HOŘKÁ JE ŽENA.

Zikmund Winter

Hořká je, hořká žena: Ať marně vytoužená bolestný stesk jen budí; ať plně dosažená zklame a na konec znudí – vždy něco nedosažného, vždy jinak vysněného, zůstane po ní v raněné hrudi. Lže tvary toiletta: Oč prostší vždy nahé je tělo! A tělo samo lže také: Oč víc toho dáti přec mělo než z toho, očím co lhalo, dotykem, spojením dalo! Lže duši řeč i gesto, lže duši úsměv i slza – lže celá, celičká žena! Vždyť Žena věčná je maska, Ona i ta její láska – závoj jen, záludná změna; jen jakás indická Májá v klam Bytí přioděná – Hořká je, hořká žena...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

738. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  2. TŘETÍ ÓDA. (František Zavřel)
  3. Agonie. (František Švejda)
  4. SVÁTEK MRTVÝCH. (Vladimír Houdek)
  5. JARO (Jan Opolský)
  6. SMUTKY JARA. (František Sís)
  7. L’ENFANT PERDU. (Vladimír Houdek)
  8. MŮRA. (Antonín Sova)
  9. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  10. BALLADICKÁ BÁSEŇ O MARCELE Z TOHOTO SVĚTA. (Antonín Sova)