Jdou hřbitovem ženy v smutečním hávu(Na)
a oči jich znavené silhouettami nesčetných křížů(Na)
a černou prázdnotou připravených jam(Na)
se koupají plaše ve světle hrajícím(Na)
ve světle hrajícím tisíců mužských zraků(Na)
Je příliš všední má perspektiva(Na)
z níž dívám se na ženy smyslně pohnuté(Na)
těl mladých dotykem v tísnícím proudu žádostivě(Na)
a málo v tom půvabu tytéž zřít pohledy(Na)
jež hroužily se vášní dopola přivřené(Na)
při světélku kmitavém v rozžhavené oči(Na)
Ty oči teď vzpomínají jsou hluboko dole(Na)
jsou setlelé hluboko A ta světélka nahoře(Na)
Tak známě se kmitají Škoda těch okamžiků(Na)
Však chtěl bych zřít ženy z perspektivy mrtvých(Na)
Ti postihnou bystře ledovým bodavým okem(Na)
ze hloubi své nejmenší zachvění nožek(Na)
i ruček lísavých těsně spjatého korsettu(Na)
při plachém pohledu ženy v muže odvážné rysy(Na)
A poznají v němém úkrytu že silná ta vůně(Na)
ta vůně k závrati těžká z jich květů stoupající(Na)
a druhů jich bílý prach drobným kročejem vybouřen(Na)
prach omamnou prudce dráždivou vůní prosycený(Na)
žen bujných vzněcuje vilnou divokou touhu(Na)
a sladkým je původcem hravých životů nových(Na)