PO LETECH.

Zikmund Winter

Po letech myslím na ni často, vzdálenou, však dosud nemám o ní jasný soud – svůj poměr k ní a poměr její k sobě dnes dosud nedovedu rozhodnout. Zda někdy na mě ještě vzpomíná, a s jakým citem? Je to přátelství? – Snad také jí zůstala nerozluštěná má povaha a vše – – – oh, kdo to všechno ví! Co ke mně cítila? A zda mně náleželo to teplé srdce? Čemu věřit mám: Těm chvílím ironických pohledů a řečí? Té něze pohledů a dětským rozmluvám? A co že jsem k ní vlastně cítil sám? Proč jsem ji na konec už líbal lhostejně? Proč víc mě její hlas, než dotyk opojoval? Proč, krásná, působila vždy tak mnoho v duši, málo v smysly mé? Miloval jsem ji? Nemiloval?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

152. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROMENADA. (Josef Lukavský)
  2. NAD PARTITUROU. (Ludvík Lošťák)
  3. IX. Nepoznám nikdy. (Xaver Dvořák)
  4. Co já zde pěju v bájném lásky dómu, (Jan Neruda)
  5. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  6. Les to ví. (Růžena Jesenská)
  7. NA VIOLE D’AMOUR. (Bohdan Kaminský)
  8. A JEŠTĚ TOUHA. (Josef Lukavský)
  9. BALADA. (Antonín Sova)
  10. FARE WELL! (Ladislav Linhart)