STROMY U CESTY.

Emanuel z Čenkova

Za žáru dnů, kdy tisk’ jsem šlépěj v půdu sprahlou na mlatu silnice, jež vozy zryta jest – já tiše zjásal, vida stromů řadu táhlou dál před sebou tam vroubit stínem úpal cest. Bez stromů šklebí se ta cesta nehostinná jak šedý, nekonečný had, jak příšera... Dík stromy! korun vašich spleť tu klenbu spíná, dští chladem, vůní, vlahým kouzlem večera. Vy božské stromy, vzácné kaple ptačích písní, vy stromy ronící v pal dusna vonný vzduch, vy kvetete, vy dýšete, ač prach vás třísní, a spadlý květ váš deptá všední chodců ruch. Za žáru dnů já tisknu šlepěj v půdu sprahlou po žití silnici, jež lidstvem zryta jest, směs chodců, vozů zřít zde řadou šumně táhlou... a básník? – toť ten strom kvetoucí v prachu cest.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

517. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRALES. (Eliška Krásnohorská)
  2. DOLOROSA (Jaroslav Vrchlický)
  3. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  4. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  6. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)
  7. Nad Čertovým jezerem. (Vojtěch Pakosta)
  8. Pavouk. (Jaroslav Vrchlický)
  9. KDYŽ TÁHLA BOUŘ LESEM (Antonín Klášterský)
  10. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)