PÍSEŇ O KORUNOVÁNÍ KRÁLE LOVISE.

Byl Karel v Cáchách Stár tak nyní byl(J5m) že věděl smrt že dlouho otálet(J5m) už nemůže že skosit přijde jej(J5m) už za krátko vždyť dosti loudavě(J5m) se k tomu měla konat úřad svůj(J5m) vždyť zdálo se že zapomněla naň(J5m) ač na žádného nezapomíná(J5m) Byl Karel klidný byla vítána(J5m) Co měl zde ještě dělat na zemi(J5m) Vždyt úkol jeho byl už dokonán(J5m) Byl pohan přemožen a rozdrcen(J5m) vlád Kristův kříž nad světem vítězně(J5m) na trůnu v míru seděl apoštol(J5m) tam v slunném Římě plála Francie(J5m) střed světa křesťanského v slávě své(J5m) a klonily se země národy(J5m) před velikostí její v obdivu(J5m) A mír a klid na nivách žehnaných(J5m) té sladké vlasti ležel nerušen(J5m) a v celé říši hlavy nebylo(J5m) jež proti řádům by se zvedala(J5m) jak dříve někdy v zpouře divoké(J5m) ba ani těch v oblasti nebylo(J5m) už celé říše již by dychtili(J5m) svým bližním křivdu páchat soukromou(J5m) vždyť v Cáchách čtrnáct hrabat sedělo(J5m) pře soudit určených a celý rok(J5m) se nedostavil jeden žalobník(J5m) Tak Karlu zdál se rájem širý svět(J5m) a přece teď když na pavlánu stál(J5m) a zíral při úsvitu v zahradu(J5m) tu porosenou sotva z dřímoty(J5m) se vzbouzející ptačím šveholem(J5m) vzdech těžký náhle pozved prsa mu(J5m) a čelo jeho bílé vysoké(J5m) mrak lehký pokryl mžikem neboť tam(J5m) pod stromy mlhou ještě šedými(J5m) zhléd juna bledého a slabého(J5m) jenž vyrost sotva z dětských právě let(J5m) to Lovis byl syn jeho jediný(J5m) A mocný císař smutně zašeptal(J5m) V ty slabé ruce žezlo přetěžké(J5m) mám položit a na tu stavit skráň(J5m) tu dětskou nejmocnější korunu(J5m) jež světem plá A císař nevítal(J5m) tak klidně smrt už jako před chvílí(J5m) a s povzdechem tak Bohu žaloval(J5m) Proč přede mnou do temna mohyly(J5m) šli moji synové z nichž každý rek(J5m) byl plný síly bohatýra vzor(J5m) A byl li osud můj bych sir a stár(J5m) na jejich hrobě plakal Bože můj(J5m) proč tedy Roland můj neb Olivier(J5m) pro blaho světa slávu křesťanstva(J5m) ve slunném světle živý nechodí(J5m) Jak mohl bych teď klidně odejít(J5m) a těšit se na spánek v rakvi své(J5m) Tak žaloval v tom štěkot ozval se(J5m) psů lovčích hlasitě a pod stromy(J5m) se zjevil bohatýr Jak sličný byl(J5m) při mohutnosti údů souměrných(J5m) jak hrdě tyčil hlavu a jak zřel(J5m) do světa směle ač byl skromný přec(J5m) Květ jeho mládí ležel jako pel(J5m) na mužné jeho tváři Úsměvem(J5m) teď vítal Lovise a přátelsky(J5m) mu potřás rukou takto volaje(J5m) Jdu na lov druhu milý smečka má(J5m) mě záhy zbudila už větří zvěř(J5m) a stěží jen ji divou zdržuju(J5m) Ten bohatýr byl Giljom Fierabras(J5m) syn Emeriho který z Narbonu(J5m) byl nazván tenkrát když se proslavil(J5m) a ono město dobyl císaři(J5m) To stalo se když Karel ze Španěl(J5m) se vracel bolem zničen zoufalým(J5m) a v slzách horkých stále tonoucí(J5m) pro Rolanda pro paladýny své(J5m) pro Oliviera kteří zhynuli(J5m) tam v Ronsevalech smutně památných(J5m) A jako on byl celý jeho voj(J5m) jak bez duše a zraky mužů všech(J5m) se k zemi klopily a koňů cval(J5m) jen bylo slyšet Věru zdálo se(J5m) že nesmírný to průvod pohřební(J5m) po zaprášené kráčí silnici(J5m) ve slunce úpalu A těžký vzdech(J5m) teď nutil Karla hlavu pozvednout(J5m) by vzduchu vssál do prsou stísněných(J5m) v tom uzřel náhle jeho bystrý zrak(J5m) ač zkalen pláčem město nádherné(J5m) na modrém vrchu Palác z mramoru(J5m) plál bíle v lese věží vysokých(J5m) a nad cimbuřím jeho karbunkul(J5m) jak rudé slunce hořel obrovský(J5m) a císař zvolal všecek udiven(J5m) Jaké to město Néme příteli(J5m) Jsem unaven Nuž jeďme rychle tam(J5m) ten bílý palác stínu poskytne(J5m) A řekl Ném To pane Narbon jest(J5m) tam jeti tedy víš to nemůžeš(J5m) neb jediné to ještě město jest(J5m) jež pohan drží jinak zničený(J5m) A Karel zvolal Chci to město mít(J5m) Ném zaražen mu takto domlouval(J5m) Ty zapomínáš velký císaři(J5m) že znaveni jsme cestou bitvami(J5m) že tvému vojsku třeba oddechu(J5m) To město silné jest my slabí dnes(J5m) Však Karel vzkřikl Chci to město mít(J5m) Toť hanba jest že v rukou pohanů(J5m) jest taký skvost na našem území(J5m) Ty příliš Néme dobrý rádce můj(J5m) jsi opatrný cnost to kmeta jest(J5m) cnost jinou hledám vzlet a hrdinnost(J5m) jež nerozmýšlí se Kdo z reků mých(J5m) to město bez odkladu dobývat(J5m) se odváží by zasloužil můj dík(J5m) Zrak jeho těkal řadou hrdinů(J5m) však ani jeden se mu neozval(J5m) a bylo ticho ticho hrobové(J5m) Tu vzplanul Karel hněvem velikým(J5m) a roztrh roucho své a zahřměl tak(J5m) Můj Rolande ach Oliviere můj(J5m) teď vidím s vámi mužnost klesla v hrob(J5m) a sirou vdovou jesti Francie(J5m) Ó bolesti má nebe pronikni(J5m) svým výkřikem Ó bože dej mi smrt(J5m) Kmet nešťastný já přežil hrdinnost(J5m) Ta v hrobě spí Ó jděte beze mne(J5m) v své domy v náruč žen svých Zůstanu(J5m) zde sám já jediný a zemru zde(J5m) Jen jděte jděte a když tázati(J5m) se budou vás kde jste mě nechali(J5m) jen řekněte že přežit nemoh jsem(J5m) tu vaši hanbu vaši zbabělost(J5m) s koně slez a sed si do prachu(J5m) Tu za rameno drsně vzal ho muž(J5m) a zatřás jím a zvolal v nevoli(J5m) Při živém Bohu pane mýlíš se(J5m) tak hluboce my ještě neklesli(J5m) a není prosta reků Francie(J5m) Kdo tvrdí to ten lže i kdyby sám(J5m) to anděl byl Nuž ano v hrdlo lže(J5m) A Karel usmál se a řekl Dík(J5m) Ty život vracuješ mi Však kdo jsi(J5m) Syn Garinův jsem Ernalt neznáš mě(J5m) řek bohatýr Zde Emeri můj syn(J5m) Ten dobude to město které chceš(J5m) A zvolal Karel Ó teď znám tě znám(J5m) Tvá a tvých bratrů vzpoura krvavě(J5m) se vryla v paměť mou a ještě víc(J5m) ty činy jež jste pro mne konali(J5m) po smíru upřímném a trvalém(J5m) A obrátil se k Emerimu pak(J5m) a řekl mu Když města dobudeš(J5m) tvým bude na vždy a pak dětí tvých(J5m) A Emeri se lehce zapýřil(J5m) svůj krásný pozved mužný obličej(J5m) ten pyšný svůj a přece skromný zrak(J5m) a řekl tiše ale pevně přec(J5m) To město dobudu ti dá li Bůh(J5m) A císař zářil Řekl s úsměvem(J5m) I tys byl nepřítelem někdy mým(J5m) v tom boji tvého strýce Žerara(J5m) tam ve Vianě Nezapírám to(J5m) řek prostě Emeri a přisám bůh(J5m) já z celé duše nenáviděl tě(J5m) neb křivdils nám a kdybys křivdil zas(J5m) tu nepřítelem tvým bych zase byl(J5m) Dnes ale miluji tě Bůh to ví(J5m) A císař zvolal Tak se líbíš mi(J5m) jsi hrd ač myslím že jsi stejně chud(J5m) Chud řekl rytíř Pane to jsem byl(J5m) však tys mi nyní právě město dal(J5m) a dopřeje li stejně štědře Bůh(J5m) mi kořist tu tož věru bohat jsem(J5m) A úspěch válečný byl s Emerim(J5m) jenž jediný byl z bohatýrů všech(J5m) co odvážil se Narbon dobývat(J5m) a mocným byl a slavným od těch dob(J5m) a lombardský mu král svou dceru dal(J5m) a šťastným byl a mnoho synů měl(J5m) a jeden z nich byl Giljom Fierabras(J5m) jenž nyní ráno v sadě rozmlouval(J5m) před odjezdem svým na lov s Lovisem(J5m) A císař miloval jej velice(J5m) a s obdivem si vezdy vzpomínal(J5m) na činy které v útlém mládí už(J5m) byl Giljom vykonal Byl jinochem(J5m) ne starším věru osmnácti let(J5m) když prvně dokázal své hrdinství(J5m) Před zámkem jednou seděl Emeri(J5m) před mramorným v Narbonu paláci(J5m) a žena jeho s ním a opodál(J5m) ve stínu lip si hráli s krahujci(J5m) a se sokoly jeho synové(J5m) a boží mír byl kolem klonilo(J5m) se slunce k západu a celý kraj(J5m) jak v zlaté tonul záplavě a hrad(J5m) byl celý růžový a vlaštovky(J5m) kol všude kroužily a plnily(J5m) vzduch švitorem a srdce plnilo(J5m) se Emerimu štěstím pohlédl(J5m) na děti své za ruku ženu jal(J5m) v zrak její krotký hleděl s pohnutím(J5m) a pravil jí Kdo nad nás šťastnější(J5m) na zemi je Hleď na ty děti své(J5m) Rci kdo má krásnější a statnější(J5m) Už věru neschází jim ničeho(J5m) než aby na rytíře pasoval(J5m) je císař brzy by jim mečů dal(J5m) a poslal je porubit pohany(J5m) A sotva dořek ejhle pod stromy(J5m) tu Karlův posel náhle zjevil se(J5m) a pozdravil ho Zdráv buď vévodo(J5m) mě císař posílá a vzkazuje(J5m) bys bez prodlení sebral synů svých(J5m) čtyr nejstarších a k němu vedl je(J5m) pět let by sloužili mu při dvoru(J5m) pak na rytíře chce je pasovat(J5m) a pevnými je hrady obdaří(J5m) A zatím co tak posel promluvil(J5m) v lip zanechali stínu jinoši(J5m) své krahujce a sokoly a hru(J5m) a kolem otce seřadili se(J5m) a jásali jen jeden mračil se(J5m) to Giljom byl na bratry zvolal tak(J5m) Buď hanba vám Což malé děti jste(J5m) Co radujete se Hněv ve mně plá(J5m) Pět let mám sedět někde nečinně(J5m) Nač sloužit Komu Čím Snad v paláci(J5m) mám králi krm a víno přinášet(J5m) a plášť mu podávat neb účastnit(J5m) se honby v lesích Jinou hledám zvěř(J5m) Meč dejte mi a koně dobrého(J5m) a dobudu vám celý širý kraj(J5m) až do Oranže který vyrval nám(J5m) a drží pohan Až tak učiním(J5m) tu císař bude chtít mě pasovat(J5m) hned na rytíře aniž sloužil bych(J5m) kdes v paláci uzavřen v pokojích(J5m) Tak zvolal Giljom starší bratr však(J5m) mu jeho řekl s čelem svraštěným(J5m) Já půjdu též potírat pohana(J5m) já starší jsem a proto vůdcem já(J5m) a hlavou budu na té výpravě(J5m) Však Giljom vzplanul hněvem zuřiv byl(J5m) a vzkřikl Mlčiž Kdybych bratrů měl(J5m) tři ještě sta přec vůdcem budu já(J5m) a všickni poslouchat mne budete(J5m) neb cítím k úkolům se povolán(J5m) o nichž jste nikdy posud nesnili(J5m) A svíral pěst a matka v úzkosti(J5m) se postavila před něj s prosícím(J5m) a zaroseným zrakem otec však(J5m) děl přísně synům Ani slova víc(J5m) Vy půjdete kam já vás povedu(J5m) tož na dvůr císařský Kdo odváží(J5m) se reptati když slyšel vůli mou(J5m) Chtěl Giljom mluvit matka za ruku(J5m) jej pojala však tvář mu hladila(J5m) a tedy mlčel jak ti ostatní(J5m) rty hryzal si jen všecek pobouřen(J5m) a šeptem pravil matce Tedy jdu(J5m) a poslechnu to ale matko věz(J5m) že nevrátím se do Narbonu dřív(J5m) než tolik země sobě dobudu(J5m) by tisíc sloužilo mi rytířů(J5m) Na druhý den Emeri z Narbonu(J5m) a čtyři jeho junní synové(J5m) se vydali na cestu k císaři(J5m) a tisíc jeho s nimi rytířů(J5m) a soumarů bylo as padesát(J5m) co zlato stříbro nesli náklad též(J5m) říz hedbávných a plášťů vyšitých(J5m) A žena Emeriho z Narbonu(J5m) až za bránu šla s mužem se syny(J5m) a vzdychala a tiše plakala(J5m) a šeptala si Nač ty boje jsou(J5m) ty bezkonečné nač to vraždění(J5m) Co bolestí jest ženám snášeti(J5m) a matkám ubohým A před branou(J5m) se loučila nejdéle Giljomem(J5m) neb nade vše ten drahý byl jí syn(J5m) a šeptala mu v ucho Dítě mé(J5m) zde sama zůstanu sto rytířů(J5m) jen chránit bude město a náš dům(J5m) kde mladé tvoje sestry zůstaly(J5m) o tebe plačíce Ach synu můj(J5m) což kdyby pohan město napadl(J5m) Ty přišel bys nás osvoboditi(J5m) Jak hrdě a jak něžně zároveň(J5m) se Giljom usmál matce slibuje(J5m) že přilít by na koni jako pták(J5m) A pak se všichni dali na cestu(J5m) a matka ubohá za starý dub(J5m) se skryla rychle neboť cítila(J5m) že mdloba na ni jde a nechtěla(J5m) by někdo zahléd ji v té slabosti(J5m) ni její muž ni který ze synů(J5m) v tu kdyby stranu ohlíželi se(J5m) by ještě jednou na ni pohlédli(J5m) Tak Emeri a jeho synové(J5m) se dali do Paříže na cestu(J5m) a nejslabší neměli tušení(J5m) že zatím k Narbonu se valil mrak(J5m) že městu zmar a zkáza hrozila(J5m) plul mořem mocný Arabie král(J5m) rek Tybald s celým loďstvem velkým svým(J5m) a brzy Narbon sevřen vojskem byl(J5m) a žena Emeriho zvedala(J5m) na baště stojíc k nebi ruce své(J5m) a zoufale v dál sílala svůj hlas(J5m) a v pláči svém za synem volala(J5m) Můj Giljome kde jsi Spěj na pomoc(J5m) Což neslyšíš můj nářek Větrové(J5m) v sluch jeho neste moje volání(J5m) a perutě své půjčte rekovi(J5m) by městu spásu přinesl i mně(J5m) Tak bědovala on však neslyšel(J5m) a vesele ku dvoru s otcem jel(J5m) a s bratry svými Jednoho však dne(J5m) když s nemnohým zůstali komonstvem(J5m) ač vybraným nedbale pozadu(J5m) a na pahorku odpočívali(J5m) a v slunnou pláň se šírou dívali(J5m) jak hlavní voj se ztrácel rytířů(J5m) co mraku stín v poledním sálání(J5m) tu náhle spatřili dav veliký(J5m) se nedaleko z lesa hrnoucí(J5m) a Giljom vykřik vzrušen Pohané(J5m) A uhodl neb Sarazínové(J5m) to táhli z Oranže kde Klariel(J5m) ve velké slávě vládl mocný král(J5m) Měl sestru krásnou jmenem Orabel(J5m) tak krásnou že se stala příslovím(J5m) a Tybald král ji žádal za ženu(J5m) Rád Klariel jí jemu zasnoubil(J5m) a pohané jež Giljom viděl teď(J5m) to byli toho krále poslové(J5m) a nesli mu radostnou zprávu zpět(J5m) že Orabel jest jeho nevěstou(J5m) Však Giljom rek když poznal po zbroji(J5m) že pohanský před sebou vidí lid(J5m) se neznal radostí a s pahrbku(J5m) jak divoký lev pouště řítil se(J5m) a marně jeho otec držel jej(J5m) a napomínal by se raděj skryl(J5m) a dokazoval že to šílenství(J5m) se pouštět do boje s tou přesilou(J5m) byl Giljom brzy v středu nepřátel(J5m) a strhl s sebou takto ostatní(J5m) již nemohli jej v boji opouštět(J5m) a okamžitě tedy nastala(J5m) seč neslýchaná která vítězstvím(J5m) dík úžasné Giljoma chrabrosti(J5m) pro vyznavače kříže končila(J5m) Byl útěk pohanů a když svůj meč(J5m) o trávu Giljom nyní utíral(J5m) při radostném křesťanů jásání(J5m) tu spatřil v stínu háje na blízku(J5m) as dvacet mužů skvěle oděných(J5m) již prchat nechtěli neb nemohli(J5m) a v středu jejich pyšně vzpínal se(J5m) oř bílý jako labuť Na hřbetě(J5m) měl krásný kůň ten sedlo ze sloni(J5m) a pokrývka až na zem splývala(J5m) mu dlouze z blankytného hedbávu(J5m) a zlaté uzdy měl a podkovy(J5m) Však oči jeho byly nad zlato(J5m) jak slunce plály plné rozumu(J5m) Děl Giljom Koně posud neměl jsem(J5m) jenž reka hoden Tento bude můj(J5m) A bez odkladu muže napadal(J5m) již olbřímové chmurní osmahlí(J5m) jak skály čněli jeden obzvlášť z nich(J5m) byl hrozný na pohled však právě s ním(J5m) se Giljom v zápas pustil rekovský(J5m) a za nedlouho pohan v trávu kles(J5m) a Giljom na prsa mu poklekl(J5m) a pravil mezi tím co ostatní(J5m) se proti bratrům jeho hájili(J5m) Rci jméno své A pohan pochmurně(J5m) mu odvětil Je trpký osud můj(J5m) Muž zralý podlehl jsem hochovi(J5m) Však přiznávám žes pravým hrdinou(J5m) a proto odpovídám vítězi(J5m) Jsem Akylant a proudí královská(J5m) mi v žilách krev Tybaldu příbuzen(J5m) do Oranže jsem jel bych požádal(J5m) o ruku Orabely spanilé(J5m) Jak spanilá je popsat nelze mi(J5m) Květ hlohu není bělejší než tvář(J5m) té divukrásné dívky Její líc(J5m) jak bledá růže kvete její zrak(J5m) hvězd snivost má a jasnost zářivou(J5m) Ó třikrát šťasten Tybald jest můj král(J5m) neb jest mu zasnoubena Orabel(J5m) Ráj rozkoše ho čeká nejsladší(J5m) Kůň jehož vedem její jesti dar(J5m) Teď všechno víš Nuž žádej výkupné(J5m) neb usmrť mne jsem zcela v moci tvé(J5m) A hleděl neohrožen vítězi(J5m) v zrak blankytný však Giljom zůstal něm(J5m) a bez pohybu Rajská vidina(J5m) se zjevila mu srdce tlouklo mu(J5m) a ruce třásly se a ruměnec(J5m) plál na tváři mu sličné panické(J5m) V tom vidění zřel mramorový dům(J5m) jenž zlatokrytý jako slunce plál(J5m) a kolem kvetly stromy růžové(J5m) a stříbrné tryskaly fontány(J5m) ve stínu laurů a v těch zahradách(J5m) se dívčí lepotvárná postava(J5m) po bílých brala cestách Orabel(J5m) to byla s tváří jasnější než květ(J5m) jest hlohu na jaře a s očima(J5m) jak hvězdy z kterých prší paprsky(J5m) a jako ze sna Giljom promluvil(J5m) Jdi řekl Akylantu volný jsi(J5m) a nežádám na tobě výkupné(J5m) jen jedno slib mi slavně Zpátky jdi(J5m) do Oranže a vejdi v mramorný(J5m) dům Klarielův a tam vyhledej(J5m) ve síni vonné sestru královu(J5m) a řekni jí že Giljom z Narbonu(J5m) syn Emeriho táhne na Oranž(J5m) by města dobyl a ji odnesl(J5m) že miluje ji celou duší svou(J5m) že za ženu ji pojme pokřtěnou(J5m) a toho Tybalda že usmrtí(J5m) kdekoli potká jej A Giljom vstal(J5m) a Akylantu rány zavázal(J5m) pak za uzdu vzal oře bílého(J5m) jejž Orabel Tybaldu poslala(J5m) a řekl takto Kůň ten jest teď můj(J5m) to kněžně rci Pak dodal Krahujce(J5m) zde mého vezmi odevzdej ho jí(J5m) a řekni jí že to zatím jest můj dar(J5m) A Akylant se vrátil k pohanům(J5m) a vyřídil vše věrně Zuřil král(J5m) a Orabel až zbledla nevolí(J5m) a vzkřikla Do podrobna popiš mi(J5m) ten zápas a tu drzost křesťana(J5m) Jak plamen šlehá ve mně nenávist(J5m) a strašnou kletbu hledám v paměti(J5m) Však Akylant když líčil Giljoma(J5m) tu bledé její tváře zbarvily(J5m) se ponenáhlu jako růže květ(J5m) a zasmušilost s čela zmizela(J5m) a sladká jakás nyvost šířila(J5m) se v duši jí a chvíli mlčela(J5m) když Akylant svou zprávu ukončil(J5m) a posléz řekla Kde ten krahujec(J5m) jejž poslati mi Giljom smělost měl(J5m) A když jí ptáka toho přinesli(J5m) na ruku vzala jej a hladila(J5m) a krásný úsměv z očí zářil ji(J5m) a když jí bratr vlídnost vyčítal(J5m) již jevila tu odpověděla(J5m) Je vězněm ubohý ten krahujec(J5m) je hostem zde jak mohu tvrdou být(J5m) Pak nesla ptáka do své komnaty(J5m) a šeptala si Čím jest Tybald mi(J5m) Vždyť neznám jej a nemiluji ho(J5m) však obraz toho juna z Narbonu(J5m) v mé duši nyní žije Přijde čas(J5m) kdy vyplní svůj slib A usmála(J5m) se zase sladce Snila v onu noc(J5m) že Giljom dobyl města vedl ji(J5m) do chrámu velkého kde Kristus stál(J5m) ve prostřed bělokřídlých andělů(J5m) jichž zástup plnil prostor nesmírný(J5m) a že ji vítal za ruku ji jal(J5m) a ženichovi vedl v ústrety(J5m) v němž zardíc se Giljoma poznala(J5m) A zatím Giljom chrabrý s otcem svým(J5m) lid sbírali po širé krajině(J5m) neb zpráva došla je že Tybald král(J5m) jich město obklíčil a chystali(J5m) se osvobodit žalem sklíčenou(J5m) a zoufající kněžnu narbonskou(J5m) jež synu svému poslem vzkázala(J5m) Ty jediný mi spásu přineseš(J5m) však spěchej abys pozdě nepřišel(J5m) Král Klariel o všem však zpraven byl(J5m) a věděl kudy vede křesťanský(J5m) voj Emeri a v tichu sebral lid(J5m) by v průsmyku přepadl křesťany(J5m) již netušíce jeho nástrahy(J5m) by byli podlehli však Orabel(J5m) když o výpravě jeho zvěděla(J5m) hned k sobě zavolala otroka(J5m) jenž byl jí věren oddán od dětství(J5m) a tajně křesťanem byl pravila(J5m) mu divukrásná takto Orabel(J5m) Spěš jako vítr Nepozorován(J5m) se z města ber a hledej v táboře(J5m) svých bratrů křtěných tajně Giljoma(J5m) a řekni mu že o něm sním co noc(J5m) že ženou jeho věrnou budu kdys(J5m) když láska jeho ke mně potrvá(J5m) A řekni mu že čeká v průsmyku(J5m) jímž pojede pět tisíc Oranžských(J5m) a všickni dychtí jeho prolit krev(J5m) Hned letěl posel vše pak vyřídil(J5m) a zachránil tak děti Francie(J5m) Ti připraveni táhli nyní v boj(J5m) sám Emeri jel v čele pluků svých(J5m) vous jeho bílý splýval na prsa(J5m) mu k pasu až a prapor z brokátu(J5m) měl v rukou svých a jasný karbunkul(J5m) jak hvězda svítil hrotu na konci(J5m) Po boku otce nadšen Giljom jel(J5m) byl jako blesk a bouře na moři(J5m) šla hrůza z očí jeho planoucích(J5m) byl jako vlasatice plnící(J5m) noc celou hrůzolepým zjevem svým(J5m) Boj krvavý byl dlouho váhalo(J5m) kam posléz kloniti se vítězství(J5m) však na večer byl Giljom vítězem(J5m) a Klariel uháněl v město své(J5m) jen se zbytkem svých pyšných rytířů(J5m) Pláč v očích měl když sestře líčil vše(J5m) co událo se líčil živě tak(J5m) jak Giljom zkázonosný podoben(J5m) byl smrti andělu že Orabel(J5m) se nezdržela zvolat s nadšením(J5m) Mlč bratře můj mě jímá silně tak(J5m) ne obdiv jen však láska nesmírná(J5m) že jemu jen chci někdy náležet(J5m) Nuž ano věz to že jej miluji(J5m) v okamžiku co tak pravila(J5m) se saracínský zjevil bohatýr(J5m) a pravil tak Mě zajal Giljom rek(J5m) s nímž měřil jsem se směle v souboji(J5m) Však dal mi volnost to jen nařídiv(J5m) bych tobě lepotvárná Orabel(J5m) ten prsten odevzdal A podal jí(J5m) při těchto slovech kroužek s rubínem(J5m) jak krůpěj krve rudým Vzala jej(J5m) a vzplanula jak růže šeptajíc(J5m) Tak Giljome můj s tebou snoubím se(J5m) Tu hořel hněvem bratr její král(J5m) a zvolal takto Za tu nevěru(J5m) a hříšnou lásku dlouhý bude pláč(J5m) tvůj sestro má Hned veďte do věže(J5m) ji mramorné ve středu zahrad mých(J5m) tam zůstane až sám jí otevru(J5m) to vězení buď bych ji Tybaldu(J5m) za ženu dal neb bych ji usmrtil(J5m) A poslechli Však dívka mlčela(J5m) a sladce jen se nyvě usmála(J5m) neb ráda trpěla pro lásku svou(J5m) Však mezi tím co to vše dálo se(J5m) táh Emeri a chrabrý jeho syn(J5m) blíž k Narbonu kde vévodkyně už(J5m) vši naděj ztrácela neb útoky(J5m) jen slabě město odráželo už(J5m) a denně hrozivější pohan byl(J5m) A posléz padl mladý Gibelín(J5m) syn zoufající matky nejmladší(J5m) do rukou nepřátel To černý den(J5m) byl pro Narbon a vyšla z paláce(J5m) na baštu vévodkyně volajíc(J5m) tak na pohana Králi Tybalde(J5m) mé dítě vrať mi Je to pouhý hoch(J5m) a ruce jeho slabé ještě jsou(J5m) meč jímat ani ještě nedoved(J5m) Za pouhé dítě vezmi raděj mě(J5m) a usmrť mne já pluky sílala(J5m) by vraždily vás na mě padá krev(J5m) tvých bohatýrů hojně zabitých(J5m) Nuž v tato prsa pohřbi dýku svou(J5m) ne v srdce toho však jejž kojila(J5m) Král Tybald smál se odpověděl tak(J5m) Tvá trýzeň vím že bude větší tím(J5m) čím více dítě tvoje utrpí(J5m) a muka která sama nesla bys(J5m) by slastí se ti zdála proti těm(J5m) jež podstoupí tvůj útlý rozenec(J5m) Na kříž jej přibit dám jak přibit byl(J5m) ten jehož jako boha vzýváte(J5m) A matka zkamenělá úžasem(J5m) na obzoru za krátko viděla(J5m) kříž vysoký za kterým krvavě(J5m) se v mlhách slunce k zemi sklánělo(J5m) a beze slz s jediným výkřikem(J5m) se k zemi potácela volajíc(J5m) Mé dítě Bože kde jest Giljom můj(J5m) Kde Emeri můj choť Kdes Bože ty(J5m) v okamžiku tom se zdvihal prach(J5m) a ženy které kolem plakaly(J5m) tak řekly vévodkyni Běda nám(J5m) prach zdvihá se toť nová posila(J5m) jest pohanům teď město ztraceno(J5m) Však vévodkyně vzkřikla s nadšením(J5m) Ne v prachu tom se kříže blýskají(J5m) to jest můj choť to Giljom jest můj syn(J5m) toť naše spása Bůh se ustrnul(J5m) Blíž hrnulo se vojsko křesťanské(J5m) blíž letěl Emeri a jeho syn(J5m) ruch nesmírný byl v plucích pohanů(J5m) král Tybald bouřil Na kříž s dítětem(J5m) A poslechli ubohý Gibelín(J5m) měl brzy ruce hroty proklané(J5m) a hrubý provaz poutal na kříž jej(J5m) a chystali se útlé nohy též(J5m) mu přibíjet a Tybald krvavý(J5m) vzal kopí v ruce by jej usmrtil(J5m) Na baště vévodkyně zřela to(J5m) a prsa tloukla svá a z jejích úst(J5m) se nesouvislá slova drala jen(J5m) a její zrak byl jako šílené(J5m) Šíp za šípem pohané sílali(J5m) po zoufající matce útrpnost(J5m) je k tomu měla Končit muka tak(J5m) ta její chtěli žádný ale šíp(J5m) ji nezasáh a bleskot oněch střel(J5m) jak aureola kmital kolem ní(J5m) Teď ale výkřik hrůzu plodící(J5m) zněl táborem na nebi zarudlém(J5m) kříž spatřil Emeri a oběť tu(J5m) již neslo spásy naší znamení(J5m) a srdce jeho divem nepuklo(J5m) Jak orel letěl v davy nejhustší(J5m) a v pravo v levo zkázu rozsíval(J5m) jak trávy nepřátelé padali(J5m) jich středem prorazil si cestu sám(J5m) u kříže byl sám pokryt ranami(J5m) krev s čela řinula mu v bílý vous(J5m) však Gibelín byl spasen Emeri(J5m) mu hřeby z rukou trhal s prudkostí(J5m) pak přeťal provaz dítě omdlelé(J5m) na štít svůj vložil s pláčem hlasitým(J5m) pak na svém oři k městu uháněl(J5m) svou drahou kořist stále líbaje(J5m) v úžasu nad činem takovým(J5m) bez boje na okamžik pohané(J5m) se dívali až brána narbonská(J5m) se otevřela a zas zavřela(J5m) za v město řítícím se Emerim(J5m) Král Tybald ale zuřiv volal v boj(J5m) Ten nastal hned však nesl zkázu mu(J5m) neb Giljom Fierabras jej usmrtil(J5m) pod samým křížem na němž Gibelín(J5m) byl muka pána trpěl našeho(J5m) a dobyl nejskvělejší vítězství(J5m) až k moři metl saracenský lid(J5m) kde zbytky zachránily koráby(J5m) ku břehům prchající africkým(J5m) Pak navrátil se Giljom k matce své(J5m) do Narbonu a řekl Dodržel(J5m) jsem slib svůj matko Dej mi odměnu(J5m) A vévodkyně vtiskla na ústa(J5m) mu polibek a kladla na hlavu(J5m) mu žehnající ruce odměnu(J5m) tak Giljom měl na světě nejsladší(J5m) a pak ho vedla matka v komnatu(J5m) kde zotavený z ran svých Gibelín(J5m) na loži spočíval a Emeri(J5m) též žehnal Giljomu a líbal jej(J5m) Tak tedy radost zase v Narbonu(J5m) jak slunce svítila jež probralo(J5m) se z mraků těžkých chmurných jako smrt(J5m) Čas plynul v sladkém klidu Giljom však(J5m) když naslouchal jak ptáci zpívali(J5m) a růže kvést když viděl v zahradách(J5m) vždy smutek cítil jakýs podivný(J5m) se v srdci ozývat stesk mlhavý(J5m) a touhu neurčitou vlhl zrak(J5m) mu bez příčiny býval hádankou(J5m) sám sobě tak Tu jednou stalo se(J5m) že viděl z okna hledě poutníka(J5m) byl prachem pokryt cáry oděn jen(J5m) a zdálo se že klesá únavou(J5m) Šel Giljom rychle tomu muži vstříc(J5m) ved v palác jej sám víno přinášel(J5m) a pokrm dal mu a pak tázal se(J5m) kým je a odkud jde a v odpověď(J5m) tak pravil poutník Gilbert zovu se(J5m) a otcem mým jest hrabě ardenský(J5m) Tři léta úpěl jsem co zajatec(J5m) pod jařmem saracenským Unik jsem(J5m) a navracím se v sladkou Francii(J5m) A na to vyprávěl co viděl vše(J5m) v těch krajích které drží pohané(J5m) a končil takto Z měst jež jejich jsou(J5m) je Oranž nejkrásnější Stojí tam(J5m) dům králův vytesaný z mramoru(J5m) síň jeho každá umění je div(J5m) a sady které vůni kolkolem(J5m) na míli šíří rovny ráji jsou(J5m) Však zázrak největší v tom domě jest(J5m) nad všechny děvy lepá Orabel(J5m) Kdo neviděl ji říci nemůže(J5m) že ví co krása ženy znamená(J5m) Žel bohu jen že jesti pohankou(J5m) Tu zaplál Giljom vášní přemocnou(J5m) a věděl už co jeho tesknoty(J5m) co touhy jeho matné příčina(J5m) a zvolal tak Bůh slyš mou přísahu(J5m) Hned do Oranže na cestu se dám(J5m) a odpočinku nedopřeju si(J5m) než uviděl jsem krásnou Orabel(J5m) neb miluju ji víc než život svůj(J5m) Vzkřik Gilbert Šílenství tvá přísaha(J5m) však zmužilost tvá obdiv budí můj(J5m) a půjdu s tebou Přestrojíme se(J5m) Tvým budu vůdcem na mě spolehej(J5m) Dne toho ještě Giljom Fierabras(J5m) a Gilbert na cestu se vydali(J5m) Když přirazili posléz do města(J5m) byl Giljom věru jako omráčen(J5m) ni ve snu nebyl takou nádheru(J5m) a krásu tušil Jaké bohatství(J5m) se jevilo mu oslňující(J5m) Dům každý palácem byl zahrady(J5m) se všude zelenaly vůněmi(J5m) vzduch prosáklý byl všude zpívali(J5m) při šumu stromů ptáci přesladce(J5m) U domu každého se Giljom ptal(J5m) To královský zajisté jesti hrad(J5m) A Gilbert odpovídal Sluha jen(J5m) zde bydlí králův ale náhle hrad(J5m) se zjevil na náměstí ohromném(J5m) kde celý les se růží ševelil(J5m) při mírném vánku Brána bronzová(J5m) se zrcadlila v modré tůni vod(J5m) pod baštou z mramoru a Giljom něm(J5m) se díval na les druhý kamenný(J5m) těch věží štíhlých které v pýše své(J5m) se do azuru nebes nořily(J5m) nad domem královským a Gilbert děl(J5m) Jsme u cíle Z těch věží každá kříž(J5m) dřív nesla na temeni strhli je(J5m) a zašlapali v prach a křesťané(J5m) jsou otroci dnes hrdých vítězů(J5m) jež od Afriky moře neslo sem(J5m) Tu zařval Giljom jako raněný(J5m) a nedobitý tur však položil(J5m) mu Gilbert ruku silnou na ústa(J5m) a řekl Neprozraď se nešťastný(J5m) Buď trpěliv vždyť rukou vlastní zas(J5m) kříž postavíš kde trčel původně(J5m) Hryz do rtů Giljom se a zaklepal(J5m) teď Gilbert na vrata a pravil tak(J5m) když otevřel mu vrátný Hvězdář jsem(J5m) jenž čítá velké králů osudy(J5m) jak v otevřené knize ve hvězdách(J5m) Král kartaginský posílá mě sem(J5m) bych pánu tvému radil Doveď mě(J5m) v dům bez odkladu o mém příjezdu(J5m) zprav krále pak A vrátný vedl jej(J5m) hned do dvora a spěchal hlásit jej(J5m) Byl Klariel tak dychtiv slyšeti(J5m) co osud chystal mu neb v úzkostech(J5m) byl po porážce krále Tybalda(J5m) že bez rozmyslu k sobě povolal(J5m) hned Gilberta a večer spolu šli(J5m) na plochou střechu domu odkud byl(J5m) přes stromy sadu pohled na hvězdy(J5m) bez meze širý velký vznešený(J5m) a Gilbert pravil Nutno především(J5m) by sluha můj jenž se mnou přišel sem(J5m) v sad vešel tvůj a nití čarovnou(J5m) jej omezil by škodných duchů sbor(J5m) do domu vniknout nemoh Vešel v sad(J5m) tak Giljom směle vázal rudou nit(J5m) od stromu k stromu cestu hledaje(J5m) v tmáň z laurů sykomorů granátů(J5m) za kterou k nebi čněla mramorná(J5m) ta bílá věž v níž dlela Orabel(J5m) Při třpytu hvězd tu spatřil budovu(J5m) pod temným nebem z lapis lazuli(J5m) trysk fontánů se blýštil kolkolem(J5m) a růže na tisíce kvetly tam(J5m) tu bílé jako sníh tam červené(J5m) i zamodralá mnohá zdála se(J5m) při svitu luny která zvedala(J5m) teď bledý svůj a čarný obličej(J5m) nad stromů vrcholky a unešen(J5m) řek Giljom tiše Ráj zde věru jest(J5m) V tom zahlíd v oknu dívčí postavu(J5m) o jaspisový sloup jenž uprostřed(J5m) se okna temnil podepírala(J5m) svou hlavu nyvě slyšel její vzdech(J5m) a okamžik stál jako z kamene(J5m) neb uhod kdo to byl Pak letěl blíž(J5m) a hlasem znícím hlubě dojmutím(J5m) tak zvolal tiše Jsi li Orabel(J5m) dej znamení a hádej kdo jsem já(J5m) Tu svez se závoj stříbrný jak slap(J5m) přes její tvář a chvíli mlčela(J5m) pak jako drozda klokot vábivý(J5m) děl její hlas Ó běda běda mi(J5m) když tážeš se kdo jsem když neuhod(J5m) jsi jako já když srdce němé jest(J5m) v tvých prsou reku Moje uhodlo(J5m) žes Giljom sám A Giljom poklekl(J5m) vztáh ruce k ní a zvolal Vím to též(J5m) žes Orabel Ach běda že svou tvář(J5m) si zahaluješ Hněv tvůj příčina(J5m) Já přišel spasit tě neb zemříti(J5m) Chceš sama usmrtit mě ukrutná(J5m) Tu spadl její závoj stříbrný(J5m) a v plné stála kráse hvězdné své(J5m) a zašeptala Pouze ruměnec(J5m) svůj skrývala jsem nebyl to však hněv(J5m) jenž vznítil jej Hle jako zora zas(J5m) na líci plane Zraky sklopila(J5m) a rukama zakryla obličej(J5m) Však Giljom zmámen její sladkostí(J5m) pod samým oknem stál a divoce(J5m) se chápal dveří z bronzu přepevných(J5m) by vypáčil je neboť pokleknout(J5m) u nohou dívky chtěl a dotknouti(J5m) se rtoma lemu roucha Marně však(J5m) se snažil zjednati si průchodu(J5m) v ty bílé zdi jež krásu věznily(J5m) tu víc než smrtelnou a Orabel(J5m) jej polekaně takto prosila(J5m) Hluk prozradí tě probůh mírni se(J5m) Nač vnikat v dům Vždyť se mnou rozmlouváš(J5m) a neskonale proto šťastna jsem(J5m) Ó velký reku spokojen buď též(J5m) Ne zvolal Giljom unésti tě chci(J5m) neb bez tebe mi žíti nelze už(J5m) Kéž nohou tvých se rty mé dotknou jen(J5m) bych dojista to věděl žádný zjev(J5m) že neklame můj oslněný zrak(J5m) Tu Orabel mu růži hodila(J5m) již měla za pasem a líbal ji(J5m) tak silně že se ihned rozpadla(J5m) a zvolal pak Ach běda žízeň má(J5m) tou krůpějí jen roste horečně(J5m) Tu rozpustila lepá Orabel(J5m) své temné vlasy temné jako noc(J5m) a modravé jak noční obloha(J5m) a vonné jak ty růže v zahradě(J5m) a jejich proudy podél mramoru(J5m) zdí bílých rozlily se dlouhé tak(J5m) že Giljomu na prsa padaly(J5m) a líbal je a byl jak omámen(J5m) a nechtěl je už pustit Orabel(J5m) však hbitě splítala je vrkoč pak(J5m) kol sloupu otočila na okně(J5m) a konec jeho dolů spustila(J5m) a jako ze sna řekla šepotem(J5m) Hle lano které cestou ke mně jest(J5m) v okamžiku Giljom šplhal se(J5m) do okna po vrkoči v síni stál(J5m) kam svítil měsíc lampa mystická(J5m) svá kouzla spřádaje tak prastará(J5m) jak samý svět a Giljom v náručí(J5m) měl Orabelu slova nemluvil(J5m) neb polibek jenž na rty tiskl jí(J5m) ten více řek než Giljom věděl sám(J5m) A ticho bylo kolem posvátné(J5m) trysk fontánů jen šuměl pod okny(J5m) a šero bylo sladké nade vše(J5m) svit luny plnil stříbrem komnatu(J5m) vás pronik alabastr růžový(J5m) a štědře zlaté hvězdy rozséval(J5m) po dlažbě lesklé majolíkové(J5m) a po stěnách z bílého mramoru(J5m) A se všech stran dštil odlesk na dívku(J5m) na stříbrotkaný bílý její šat(J5m) na bosé její nohy bělejší(J5m) než mramor sám na kruhy z opálů(J5m) jež kolem kotníků se třpytily(J5m) a temné byly vlasy její jen(J5m) v tom bílém třpytu v šero stlumeném(J5m) a očí bezedno a sálal čar(J5m) jak roztavených hvězd z jich temnoty(J5m) A Giljom posléz mluvy nalezl(J5m) a pravil jí jak byla pohádkou(J5m) mu snivou vždy a skvělou nadzemsky(J5m) když mluvit o ní slyšel v Narbonu(J5m) A Orabel se svěřovala mu(J5m) jak vidina křesťanských rytířů(J5m) se v mysl její vtíral mocně vždy(J5m) a jak ji víra v Krista vábila(J5m) A jásali že oba našli se(J5m) Teď ale bylo kroky slyšeti(J5m) a Giljom k srdci mocně trhl ji(J5m) a vzpřímil se jak by ji bránit chtěl(J5m) však usmála se Věrný otrok můj(J5m) mně pokrm přináší Jest křesťanem(J5m) ač po tajmu Nám bude pomocným(J5m) A bylo tak a ještě v onu noc(J5m) co zatím Gilbert s králem na střeše(J5m) ve hvězdách četl unik z Oranže(J5m) na rychlém koni Giljom s nevěstou(J5m) již vedl do Narbonu k matce své(J5m) A věrným rukám matky odevzdal(J5m) ji Giljom aby připravila ji(J5m) na svátost křtu a biskup narbonský(J5m) sám učitelem víry Kristovy(J5m) se jejím stal však Giljom bohatýr(J5m) a otec jeho bez odkladu teď(J5m) lid sbírali a táhli na Oranž(J5m) Po boji bezpříkladně zuřivém(J5m) se město vzdalo a byl na valech(J5m) rek Giljom první vnikl do věže(J5m) kde Klariel Gilberta uvěznil(J5m) a pouta sňal mu sám pak v souboji(J5m) rek přemoh Klariela a když klek(J5m) mu na prsa tak pravil Nechci krev(J5m) tvou prolévat neb bratr dívky jsi(J5m) již miluji a s kterou zasnouben(J5m) jsem slavně před bohem a před lidmi(J5m) Nuž přísahej že na vždy odpluješ(J5m) k těm břehům odkud připlul otec tvůj(J5m) by Oranž vyrval proti právu nám(J5m) Nuž přísahej a volným budeš pak(J5m) Děl Klariel Jsem zničen podvrácen(J5m) je stolec můj mé město ztraceno(J5m) Co zbývá mi Nuž vrátím v Afriku(J5m) se tedy dle tvé vůle přísahám(J5m) A nikdy víc mě neuvidí břeh(J5m) té země ty kde dýšeš vrahu můj(J5m) ty který zlomils zlatou berlu mou(J5m) Za život svůj ti díků nevzdávám(J5m) A toho dne jel ještě Klariel(J5m) se zbytkem vojska smuten z Oranže(J5m) tvář maje temným pláštěm zastřenou(J5m) Však Giljom s otcem jeli k císaři(J5m) by klíče Oranže mu přinesli(J5m) a zprávu o vítězství podali(J5m) Když dorazili v palác královský(J5m) šel Karel právě s dvorem z kostela(J5m) a Giljom vida vznešenou tu tvář(J5m) tu vysokou velebnou postavu(J5m) klek v cestu králi za roucho jej jal(J5m) a tisknout k čelu lem chtěl uctivě(J5m) v svém nadšení však kráčel před Karlem(J5m) muž pyšný třímající nahý meč(J5m) to kníže Ernalt z Orleanu byl(J5m) jenž v lásku Karlovu se vetříti(J5m) vždy snažil pochlebenstvím nečestným(J5m) ten vida neznámého mladíka(J5m) děl drsně Zpátky chlapče odvážný(J5m) A hrubě dotekl se Giljoma(J5m) Tu vzplanul Giljom hněvem jako lev(J5m) a takou mocí mrštil Ernaltem(J5m) o blízký sloup že kníže omráčen(J5m) meč pustil svůj a k zemi klesl sám(J5m) Vzplál císař hněvem Giljom poklek však(J5m) a řekl skroušeně Ó králi můj(J5m) mou odpusť vinu Nevím kdo ten muž(J5m) však cítím že jest nepřítelem tvým(J5m) a vnuknutí mě moje neklame(J5m) Proč mezi tebe vstoup a mezi mne(J5m) Já přišel pouze bych ti odevzdal(J5m) klíč Oranže to město je teď tvé(J5m) my s otcem pro tebe je dobyli(J5m) A císař Emeriho poznal teď(J5m) a vítal jej a hladil s úsměvem(J5m) tvář Giljomu a pravil Prudký jsi(J5m) však velkým bohatýrem Vítám tě(J5m) A objal jej a bylo radosti(J5m) a císař sám Giljoma pasoval(J5m) na rytíře a od prvního dne(J5m) jej miloval a s králem celý dvůr(J5m) a celé město celá Francie(J5m) jen Ernalt z Orleánu chmuřil vždy(J5m) se jako bouř když spatřil Giljoma(J5m) však mlčel opatrně bázlivě(J5m) neb zdálo se mu Giljom jediný(J5m) že uhodl co skrýval v srdci svém(J5m) tu zradu která zrála pomalu(J5m) však stále v temnu smělých záměrů(J5m) A jednou zvláště Ernalt lekl se(J5m) to bylo na večer když seděl král(J5m) za stolem ještě Giljom naléval(J5m) v číš zlatou víno mu a Karel řek(J5m) Kéž syn můj tobě byl by podoben(J5m) Kéž silný je a chrabrý jako ty(J5m) můj Giljome Ach jsem už stár a sláb(J5m) smrt je mi blízko Jaká nebezpeč(J5m) tu hrozí Lovisovi dítěti(J5m) Strach neměj řekl Giljom králi můj(J5m) Má síla bude jemu ochranou(J5m) A prvnímu jenž by ho zradit chtěl(J5m) při živém Bohu hlavu srazil bych(J5m) Král zazářil však Ernalt velmi zbled(J5m) a ze síně se krad jak zločinec(J5m) a od té doby Karel dvojnásob(J5m) měl v lásce Giljoma a na jevo(J5m) mu dával lásku svou a důvěru(J5m) A jako tenkrát Karel opět teď(J5m) si povzdech stoje v ranním úsvitu(J5m) sám na pavlánu Ó můj Giljome(J5m) kéž syn můj tobě byl by podoben(J5m) Ó Giljome proč nejsi synem mým(J5m) když děti moje opustily mě(J5m) do ráje spěchajíce před časem(J5m) a Roland můj a Olivier když v prach(J5m) se rozpadli a když je nevzkřísí(J5m) pláč dlouhý můj V tvou ruku v důvěře(J5m) bych žezlo odevzdal korunu(J4m) A přes zábradlí císař klonil se(J5m) a s pavlánu tak zvolal do sadu(J5m) Jaký to rozmar pudí Giljome(J5m) tě z domu dnes a vede do hvozdu(J5m) Dnes věru scházet neměl bysi zde(J5m) Vždyť víš že palác plný hostů je(J5m) že králové sem přišli návštěvou(J5m) že sám i papež římský apoštol(J5m) v své bílé říze přijel na oslu(J5m) by dům můj poctil V basilice mé(J5m) mši bude sloužit bude shromážděn(J5m) dvůr v celé slávě a ty příteli(J5m) se zatím budeš lesem honiti(J5m) A kým když ty zde nejsi pochlubit(J5m) se mohu před cizinci Nejlepší(J5m) jsi z bohatýrů mých a jediný(J5m) ty obdiv vynutíš jim mimoděk(J5m) Vzplál Giljom ruměncem a odvětil(J5m) před Karlem ukloniv se Dobře víš(J5m) ó císaři že obdiv jedině(J5m) tvůj vynucuje velký majestát(J5m) a dobře vím že chválu zasloužit(J5m) tvou jest mi teprv činy příštími(J5m) Že na lov jdu to má svou příčinu(J5m) Ne rozmar mě tam pudí pane můj(J5m) cos jiného mě mocně nutí tam(J5m) Mně třikrát v noci stejně zdálo se(J5m) že Rolandův jsem viděl světlý stín(J5m) a pokaždé mi řekl Připrav se(J5m) Ty zítra skolíš stvůru záhubnou(J5m) jež hrozí všem a zvláště Lovisi(J5m) A nepokoj mi spáti nedal už(J5m) a smečka moje byla zběsilá(J5m) a zdálo se že zvěř tu čenichá(J5m) Jaká to stvůra v lesích číhá as(J5m) Nuž tedy jdi řek Karel zamyšlen(J5m) zas na Rolanda vzpomínaje si(J5m) a Giljom loučil se a zdravil jej(J5m) a odcházeje řekl s úsměvem(J5m) Ne každý kmet tak záhy jako ty(J5m) můj pane s lože vstává teplého(J5m) a doufám pevně římský apoštol(J5m) že tvrdší spánek má než králi ty(J5m) a že se dlouho ještě nezbudí(J5m) a tak se stane že se dostavím(J5m) v čas ještě ke mši ubiv onu zvěř(J5m) Tak pravil odcházeje usmál se(J5m) též císař Karel ale chmuřil se(J5m) když jeho zrak se setkal se zrakem(J5m) teď Lovise jenž plach a zmaten stál(J5m) a nevěděl co s otcem promluvit(J5m) Strach pošetilý jakýs před ním měl(J5m) ač na dně srdce jej přec miloval(J5m) a odpouštěl mu křivdu spáchanou(J5m) na matce své jež byla Karlu též(J5m) ve svaté smířlivosti andělské(J5m) vše prominula Synem Lovis byl(J5m) té bílé plavovlasé Sibyly(J5m) jež duši Karlově posledním snem(J5m) o sladké lásce byla pozemské(J5m) té bílé plavovlasé Sibyly(J5m) jež zdálo se že s nebe sestoupla(J5m) by sirému truchlému císaři(J5m) se stala útěchou by sušila(J5m) ty hojné jeho slzy tekoucí(J5m) pro Rolanda a syny poslední(J5m) jež ukrutná císaři vzala smrt(J5m) V té truchlé době jednou putoval(J5m) sam Karel nepoznán bez průvodu(J5m) do opatství kde hroby byly těch(J5m) nad nimiž plakal sir ve slávě své(J5m) a bez radosti v sluní velkosti(J5m) Když zpět se bral zamyšlen zadumán(J5m) a cesty nedbaje tu k večeru(J5m) v tmě nekonečných lesů zabloudil(J5m) Mha byla pod stromy a vítr vál(J5m) a pomalu teď krápal chladný déšť(J5m) pláč jak by s nebe padal v šerou tmáň(J5m) Stál Karel chvíli kolem pátraje(J5m) zda východu je někde z houštiny(J5m) a spatřil bledou velikou však zář(J5m) jež křovinami z dáli chvěla se(J5m) a za ní když se odhodlaně dal(J5m) na mýtině se širé ocitl(J5m) kde začernal hrad stál v samotě(J4m) Byl strašidelný stářím sešlý už(J5m) věž jeho zpola byla sbořena(J5m) a střechou vysokou a chatrnou(J5m) se luna kmitala jež tonula(J5m) jak loď ve velké mraku trhlině(J5m) a jako v smutku pod závojem mlh(J5m) Hrad v temné vodě svého příkopu(J5m) se shlížel chmurně po níž plovaly(J5m) jak bílí ptáci květy leknínů(J5m) a mezi nimi v slabém čeření(J5m) se cos jak hvězdy zlatě kmitalo(J5m) to byly toho světa záblesky(J5m) jež Karla lesem vedlo linula(J5m) ta plápolavá záře od krbu(J5m) jenž komnaty byl středem v přízemí(J5m) a teplo v chlad a jasnost sílal v šer(J5m) přes vodu zdřímlou oknem vysokým(J5m) jež otevřené zelo v temnu zdí(J5m) Most spuštěn byl a brána do kořán(J5m) a volně tedy císař vejít moh(J5m) však prostřed mostu krok svůj zastavil(J5m) a mocným kouzlem pojat naslouchal(J5m) neb nejsladší hlas který slyše kdy(J5m) se v luzném zpěvu s harfy průvodem(J5m) lil zároveň se světlem z komnaty(J5m) v tmu chmurných lesů v ticho samoty(J5m) Stál císař chvíli pak jak přiváben(J5m) tím snivým zpěvem tiše bral se dál(J5m) do brány vešel v chodbu bez hluku(J5m) tam dvéře otevřel a překvapen(J5m) se v samé síni ocit U krbu(J5m) na nízkém stolci dívka seděla(J5m) tvář měla odvrácenou od vchodu(J5m) a neviděla tedy císaře(J5m) a zpívajíc neb její byl to zpěv(J5m) jenž Karla mocně tak svým kouzlem jal(J5m) ho ani neslyšela vejíti(J5m) a Karel naslouchaje díval se(J5m) na postavu tu krásnou ztepilou(J5m) jen prostým bílým šatem oděnou(J5m) ze příze domácí však královskou(J5m) svým ušlechtilým těla držením(J5m) a zdálo se mu nikdy podobnou(J5m) že nebyl viděl v síních knížecích(J5m) Kol hlavy závoj měla průhledný(J5m) jímž plavé vlasy zlatě svítily(J5m) při plamenech jež rudě zářily(J5m) na krbu zděném nachem požárným(J5m) zjev její bílý polévajíce(J5m) jak červánky vysokou liliji(J5m) Po strunách harfy s vděkem hbitých vln(J5m) se útlé její prsty míhaly(J5m) a tato slova plynula jí z úst(J5m) Já srdce vlastního se tázala(J5m) Proč se ó bloude smutným třeseš strachem(J5f) čar lásky když tě chvátit začíná(J5m) A ono dělo Hrozím se ach bolu(J5f) jde s láskou vždy jak se světlem jde stín(J5m) a není hrobem lásce posléz bol(J5m) Tu s úsměvem jsem odvětila mu(J5m) O srdce pošetilé utrpením(J5f) věz nejdéle že láska trvá vždy(J5m) Však zachvělo se znova pravíc mi(J5m) Ach milování podobá se smrti(J5f) vždyť milující vzdal se svého bytí(J5f) jen v bytí druhého dovede být(J5m) A proto lásky bojím se co skonu(J5f) Tu srdci svému odvětila jsem(J5m) Uč od řeky se která úsměv nebes(J5f) v svém klíně modrém nesouc chvátá s plesem(J5f) v tůň moře ač tam pohřbívá své bytí(J5f) Ó srdce spěj v radostném opojení(J5f) v hloub sladkých tuch a snivých žádostí(J5m) Vzdej plně se a zpij se vlastní smrtí(J5f) měj žízeň žertvou být neb krvácení(J5f) věz jedinou tvou slávou srdce jest(J5m) A zasáhne li ruka milovaná(J5f) tě ránou těžkou uč se umírati(J5f) od ptáka v lese který s šípem v prsou(J5f) v šer houštiny se skryje v smutku svém(J5m) a pomalu tam tiše tiše hyne(J5f) Ta slova nesla v nápěvu se snivém(J5f) při stříbrozvuku harfy prostorem(J5m) a píseň hudba sladký hlasu čar(J5m) div způsobily v prsou císaři(J5m) jak vlahý vesny van jímž omládne(J5m) les dumavý a plný zimních chmur(J5m) Krok mimoděk blíž k dívce učinil(J5m) a ona slyšíc teď se ohledla(J5m) a zjevila se takto tváří v tvář(J5m) v své cudné kráse náhle Karlovi(J5m) zrak blankytný svůj upírala naň(J5m) sic překvapena ale bez bázně(J5m) a úsměv její vlídný zdravil jej(J5m) a pravila mu prostě Vítán buď(J5m) Když ale mlčel vnořila svůj zrak(J5m) v ten jeho bezedný před nímž se chvěl(J5m) svět celý který mečem podrobil(J5m) a zkoumala proč neodpovídá(J5m) a uhodla v něm cosi smutného(J5m) a plna řekla tedy soustrasti(J5m) Ty trpíš pane Je to únavou(J5m) a hladem žízní Cesta daleká(J5m) ti byla úmornou Je rozedrán(J5m) tvůj plášť to trní v lese činilo(J5m) Ó usedni Zde blíže k ohni pojď(J5m) Dům náš je chudý sic však dovedem(J5m) si hosta vážit jejž nám poslal Bůh(J5m) A vedla jej až k ohni nutila(J5m) by sedl v křeslo a pak s úsměvem(J5m) mu řekla Pane vína přinesu(J5m) a pokrmu A děda zavolám(J5m) Je pánem toho hradu Dobrý je(J5m) ač pochmurný Však ty jsi smutný též(J5m) proč na mě hledíš jak bys plakat chtěl(J5m) Řek císař dojat K slzám tichý hlas(J5m) tvůj sladký vábí mě a píseň tvá(J5m) Tak mladá jsi a smutně zpíváš tak(J5m) Což může zármutek v tvých prsou dlít(J5m) když sotva přestalas být dítětem(J5m) A řekla dívka Starý je to zpěv(J5m) od matky jemu jsem se učila(J5m) a proto že v něm její slzy jsou(J5m) v mé žije paměti a proto též(J5m) jej ráda zpívám A ty chápeš jej(J5m) se Karel tázal Víš co krvácet(J5m) pro srdce znamená a dovedla(J5m) bys tiše mříti jak ten lesní pták(J5m) Kde dítě však bys vzala zkušenost(J5m) Tu zasmušila velmi dívka se(J5m) a řekla tiše Žalem zemřela(J5m) máť moje ubohá Ach lásky bol(J5m) ji usmrtil Co tedy zpívám vím(J5m) A je to prosté tak Což mohl by(J5m) kdo milovat a tiše nesnášet(J5m) A lásce která lásku nenajde(J5m) neb ztratí ji co zbývá jiného(J5m) než mlčky v žalu zemřít Pravíc tak(J5m) se zamyslila opět na chvíli(J5m) pak ale náhle zpamatujíc se(J5m) že hosti ještě neposloužila(J5m) se rychlým krokem brala ze síně(J5m) Však za krátko se zase vrátila(J5m) a nesla chléb a víno zároveň(J5m) s ní vešel starý muž jenž opíral(J5m) se o hůl dlouhou velmi sešlý byl(J5m) a shrbený však bledý obličej(J5m) měl ještě stopy dávných lepších dnů(J5m) byl ušlechtilý oči zapadlé(J5m) ze stínů hustých stříbrošedých brv(J5m) se bystře ještě leskly ve chvíli(J5m) kde stařec hosta v domě přivítal(J5m) Jsem Gontram pravil hrabě z Arrasu(J5m) Kdokoli jsi buď vítán Zapomněl(J5m) svět na mě dávno Velmi chudý jsem(J5m) a málo jen ti poskytne můj dům(J5m) Však málo to je vše co mám a rád(J5m) se dělím s hostem Mluvím o tom jen(J5m) bys nemyslel že nízká lakomost(J5m) tak prostého příčina hostění(J5m) Tak pravil stařec o krok blíže šel(J5m) a svému hosti ruku podat chtěl(J5m) však vzpřímiv se by na tvář pohlédl(J5m) té velebné vysoké postavy(J5m) jež ozářena krbem strměla(J5m) v své plné výši jako mocný dub(J5m) vzkřik Gontram z Arrasu teď překvapen(J5m) Při živém Bohu ty jsi Karel sám(J5m) Jak slunce jedno jedna jenom tvář(J5m) tak září velebou Rci mýlím se(J5m) Řek prostě císař Ano Karel jsem(J5m) A co tě vede v chudobný můj dům(J5m) se hrabě Gontram tázal Náhoda(J5m) Já k tobě pravil císař přicházím(J5m) když ke mně nepřicházíš pane ty(J5m) a myslím že to víc než náhoda(J5m) co bludný krok můj vedlo na tvůj práh(J5m) Proč skrýváš se jenž bys se chlubit moh(J5m) Ty řekls mi že dávno zapomněl(J5m) svět na tebe Já pamatuji však(J5m) na dávné činy tvoje hrdinské(J5m) Ty schudl jsi Proč valíš nevděku(J5m) hřích na mě těžký Proč jsi nepřišel(J5m) mě žádat o to k čemu právo máš(J5m) tož vděčnost mou A Karel podával(J5m) mu ruku svou však Gontram z Arrasu(J5m) se zapýřil a pravil Velký jsi(J5m) a král jsi můj však sluhou nejsem tvým(J5m) bych k tobě přišel pro mzdu Pyšným byl(J5m) rod pane můj a pyšný zůstane(J5m) ač v chudobě poslední z Arrasu(J5m) Ty ostatně mi nedluhuješ nic(J5m) Vždy svou jsem konal k tobě povinnost(J5m) ty uznávals to vyrovnáni jsme(J5m) Řek Karel starci Nechtěl urazit(J5m) jsem tebe pane Zasedneme však(J5m) teď za stůl chceš li Hladov velmi jsem(J5m) Tak sedli tedy chvíli mlčeli(J5m) a hltavě jed císař z povzdálí(J5m) ve stínu sloupu o něj opřena(J5m) se vnučka Gontramova dívala(J5m) jak vytržena zrakem velikým(J5m) a plným snů na Karla chvěl se ret(J5m) jí pootevřený a zrychlený(J5m) dech prozrazoval srdce tlučení(J5m) To byl ten velký tedy bohatýr(J5m) král Západu to tedy vítěz byl(J5m) ten nadlidský jenž zmohl celý svět(J5m) To císař byl jenž polobohem zdál(J5m) se jí už v dětství dnech když písněmi(J5m) o jeho činech čas jí krátili(J5m) když vyčerpány byly pohádky(J5m) To byl ten velký Karel tedy sám(J5m) o němž co dívka pozděj slýchala(J5m) jak mocnou vášní moři dmoucímu(J5m) se podobající znal milovat(J5m) To posléz onen tedy Karel byl(J5m) o němž se říkalo že byl tak stár(J5m) že zdálo se že není smrtelným(J5m) Stár zavrtěla hlavou Krásný byl(J5m) jak věkuvzdorný dub a jaký čar(J5m) z těch jeho zraků linul od čela(J5m) na kterém vrásku nebylo a tvář(J5m) jak byla jeho posud mladistvá(J5m) ač bílý vous s ní plynul na prsa(J5m) a kštice jeho sněhem zdály se(J5m) Je nesmrtelný a proto věčně mlád(J5m) si šeptala a vzpomínala žen(J5m) těch blažených jež někdy miloval(J5m) a pomalu zrak sladký klopila(J5m) a lehký ruměnec jí zbarvil tvář(J5m) a vzpomněla jak na ni díval se(J5m) když dozpívala a jak dojmut byl(J5m) a tichý vzdech jenž nebyl smutným však(J5m) jí pozved prsa Hlas v tom Gontramův(J5m) se ozval přísný Kde jsi Sibylo(J5m) Na hosta zapomínáš zdá se mi(J5m) Má chlebem vínem spokojit se jen(J5m) Tu sebou trhla ptákem letěla(J5m) a dýmající pokrm přinesla(J5m) jejž starý sluha dědův připravil(J5m) teď s její pomocí Ten vetchý hrad(J5m) víc neměl bydlitelů v stěnách svých(J5m) než tyto tři a mnoho připadlo(J5m) tak práce Sibyle A mezi tím(J5m) co dívka beze slova sloužila(J5m) při stolu císaři a dědovi(J5m) a síní sem a tam se míhala(J5m) pro jejich pohodlí a obsluhu(J5m) se namáhajíc s milou ochotou(J5m) tak na otázku Karla císaře(J5m) děd její vyprávěl Jest Sibyla(J5m) dceř jediné mé dcery zemřelé(J5m) dvě léta tomu teď a zemřela(J5m) s ní radost moje též Co útěchu(J5m) mi zanechala v domě Sibylu(J5m) Však není pro mne žádné útěchy(J5m) já příliš trpěl žalem dcery své(J5m) je jedna rána srdce duše má(J5m) Syn bretonského přišel vévody(J5m) v ten starý hrad zabloudiv jako ty(J5m) však věčně kletý byl to pro mě den(J5m) Byl spanilý a mladý jeho mrav(J5m) byl rytířský a svůdný Zahořel(J5m) pro dítě moje láskou moje dceř(J5m) jej milovala též Nuž za ženu(J5m) ji pojmul odved mi ji daleko(J5m) do svého kraje v zámek u moře(J5m) Já zůstal zde a ve své tesknotě(J5m) jsem šťasten přec byl domnívaje se(J5m) že ona šťastna Listy psávala(J5m) mi občas plné něhy dětinné(J5m) a o svém choti s velkým nadšením(J5m) vždy mluvívala Nikdy nezvala(J5m) mě však bych navštívil ji nikdy též(J5m) mi neodpověděla zval li jsem(J5m) ji k sobě na návštěvu Plynula(J5m) tak léta pomalu Tu zjevil se(J5m) zde v této síni jednou na večer(J5m) zjev bledý zbědovaný moje dceř(J5m) Jak žebračka tu stála rozedrán(J5m) šat její byl a obuv neměla(J5m) a dítě svoje nesla znavena(J5m) až k smrti dlouhou poutí cizinou(J5m) a štkajíc prosila mě Nech mě zde(J5m) kdes v koutku v míru zemřít v domě tom(J5m) kde šťastna byla jsem zde v síni té(J5m) kde o lásce mi mluvil bez konce(J5m) ten který zapudil mě nešťastnou(J5m) A objímala moje kolena(J5m) a pomalu mi vypravovala(J5m) tak dlouhá muka která snášela(J5m) Rok pouze žila klidně s chotěm svým(J5m) když na korábu k irským břehům plul(J5m) a odtamtud přivezl zajatou(J5m) v dům ženy své a vášní pekelnou(J5m) k té divukrásné zaplál cizince(J5m) jež v sítě své jej hříšně vábila(J5m) Svou ženu ale v nenávisti měl(J5m) co na překážku na ni hleděl jen(J5m) a všechno její svaté snažení(J5m) jej tichým dojmout křivd svých snášením(J5m) tak bez výsledků bylo v chorobu(J5m) že posléz dlouhou padla lítostí(J5m) Tu kázal manžel aby odvezli(J5m) ji v pustý hrad na skále strmící(J5m) u jejíž paty v bouřích strašlivých(J5m) se věčně moře dmulo bušící(J5m) a tříštící se o břeh šíleně(J5m) Tam dcera moje žila po léta(J5m) tak opuštěna jako v prokletí(J5m) jen se svým děckem které neznalo(J5m) než podle jmena otce V žalu svém(J5m) se chtěla práv svých posléz dovolat(J5m) u chotě svého rodičů ti však(J5m) jí vyslyšeti ani nechtěli(J5m) neb sňatek její nevhod přišel jim(J5m) již snívali o sňatku královském(J5m) pro svého syna Odmrštěna tak(J5m) se vrátit chtěla v pustý hrad(J4m) při řvoucím moři v žal a samotu(J5m) Však její choť tam právě zavítal(J5m) a řekl jí že rozvod vymohl(J5m) že sňatek její platný nebyl už(J5m) Přes zákaz otcův řek ten krutý muž(J5m) jsem za ženu tě pojal Zrušil teď(J5m) za příčinou tou biskup manželství(J5m) to naše proklaté A nabízel(J5m) jí beze studu zlato v náhradu(J5m) jak záletnici kterou propouštěl(J5m) To ránou její bylo poslední(J5m) Teď cítila že žíti nelze jí(J5m) a přišla zemřít ke mně v tento dům(J5m) Já tenkrát hořem téměř sešílil(J5m) v hoři svém jsem krutý stejně byl(J5m) na okamžik jak onen proklatec(J5m) neb za ruce jsem zuřivě ji jal(J5m) když zvěst svou plnou slz a bolestí(J5m) mi byla vyprávěla pomalu(J5m) a zvolal jsem Ty obelháváš mě(J5m) To není možné aby bez příčin(J5m) tě z domu svého vyhostil tvůj muž(J5m) Chceš útulku v mém domě Přísahej(J5m) že žádné viny není na tobě(J5m) Tu nevýslovná bolest bezedná(J5m) se jevila na bledé tváři jí(J5m) a zraky její suché posavad(J5m) se velkými plnily slzami(J5m) ret její chvěl se ale promluvit(J5m) dost síly neměla a výčitka(J5m) v těch krásných očích svatě blouznivých(J5m) mě pálila jak oheň Odpusť mi(J5m) jsem vzkřikl v pláči též a poklekl(J5m) před mučednicí trpce zkoušenou(J5m) však ona ke mně na zem vrhla se(J5m) neb sílu neměla mě pozvednout(J5m) a zašeptala Nejsem bez viny(J5m) teď cítím to Což není vina to(J5m) že nedovedla jsem jej připoutat(J5m) na věky k sobě Čím jsem chybila(J5m) to ale nevím Domnívala jsem(J5m) se neblahá že stačí milovat(J5m) vší silou srdce celou duší svou(J5m) by milování z toho vzešlo zas(J5m) Ach byl to omyl Posud miluji(J5m) jej který přes to nenávidí mě(J5m) A hlava její klesla tichý ston(J5m) jak raněného ptáka ode rtů(J5m) se nesl jí a na to mlčela(J5m) a nikdy neslyšel jsem nářek víc(J5m) a nikdy slzy v očích neměla(J5m) jen úsměv nevýslovně smutný dlel(J5m) jí stále na tváři a chřadla tak(J5m) že věděl jsem že žíti nemůže(J5m) V mé hlavě ale tak to vířilo(J5m) že stále byl jsem jako v horečce(J5m) a bez ustání štvala myšlénka(J5m) mě jediná jak smečka jelena(J5m) to pomsty byla žízeň neskrotná(J5m) Ty byl jsi tenkrát králi daleko(J5m) kdes v boji s pohanem a dovolat(J5m) jsem nemohl se tedy u trůnu(J5m) práv dcery své nemohl žalobcem(J5m) se vydat k tobě pohnat vévodu(J5m) před soud tvůj přísný Čekat nechtěl jsem(J5m) a v zoufalství svém tedy sebral jsem(J5m) to bylo šílenství přiznávám se(J5m) lid branný svůj který jsem rozmnožil(J5m) svůj vyčerpav tím poklad veškerý(J5m) jenž velký nebyl už neb dal jsem vše(J5m) co věno vévodovi který dceř(J5m) mou vrátil mi co bosou žebračku(J5m) a tak jsem táhl tedy v nestejný(J5m) a pošetilý boj Ji klamal jsem(J5m) a předstíral že táhnu za tebou(J5m) v boj s pohanem neb pomsty myšlénka(J5m) jí byla daleka Nuž onen boj(J5m) byl bez výsledku vrátil jsem se sem(J5m) bez lidí svých ty zahrabal jsem tam(J5m) v tom kraji mlhavém a dalekém(J5m) sám jako žebrák pokryt ranami(J5m) z nichž nikdy už jsem nevyléčil se(J5m) Bůh sám mě pomstil padl vévoda(J5m) pod nožem svého sluhy bezectně(J5m) když jeho ženu k hříchu svádět chtěl(J5m) Má dcera brzy ale zemřela(J5m) svým žalem schvácena Teď všechno víš(J5m) Tak vypravoval Gontram z Arrasu(J5m) a Karel mlčky k srdci přivinul(J5m) tu hlavu klesající pod tíží(J5m) tak velikého hoře s něžností(J5m) vtisk polibek na zbledlé čelo to(J5m) a jeho zrak tak plný soustrasti(J5m) se setkal s pohledem jejž Sibyla(J5m) u sloupu stojíc k němu zvedala(J5m) a v srdce její vnikla teplota(J5m) a nenadálá radost jakási(J5m) a slzami jež z očí tekly jí(J5m) jak deštěm slunko úsměv zazářil(J5m) Však Karel pravil starci Necítíš(J5m) jak srdce moje v žalu chvěje se(J5m) Tvé hoře znám Nad hrobem pláču též(J5m) svých synů ztracených a Rolanda(J5m) Ty aspoň pravil Gontram výčitku(J5m) v své duši nemáš jako bídný já(J5m) že okamžik jsi žalu způsobil(J5m) svým milým Stále vidím dceru svou(J5m) jak nevýslovná bolest mluvila(J5m) jí ze zraků když zuřivě jsem děl(J5m) že nevěřím že jesti bez viny(J5m) Ta její němá bolná výčitka(J5m) až do hrobu mi bude sledovat(J5m) V den z mrtvých vstání až se probudím(J5m) o zajisté ten pohled žalostný(J5m) zas zjeví se mi bude se mnou stát(J5m) u trůnu božího a na váhu(J5m) jak hora bude padat hříchů mých(J5m) O žalu takovém ó císaři(J5m) tvé srdce neví něžné otcovské(J5m) Tu zbledl Karel z hloubi zakvílel(J5m) a hlava klesla na stůl těžce mu(J5m) a strašný pláč jak křeč jej zachvátil(J5m) Lek Gontram se a hleděl překvapen(J5m) na císaře ten ale u nohou(J5m) svých cítil dotknutí jak dítěte(J5m) jež obejímá jeho kolena(J5m) na polo přítulně a na polo(J5m) jak ochranu by plaše hledalo(J5m) buď v chorobě neb v strachu Sibyla(J5m) to byla klečíc takto na dlažbě(J5m) Jak bílý oblak pluje obzorem(J5m) tak byla síní tiše nesla se(J5m) a jako růže k nohám padla mu(J5m) tvář obracela vzhůru spanilou(J5m) a vlhkou pláčem zašeptala teď(J5m) jak ze sna polo si jen vědoma(J5m) Ach neštkej pane pro bůh nechceš li(J5m) bych smutkem zemřela tvůj hrozný pláč(J5m) mi nevýslovná muka působí(J5m) Tu Karel vzhled a divný dojal ho(J5m) čar neurčitý víc než slova ta(J5m) zvuk toho hlasu ukonejšil ho(J5m) v ty zahleděl se zraky dětinné(J5m) a smutek jeho roztál jako šer(J5m) když slunce vychází však Sibyla(J5m) se zvedla zmatena neb smělostí(J5m) se zdálo jí teď její jednání(J5m) a tiše tak jak přišla od sloupu(J5m) v stín jeho zase zpět se vrátila(J5m) a Karel velké slzy utřel své(J5m) jež kapaly mu v dlouhý bílý vous(J5m) a řekl Gontramu Můj příteli(J5m) že dojmutí je moje velké tak(J5m) ó nediv se Neb trpké výčitky(J5m) jež sobě děláš znám je přes příliš(J5m) I já jsem jednou svého Rolanda(J5m) tak těžce zarmoutil a urazil(J5m) že vzpomínka jak oheň pálí mě(J5m) na srdci vždy kdykoli v paměti(J5m) se vynoří mi Tys mi žaloval(J5m) tu křivdu již jsi spáchal na dceři(J5m) slyš křivdu též již těžkou Rolandu(J5m) jsem učinil Ta obžaloba snad(J5m) mi ulehčí A Karel povzdechl(J5m) a mlčel chvilku s hlavou schýlenou(J5m) pak pozved ji a jal se mluvit tak(J5m) To tenkrát bylo když jsem do Španěl(J5m) vtrh osvobodit křesťanskou tu zem(J5m) od pohanského jha ach onu zem(J5m) jež odňala mi mého Rolanda(J5m) Krev lakomé nás všech se nezdála(J5m) jí dostatečná oběť lačnila(J5m) po prachu Rolandově Padl tam(J5m) však tělo jeho sladké odnes jsem(J5m) a spokojit se musí Španělsko(J5m) jen památkou že usnul na věky(J5m) na půdě jeho božský bohatýr(J5m) Víš na počátku hned že bojů těch(J5m) tak památných a v pravdě obrovských(J5m) se Pampeluna město přepevné(J5m) nám v cestu stavila štít pohanů(J5m) a že jsme dlouho dlouho nemohli(J5m) jí dobýti a srovnat se zemí(J5m) by dráha volna byla k pochodu(J5m) do nitra slunných krajů hispánských(J5m) Co bylo sečí bitev velikých(J5m) pod chmurné Pampeluny stěnami(J5m) co bojů bezpříkladně hrdinských(J5m) Z těch v jednom nerozvážně napadl(J5m) můj Roland saracénskou převahu(J5m) a ztratil tolik krve ve mdlobě(J5m) že na své koni poplašeném jel(J5m) jak ve snu vrávoraje omámen(J5m) Jen anděl jeho tenkrát chránil jej(J5m) že nevěřícím v ruce nepřišel(J5m) Bůh tomu chtěl že potkal Olivier(J5m) jej ve chvíli kde s koně kácel se(J5m) a že jej v náruč svoji pevně chyť(J5m) Na srdci jeho Roland okřál zas(J5m) a sotva smyslů opět mocen svých(J5m) jal volati se Vzhůru Do boje(J5m) Lid jeho ale všechen prchal už(J5m) ve zmatku velkém nevěřících moc(J5m) v den onen byla velevítězná(J5m) a prchajících proud jak voda trh(J5m) v tom divém víru s sebou Rolanda(J5m) i Oliviera kteří odolat(J5m) přes všechno namahání nemohli(J5m) těm davům valícím se k táboru(J5m) kde hledaly a našly jistotu(J5m) Tak neslavně ta bitva končila(J5m) Kdo vinen byl Jen Roland bohatýr(J5m) jenž bojechtivý neznal rozvahy(J5m) a s přesilou se pouštěl do boje(J5m) Hlas o tom jeden byl a reptání(J5m) až k mému došlo sluchu V snaze své(J5m) být spravedlivým vezdy nemoh jsem(J5m) než stanoviti Rolandovi trest(J5m) ač v srdci svém jsem neodpíral mu(J5m) svůj obdiv pro to vzletné hrdinství(J5m) jež na rozum se neohlíželo(J5m) a jednat znalo jen ne počítat(J5m) A trest jejž stanovil jsem tento byl(J5m) při bitvě nejbližší když sebral jsem(J5m) lid všechen svůj bych pomstil porážku(J5m) jež Rolandovou vinou stala se(J5m) já řadil jej do voje zadního(J5m) jenž účastnit se nesměl bitvy té(J5m) a na stráži jen stál co záloha(J5m) Ta bitva byla skvělá Ganelon(J5m) jenž dokonalým byl než závist jej(J5m) a záští svedly k zradě ukázal(J5m) se tenkráte co pravý bohatýr(J5m) Jak velké činy konal jeho meč(J5m) a všech mých rytířů a hrdinů(J5m) Zem byla kluzká krví nechtěla(J5m) a nemohla ji ani vssáti už(J5m) a celé kopce mrtvých strměly(J5m) co bašty do výše a překážkou(J5m) se staly prchajícím pohanům(J5m) na konci dobytého vítězství(J5m) jež plně bylo naše k večeru(J5m) Když odpočívaje po Rolandu(J5m) jsem ptal se dychtivě tu mlčeli(J5m) kol stolu všickni moji přátelé(J5m) jež byl jsem v stan svůj zval a nepokoj(J5m) a strach když četli zřejmě v tváři mé(J5m) tu jeden z nich mi posléz takto řek(J5m) Buď kliden králi živ tvůj Roland jest(J5m) ač není v ležení On odešel(J5m) Jak vzkřikl jsem bez mého svolení(J5m) Ty v zadním boji byl jsi s ním Kde je(J5m) Chci všechno vědět všechno pověz mi(J5m) Když rozkazuješ zněla odpověď(J5m) pak povinen jsem mluvit Tedy slyš(J5m) V tom zadním voji Roland nudil se(J5m) a naříkal že zaháleti má(J5m) a chvílemi i zuřil zaplakal(J5m) V tom přišel k němu v hávu poutnickém(J5m) muž zakuklený kukly odhodil(J5m) a poznali jsme druha věrného(J5m) jenž odvážný se vkradl vyzvídat(J5m) až do Nobel do města pohanů(J5m) a vrátiv se teď zvolal Rolande(J5m) čin ohromný ti lze teď vykonat(J5m) Ty víš jak Nobly důležité jsou(J5m) jak Pampelunu chrání přemocnou(J5m) nuž věz že polovice posádky(J5m) je nyní zde v té bitvě zuřivé(J5m) na kterou hledíš svědek nečinný(J5m) Buď smělý teď a město jesti tvé(J5m) Tu Roland bojechtivě zahořel(J5m) a zvolal Vzhůru druzi do Nobel(J5m) Však zarazil se oči těkaly(J5m) po bojišti a pravil nesměle(J5m) Což ale kdyby císař podlehal(J5m) ač zdá se mi že bude vítězem(J5m) Sem postavil mě bych mu záda kryl(J5m) Smím odejít Však není třeba mne(J5m) on zvítězí a zítra dá li Bůh(J5m) i Nobly budou naše Cítím to(J5m) že dobudu jich Bude překvapen(J5m) tím činem císař vděčen bude však(J5m) Ať je to šílenství co počínám(J5m) krev moje vře a nelze odolat(J5m) Tak zvolal Roland z očí šla mu zář(J5m) a letěl směrem k Noblům Reptání(J5m) se ozývalo sic však strhl nás(J5m) čar mocný ovládal nás jeli jsme(J5m) jak vyšší