) a sebe staví tam kde má jen klečet(J5f) zda dětí vzlyk zda proklínání matek(J5f) zda dómů tříšť hořící obrazárny(J5f) jichž dýmem hýká zkrvácená luza(J5f) Chcem chleba těla co nám chléb je duší(J5f) Zda nové války jež jsou zákeřnictví(J5f) a v spoustách vraždění Zda egoismus(J5f) pes vychrtlý jenž v člověka se vtělil(J5f) Zda tvůrčích duchů zoufalství a bída(J5f) Zda prázdná dlaň a vyždímané mozky(J5f) všech mesiášů dvacátého věku(J5f) již místo pochodní jen s lampičkami(J5f) se plíží po hřbitovech budoucnosti(J5f) Svět v rumy padá Mlčíš Co tě vzbudí(J5f)

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

18. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Friedrich Nietzsche. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (Jaroslav Vrchlický)
  3. PINDAR. (Karel Kučera)
  4. Mythologie. (Jaroslav Vrchlický)
  5. HYMNA LAZAROVA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SOŠE SVOBODY V NEW-YORKU. (Jaroslav Vrchlický)
  7. PANTEA (Jaroslav Vrchlický)
  8. BEZ DOMOVA (Viktor Dyk)
  9. HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Solvet saeclum... (Jaroslav Vrchlický)