Kaditelna.

Jaroslav Vrchlický

Jen tenkrát, jestli v uhlí rozžhavené své zlaté slzy pryskyřice roní, se vznese její duše, která voní, a modrým dýmem ku hvězdám se žene; jen tenkrát, jestli srdce roztavené je bolestí a nad hroby se kloní, můž před tvář Boha, andělé již cloní, se v písni vznésti písní vykoupené. Můj život chrám je, v kterém není boha. Leč na stupních, kde býlí a mech sivý, mé srdce stojí, kaditelna žhavá. Ret vzdorný k prosbě, k poklesnutí noha. Jen z kaditelny – nevím, kdo ji živí – dým vonný písní stoupat neustává.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1609. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  2. PÍSEŇ STOLETÍ. (František Serafínský Procházka)
  3. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  4. Písně svatební. (Milan Fučík)
  5. NOTTURNO. (Zikmund Winter)
  6. Povzdech k měsíci. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Děvín (Rudolf Medek)
  8. Confiteor. (Bohuslav Květ)
  9. PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO. (František Taufer)
  10. NOKTURNO. (Růžena Jesenská)