jakous mocí puzeni(J5m) za Rolandem Však přišla rozvaha(J5m) nám některým a vrátili jsme se(J5m) na místa které vykázal jsi nám(J5m) však většina ta šla s tvým Rolandem(J5m) a jede nyní lesy horami(J5m) tam k Noblům které zítra dobudou(J5m) neb v noci dnes Rač Bůh jim pomáhat(J5m) To když jsem slyšel hněvem vzkypěl jsem(J5m) tak velikým že chor jsem z něho byl(J5m) mně zdálo se že srdce pukne mi(J5m) Tak jednal Roland syn to duše mé(J5m) což nebyla to málem zrada už(J5m) Což nebylo to smělým posměchem(J5m) Své místo z pouhé nudy zanechal(J5m) a nedbal o to v jakou nebezpeč(J5m) mé celé vojsko vydal těkaje(J5m) za dobrodružstvím jež ho vábilo(J5m) Tak tedy miloval mě Roland můj(J5m) že lehkovážně vydal slepému(J5m) mě osudu či šťastné náhodě(J5m) A plakal jsem a rval si vlasy své(J5m) a marně Ném se snažil konejšit(J5m) můj divý bol mou vášeň lítost mou(J5m) mně vykládaje že se v prospěch můj(J5m) přec Roland vydal Nobel vydobýt(J5m) že zavedla jej pouze odvaha(J5m) a vášniplné přání bojovat(J5m) pro svatý kříž a pro mou osobu(J5m) já zuřil celou noc a v poledne(J5m) na druhý den jsem teprv klesl v sen(J5m) však v nepokojný stále rušený(J5m) a polo horečný Tu do mdloby(J5m) mé tupé v které pocit hluše vřel(J5m) křivd utrpených synem nevděčným(J5m) třesk polnic náhle vnikl jasavých(J5m) křik radostný se rozleh táborem(J5m) a rozeznal jsem v vřavě výkřiky(J5m) jež hlásaly že Nobly dobyty(J5m) že vítězem se Roland navrátil(J5m) Vstal prudce jsem a přehodil svůj plášť(J5m) a rozevřel jsem stanu záclony(J5m) lesk dobytého zlata kořisti(J5m) plál v slunci jako kupa plamenů(J5m) před samým stanem mým kde rozložen(J5m) plen z Nobel na zemi byl brunátné(J5m) a opodál dav chmurný zajatců(J5m) se choulil jako stádo při bouřce(J5m) a celý dvůr můj právě přicházel(J5m) a v paladinů středu Roland sám(J5m) a zdálo se že křídla nesou jej(J5m) a zářil hrdinstvím a krásou svou(J5m) byl věru archanděli podoben(J5m) jenž právě nad peklem byl zvítězil(J5m) To vše jsem viděl cítil pochopil(J5m) však bol můj palčivý přehlušil vše(J5m) a mého hněvu burné plameny(J5m) až nad hlavu mi rostly požárem(J5m) a všechna krev mi k mozku hnala se(J5m) a srdce bylo těžké mrazivé(J5m) tak že jsem těsněj v plášť se halil svůj(J5m) a násilně se vzpřímil neboť tíž(J5m) se zdálo mi že k zemi tlačí mě(J5m) a v uších hučelo to podivně(J5m) a zdálo se mi vlastní že můj hlas(J5m) mi syčel slova On tě zanechal(J5m) a celou Francii a kříž dal v šanc(J5m) by nasytil svou vlastní ctižádost(J5m) kůň jako splašený jej odnesla(J5m) ta lehkovážná jeho hrdinnost(J5m) v tom už Roland klečel přede mnou(J5m) a s reka úsměvem a anděla(J5m) mi hleděl v zrak a podával mi klíč(J5m) klíč dobytého města Jásali(J5m) kol rytíři a paladinové(J5m) a hrabata a vojsko veškeré(J5m) a biskupové kříže zvedali(J5m) by žehnali mu vzduchem prapory(J5m) jak bílá plály v slunci oblaka(J5m) v tom jásotu já pouze chmuřil se(J5m) a srdce moje bylo kamenem(J5m) a pěstě se mi pevně svíraly(J5m) Můj králi řekl Roland slyšel jsi(J5m) co učinil jsem Dále nemluvil(J5m) neb hromem zabouřil jsem Chlapče mlč(J5m) svou drzostí se ještě chlubit chceš(J5m) A rukavicí svou již stáhl jsem(J5m) do tváře udeřil jsem Rolanda(J5m) před celým dvorem celým rytířstvem(J5m) A Roland zařval divě vyskočil(J5m) byl ssinalý a rukou chvějící(J5m) se jako list po meči sahal svém(J5m) však na polo když vytáh z pochvy jej(J5m) byl náhle tich a slzy jako déšť(J5m) mu z očí jasných hojně kapaly(J5m) a hlasem krotkým měkkým zašeptal(J5m) Ty hýčkal jsi mě dával jsi mi chléb(J5m) a líbals mě když jsem byl dítětem(J5m) Meč zastrčil a plavou hlavu svou(J5m) na prsa svěsil tiše v pokoře(J5m) a davem prošed z očí zmizel mi(J5m) Když viděl jsem ten krotký jeho zrak(J5m) a vlhký pláčem slyše jeho hlas(J5m) tu roztálo mé srdce dojmutím(J5m) hněv zmizel můj a lítost nesmírná(J5m) nad činem mým tak prudkým ukrutným(J5m) mě schvátila v stan rychle vešel jsem(J5m) pad na své lože štkaje silně tak(J5m) že dechu neměl jsem A nyní hleď(J5m) zas při vzpomínce pláč mě schvacuje(J5m) Můj Rolande Můj drahý Rolande(J5m) A zase hlavu Karel položil(J5m) na stůl a plakal tak že zdálo se(J5m) že zemře pláčem Gontram z Arrasu(J5m) jej těšit chtěl však slova nenalez(J5m) a bylo ticho v síni vzlyky jen(J5m) se nesly pustem dutě pod klenbou(J5m) až zasáhla Sibyla jako v snech(J5m) do harfy strun tu jako vesny van(J5m) jak vody šum jak stromů vzdychnutí(J5m) se snivá její hudba linula(J5m) a zmírala a prýštila se zas(J5m) až zdálo se že prostor naplněn(J5m) jí celý jest a jako udiven(J5m) byl Karel hlavu zdvih a utišen(J5m) byl jeho pláč a sladce tesknivý(J5m) dlel na rtech úsměv mu a zašeptal(J5m) Při živém bohu Rolandův že hlas(J5m) v těch zvucích jest Hlas zvyklý mísit se(J5m) teď v sbory andělské I usmála(J5m) se Sibyla a vzešel takto klid(J5m) do duší všech A Karel za chvíli(J5m) v svém pokračuje děje líčení(J5m) tak mluvil dále Těžká byla bouř(J5m) jež na mou hlavu v stanu snesla se(J5m) neb výčitky se na mě sypaly(J5m) mých paladýnů tvrdé vášnivé(J5m) a jeden z nich mi řekl Pláčeš teď(J5m) Je příliš pozdě Rvi jen vlasy své(J5m) My taktéž máme příčin naříkat(J5m) Tak odměňuješ snahy reků těch(J5m) již za tebe a věc tvou cedí krev(J5m) To naše odměna že odňals nám(J5m) co pýchou naší bylo největší(J5m) Tak naší slávy slunce zapadlo(J5m) A všickni naříkali Olivier(J5m) však v zoufalosti trhal roucho své(J5m) a zvolal takto Nezůstanu zde(J5m) když Roland odešel jenž jest mi vším(J5m) Jdu na svůj hrad svou sestru vyhledám(J5m) svou bílou labuť Aldu zpravím ji(J5m) o tom cos učinil Žal schvátí ji(J5m) jak schvátil mě Co bez Rolanda jsem(J5m) Ne více rekem Budu poutníkem(J5m) jdu za moře a bloudit bez klidu(J5m) tak dlouho budu až mne potká smrt(J5m) kdes v poušti žhavé nebo v lese kdes(J5m) Smrt najít chci neb s Rolandem svým být(J5m) A plakal tak až padl do mdloby(J5m) Tu bolest vida utišil jsem svou(J5m) a tak jsem odpověděl rekům svým(J5m) Je líto mi že byl jsem bezcitným(J5m) však vzhůru vzhůru hledat Rolanda(J5m) a smíření a štěstí ztracené(J5m) Na tváři všech hned úsměv zasvítil(J5m) a vydali se bez odkladu hned(J5m) na cestu hledat reka Rolanda(J5m) však bylo všechno marné hledání(J5m) a dlouhý minul bože dlouhý čas(J5m) než opět k nám se vrátil nešťastným(J5m) Ach s jakou touhou jsme jej hledali(J5m) A bylo vše co vypátrali jsme(J5m) jen pouze tklivé jeho loučení(J5m) jež v jeho stanu dítě zaslechlo(J5m) hoch který sloužil z reků jednomu(J5m) a se zbraní se učil zacházet(J5m) už v útlém věku horlivosti pln(J5m) Ten hoch nám pravil Roland klečel zde(J5m) před tímto křížem hrubě tesaným(J5m) a plakal hořce mlčky zvedl pak(J5m) své ruce vzhůru k spasitelovi(J5m) a zvolal Tobě pane pod tvou stráž(J5m) své dávám nejdražší chraň Karla mi(J5m) a Oliviera bratra duše mé(J5m) Snad nikdy více neuvidím jej(J5m) Pak vyšel ze stanu a ke koni(J5m) se svému přiblížil a líbal jej(J5m) a šeptal mu Jak líto tebe je(J5m) mi koni můj Jsi znaven právo máš(J5m) na odpočinek teď a přicházím(J5m) tě zase namáhati Promiň mi(J5m) Však nutno jest abychom oba šli(J5m) jsme vyhostěni slyšíš koni můj(J5m) A věrné zvíře zařehtalo jen(J5m) a Roland líbal je a vyšvih se(J5m) na jeho hřbet a oba zmizeli(J5m) To bylo vše co hoch nám pověděl(J5m) Tak tedy bez něho jsme válčili(J5m) pod Pampelunou však jak bez duše(J5m) byl ten náš boj a neměl výsledku(J5m) ač velké činy reci konali(J5m) a mnoho Saracénů padlo v noc(J5m) a v truchlou hluš již smrtí zoveme(J5m) A po ten čas co v chmurách dleli jsme(J5m) po dráze kráčel Roland k slávě své(J5m) jak hvězda nocí Činy nesmírné(J5m) za mořem konal zvolen králem byl(J5m) i posléz tam v pohanském království(J5m) jež obrátil na víru Kristovu(J5m) však když mu přinášeli korunu(J5m) tu vypuk v pláč a zvolal Učinil(J5m) jsem pro vás dost nuž teď za odměnu(J5m) mně nechte odejíti v onu zem(J5m) po které toužím duší tesklivou(J5m) Chci svého strýce vidět císaře(J5m) a Oliviera bratra duše mé(J5m) A zanechal i trůn i království(J5m) vstoup na loď plul a přistál při bouři(J5m) na břehu neznámém kam vichřice(J5m) jej byla zahnala a bloudil teď(J5m) ve hvozdě nesmírném a příšerném(J5m) až posléz našel starou poustevnu(J5m) tak mechem porostlou a kapradím(J5m) že kupou tlících kmenů zdála se(J5m) již tráví kus po kuse rostlinstvo(J5m) Mdlý lampy svit však kmital otvorem(J5m) jenž sloužil za okno a trčel kříž(J5m) do šera vysoký Byl potěšen(J5m) tou známkou spásy Roland vnikl v dům(J5m) Kmet velebný stál nyní před rekem(J5m) a vítal jej a Roland ptal se ho(J5m) Rci jaká jest to země jaký kraj(J5m) kam koráb můj zahnala vichřice(J5m) A řekl stařec Ve Španělích jsi(J5m) kde posud vládne pohan jímaje(J5m) lid křesťanský v svá pouta sveřepá(J5m) Však Karel francouzský je v zemi už(J5m) by vraha potřel Váhá vítězství(J5m) k nám přistoupit neb jesti určeno(J5m) že bez Rolanda neskončí ten boj(J5m) Rek ale Roland bloudí nevím kde(J5m) svou na paměti maje slávu jen(J5m) a světějšího nechav úkolu(J5m) Tu hlavu svěsil Roland pokorně(J5m) a poklekl a pravil Kajicně(J5m) hle Roland k dílu svému vrací se(J5m) Sám Roland jsem můj otče žehnej mi(J5m) A radost byla velká v poustevně(J5m) kde Roland odpočinul po tři dni(J5m) a v noci poslední před odchodem(J5m) se zbudil slyše velký kmeta pláč(J5m) a když se tázal ho proč běduje(J5m) tu posléz kmet tu dal mu odpověď(J5m) Mně puká srdce neboť zjevil Bůh(J5m) mi mezi modlitbou tvé osudy(J5m) Jsi mužem dosti bys je vyslyšel(J5m) Nuž tedy věz že nikdy nikdy víc(J5m) svou sladkou neuvidíš Francii(J5m) že ve Španělsku složíš kosti své(J5m) svou krví že ji junou porosíš(J5m) svou krví čistou v krůpěj poslední(J5m) Zbled Roland poněkud a smutný byl(J5m) jak blesk se mihl duší jeho kraj(J5m) ten drahý v němž byl strávil léta svá(J5m) ty řeky viděl téci stříbrné(J5m) ty nivy zelenat se lesy tmít(J5m) ty stinné katedrály strměti(J5m) to vše co v jedno sladké ponětí(J5m) mu splývalo v to čarné slovo vlasť(J5m) ty sady viděl v kterých na večer(J5m) se s Olivierem drahým procházel(J5m) a lepé Aldy viděl bílý zjev(J5m) jak v ráje glorii A zachvěl se(J5m) pak ale vztyčil hlavu šeptaje(J5m) Však uvidím dřív plné vítězství(J5m) v té zemi která hrobem bude mým(J5m) To uvidíš a budeš nástrojem(J5m) sám toho vítězství řek svatý kmet(J5m) a obětí ty budeš poslední(J5m) za svatou věc která tě vedla sem(J5m) Tu Roland zapomněl že skosen být(J5m) má jako květ a k nebi zajásal(J5m) Nuž postavte se v řady pohané(J5m) vy Maurové ty lide granadský(J5m) vy z Kordovy z Afriky tajemné(J5m) Už letím abych zkázu nesl vám(J5m) Co na tom že můj konec náhlý tak(J5m) když vyplněn můj bude úkol přec(J5m) když Bůh mi žehná a mě nechá žít(J5m) do dokonání činů velikých(J5m) Tak zvolal Roland vyšel před chatu(J5m) a zora právě smavě zlatila(J5m) zem les a nebe svit svůj růžový(J5m) na reka lila Roland do trávy(J5m) klek třpytící se rosou pravil pak(J5m) Hle otče můj já sluha Páně jsem(J5m) nechť vůle jeho svatá plní se(J5m) a ať se děje se mnou On jak chce(J5m) A zpovídal se ze svých hříchů všech(J5m) a povstal s lehkým srdcem nadšeně(J5m) a dal se v pochod v tábor ke mně zpět(J5m) To bylo k večeru když přední stráž(J5m) na světlém nebi zřela postavu(J5m) jež kráčela hned rychle směrem k nám(J5m) hned zase váhat nějak zdála se(J5m) a znepokojen vojín na stráži(J5m) teď volal soudruhy a jeden z nich(J5m) si oči mnul jak vzbouzející se(J5m) a řekl šeptem nejdřív hlasem pak(J5m) Při živém bohu to je Roland sám(J5m) Zvěst táborem se bleskem šířila(J5m) a všechno spěchalo mu chvatně vstříc(J5m) a jásot vnikal v šerý až můj stan(J5m) mně nohy třásly se a v prsou mých(J5m) se chvělo srdce bouří skákalo(J5m) a váhavě jsem vyšel v obavě(J5m) by klam to nebyl Vidět Rolanda(J5m) Což bylo možné toho blaženství(J5m) Však vzduchem tisíc hřmělo výkřiků(J5m) a jako jelen letěl Olivier(J5m) už v náručí si oba leželi(J5m) ni slova promluviti nemohli(J5m) na trávu klekli s pláčem hlasitým(J5m) a polibky se téměř dusili(J5m) a kolem nich dav Bohu děkoval(J5m) a se slzami takto voláno(J5m) Je zase zde on který spasí nás(J5m) rek velký pokorný a lítostný(J5m) jenž ubohým byl sladkým bratrem vždy(J5m) Já zatím na koni se přiblížil(J5m) a Roland spatřil mě a s výkřikem(J5m) se ke mně vrh a než jsem s koně moh(J5m) mou líbal nohu hlasem plakaje(J5m) já seskočil a držel v náruči(J5m) jej těsně tak že dechu jsem mu bral(J5m) a v plavé jeho vlasy bystřicí(J5m) se slzy moje horké valily(J5m) Tak byl zas můj můj Roland moje vše(J5m) a nerozlučně nyní se mnou byl(J5m) až jeho hvězda v krvi zapadla(J5m) tam v Ronsevalech v zrádném průsmyku(J5m) Tak Karel domluvil a tesknota(J5m) zas v jeho úsměvu se jevila(J5m) však nevypuk už v pláč neb lahoda(J5m) té konejšivé hudby dlela mu(J5m) na duše dně a byla jako lék(J5m) Vzdych dvakráte a zamyslil se pak(J5m) vstal od stolu a pravil Znaven jsem(J5m) a můžeš li mi lůžka popřáti(J5m) pak veď mě tam A vzala Sibyla(J5m) louč hořící a cestou svítila(J5m) a Gontram z Arrasu ved císaře(J5m) do síně plné sešlé nádhery(J5m) a loučili se tiše všichni tři(J5m) Lkal venku vítr v lese hlubokém(J5m) však v domě klid byl spánek vešel tam(J5m) jen Sibyla usnouti nemohla(J5m) a neustále opakovala(J5m) i sama šeptem To je tedy král(J5m) ten veliký jenž vyšší lidí všech(J5m) Jak krásný je s tím stříbrem vlasů svých(J5m) s tím zrakem orla To jest tedy on(J5m) A jak zná silně cítit milovat(J5m) A jak zná plakat Měkké srdce jest(J5m) to jeho mohutné jak dítěte(J5m) A sen když konečně ji přemohl(J5m) o něm jen snila s prvním paprskem(J5m) když probudila se tu zase byl(J5m) on první její v bdění myšlénkou(J5m) a první slovo její bylo zas(J5m) Jak krásný jest Jak umí milovat(J5m) Je blažen kdo ten velký jeho bol(J5m) smí konejšit a útěchou mu být(J5m) Po celý den ty měla myšlénky(J5m) a byla šťastna tam když seděti(J5m) ve stínu mohla sloupu slouchajíc(J5m) těch rozmluv které s dědem jejím měl(J5m) a byla šťastna ve své pokoře(J5m) když sloužit směla mu a přešťastná(J5m) když zahrát směla mu a zazpívat(J5m) A Karel po dva dny byl hostem tam(J5m) v tom starém zámku polo zbořeném(J5m) a cítil neobvyklý sladký klid(J5m) a třetí den když posléz loučil se(J5m) řek Sibyle Mně stýskat bude se(J5m) po hudbě tvé a po té písni tvé(J5m) jíž matka tvoje naučila tě(J5m) jak jsou ta slova odříkání rci(J5m) Však dívka zbledla jen a mlčela(J5m) a v srdci svém si řekla Odchází(J5m) Nuž mám ten šíp už v prsou jak ten pták(J5m) v té truchlé písni Mlčky zahynu(J5m) A vidouc pak že čeká odpověď(J5m) mu řekla pouze Bože odcházíš(J5m) A neuzřím tě pane nikdy víc(J5m) A lekla se a zbledla ještě víc(J5m) a sloupu chytla se by nepadla(J5m) Tu zazářil zrak slunně Karlovi(J5m) neb lásku její uhod přemýšlel(J5m) a pravil Gontramovi z Arrasu(J5m) Tvým byl jsem hostem hostem buď teď mým(J5m) Dej ruku mi a slavně mi to slib(J5m) že příští měsíc ke mně zavítáš(J5m) zde se svou vnučkou Slavně mi to slib(J5m) A Gontram z Arrasu mu ruku dal(J5m) a sliboval a slib svůj dodržel(J5m) a přijel jednou ráno s vnučkou svou(J5m) když Karel s celým dvorem před hradem(J5m) na louce seděl v stínu jabloní(J5m) Tu dvořané když jezdce viděli(J5m) na klisnách těžkopádných sešlých už(J5m) šat starce chatrný a dívky kroj(J5m) tak starosvětský prostý chudobný(J5m) se posmívali bujně vesele(J5m) a jeden řekl Makár byl to zlý(J5m) jenž příbuzen byl Ganelonovi(J5m) a Karla nenáviděl v skrytosti(J5m) ten tedy řekl Z které pohádky(J5m) již v zimní večer staré babičky(J5m) svým vnukům povídají vypadly(J5m) ty zjevy tři ten rytíř ubohý(J5m) a v zadu sluha jeho bez pláště(J5m) a dívka v hávu z plátna režného(J5m) Však Karel vstal a řekl Můj to host(J5m) Kdo posměchem chce vznítit zlobu mou(J5m) Ten rytíř velký jesti bohatýr(J5m) to Gontram jesti hrabě z Arrasu(J5m) Ten jeho sluha muž je poctivý(J5m) Kdo z nás je víc Ta dívka konečně(J5m) jest dcera bretonského vévody(J5m) a císařovnou bude za krátko(J5m) jak hvězda krásná čistá snivá je(J5m) A udiveni všickni mlčeli(J5m) a zatím hosté hradu dojeli(J5m) a za krátko stal se jim domovem(J5m) neb stalo se jak císař pověděl(J5m) za ženu pojal lepou Sibylu(J5m) A šťastna byla velmi smutek jen(J5m) ji zachvátil když Gontram z Arrasu(J5m) děd její zemřel krátce po svatbě(J5m) Však minul mrak ten zas a Sibyla(J5m) to téměř ani věřit nemohla(J5m) že šťasten tak na zemi smrtelník(J5m) být může jako ona Minul rok(J5m) a klid se sladký v srdci císaře(J5m) jak soumrak šířil jasných letních dnů(J5m) a cudná bílá krásná Sibyla(J5m) jak lilje kvetla kmetu po boku(J5m) a denně rostla její spanilost(J5m) a byla divem všem již viděli(J5m) ji zářit v jasu ctností veškerých(J5m) a kdo ji viděl dojat žehnal ji(J5m) a nevěděl čím více zářila(J5m) či těla nebo duše lepostí(J5m) Však jedno srdce tvrdé necitné(J5m) přec odolalo čaru svatému(J5m) jenž linul z celé její osoby(J5m) to onen Makár byl jenž příbuzen(J5m) jsa Ganelonu skrytě nenávist(J5m) a pomstu choval proti císaři(J5m) Muž onen nenáviděl Sibylu(J5m) jak nenávidí světlo vždycky tma(J5m) a myslil na to činit nástrojem(J5m) ji pomsty své Což kdyby rozdmychal(J5m) v ní vášeň pro jiného strhl ji(J5m) v kal nevěry To snadné bude přec(J5m) Kmet Karel byl a ona mladá tak(J5m) a krásná ku podivu nenávist(J5m) to sama přece uznat musila(J5m) A není slovo někdy jediné(J5m) jak jiskra která požár působí(J5m) v čas pravý když je v duši vrženo(J5m) Tak dlouho o tom Makár přemýšlel(J5m) až zdálo se mu doba vhodná přec(J5m) že přišla konečně Den jarní byl(J5m) a štěpnice jak sněhem pokryta(J5m) se skvěla v květů bílé glorii(J5m) a Sibyla pod stromem seděla(J5m) a poslouchala s duší dojatou(J5m) zpěv jímající pěvce slavného(J5m) jenž k dvoru zavítal a císařem(J5m) byl přijat jako vzácný milý host(J5m) Byl z rodu starého a mocného(J5m) byl mlád a krásný zrak měl blouznivý(J5m) a obsah jeho písní oslava(J5m) byl lásky hlubé pevné jako smrt(J5m) a veleba a výsost ženskosti(J5m) Ten pěvec zván byl Martel z Dinartu(J5m) a na dně duše jeho tajemství(J5m) jak kámen na dně mořském leželo(J5m) on šíleně miloval královnu(J5m) A nikdo netušil tu jeho strast(J5m) a nejméně Sibyla Makár jen(J5m) svým veden záštím hádal mlhavě(J5m) Stál Martel na pět kroků opodál(J5m) od královny teď v trávě kvetoucí(J5m) a po boku byl jemu Alberik(J5m) druh jeho věrný přítel jediný(J5m) jenž zbožňoval jej jako modlu svou(J5m) a tak jej miloval že do duše(J5m) mu obraz ženy žádné nevnikl(J5m) neb Martelovi celá patřila(J5m) Byl Martel píseň právě skončil svou(J5m) když vešel Makár v jabloňový sad(J5m) a chvěly zmírající zvuky se(J5m) ve květokrytých větvích doposud(J5m) a zdálo se že zamlžený zrak(J5m) je královnin tam hledá blouznivý(J5m) neb vzhůru oči její blankytné(J5m) se obracely jako v zbožnosti(J5m) Blíž přišel Makár prsten s rubínem(J5m) zved z trávy hbitě který královně(J5m) byl svlékl se aniž to věděla(J5m) když bílé její prsty s jabloním(J5m) si hrály květem který napršel(J5m) ji do klína a v plavých vlasů slap(J5m) co po plášti jí proudil stříbrném(J5m) A Makár pravil Jaké nadšení(J5m) zpěv paní moje v tobě vzbuzuje(J5m) Čar přemocný je v zvucích zvláště pak(J5m) když jejich zdroj je srdce stvořené(J5m) pro srdce toho jenž jim naslouchá(J5m) A pohledl na pěvce který zbled(J5m) pak na královnu s divným úsměvem(J5m) ta ale klidně odpověděla(J5m) Já nerozumím pane úplně(J5m) co říci chceš Však Makár blížil se(J5m) by prsten podal dvorně královně(J5m) a zašeptnouti drze v sluch jí chtěl(J5m) Což nevidíš jak zbledl pěvec ten(J5m) jenž očaroval sluch tvůj nadšený(J5m) Jest stvořen pro tebe pro něho ty(J5m) To vše měl v mysli říci ji to chtěl(J5m) však nakloněn když blízko tak jí stál(J5m) že jeho dech jí zavál na tváři(J5m) tak že se odklonila s podivem(J5m) tu náhle divá žádost vzplanula(J5m) v něm jako požár mozek schvátila(J5m) mu šílenost měl v očích jako mhu(J5m) a skřivený ten drzý jeho ret(J5m) se dotknul v neslýchané odvaze(J5m) jak žhavý plamen pláště královny(J5m) na samém rameně To rychle tak(J5m) se stalo že to nikdo nezahlíd(J5m) ni Martel z Dinartu ni Aberik(J5m) neb Martel klopil zrak a Alberik(J5m) v tvář jeho zbledlou hleděl s neklidem(J5m) Tak královna jen hlubě raněna(J5m) o zločinu tom sama věděla(J5m) a bleda vstala rychle jako blesk(J5m) a s ošklivostí odhodila plášť(J5m) a neskonalou zřela výsostí(J5m) na Makára jenž hadem zasyčel(J5m) Jsem mlád jsem krásný vetchý je tvůj choť(J5m) to proti zákonům jest přírody(J5m) bys milovala jeho a ne mne(J5m) Tu Sibyla se hrdě vzpřímila(J5m) a řekla klidně Dobře činíte(J5m) že šeptem jen své frašky říkáte(J5m) smích byste jinak věřte vynutil(J5m) u svědků kteří by vás slyšeli(J5m) