Jak pálí dlažba kam zrak pohlédne(J5m)
jak dusno všady Slunce poledne(J5m)
rostoucím stále vedrem všecko tíží(J5f)
Nač tam se kupí lidí směsice(J5m)
co stalo se Kol rohu ulice(J5m)
teď zahnul zástup a juž k nám se blíží(J5f)
Dav stále roste věčí dětí shon(J5m)
křik podivu a smích Hle to jest on(J5m)
zas o poledni s lampou světlo hledá(J5f)
Kdo je to Nu ten malíř bláznivý(J5m)
Dav rozstoupil se pohled truchlivý(J5m)
ten sdraný šat i tvář tak děsně bledá(J5f)
Hle kráčí blíž žár vášní divokých(J5m)
mu šlehá z důlků očí hlubokých(J5m)
přes ušlechtilé tahy obličeje(J5f)
na vráskovité skráni strastí hnět(J5m)
Slyš Světlo světlo volá bledý ret(J5m)
a v ruce kahan hořící se chvěje(J5f)
Ó velký význam spí v tom utajen(J5m)
I on byl šťastným on též míval den(J5m)
když slunce ducha v hrudi jemu květlo(J5f)
To zhaslo nyní poušť jen do kola(J5m)
on vidí tmu když slunce plápolá(J5m)
a o polednách musí hledat světlo(J5f)
Ta skráň se chvěje od líbání Mus(J5m)
na čele tomto trůnil genius(J5m)
a hrál s vlnami citů vzbouřenými(J5f)
Ó proč nad lemy světa duši vznes(J5m)
Teď blesky bohů schvácen v propast kles(J5m)
i s myšlének svých oři plamennými(J5f)
Ó smějte se Ó křičte jenom dál(J5m)
Vše toto geniu svět v úděl dal(J5m)
Hle Prometheus Diogenes druhý(J5f)
Ó smějte se To kletba člověka(J5m)
jenž v srdci bůh se bohů neleká(J5m)
a v tvář jim hodí okovů svých kruhy(J5f)
Ó smějte se Hle skácen svatoháj(J5m)
hle modla v prachu zasypán jest ráj(J5m)
Tu starou pravdu věky nepromění(J5f)
Když s věnce slávy sprchnou lupeny(J5m)
dva hadi zbudou z nichž byl spletený(J5m)
ten jeden posměch druhý pohanění(J5f)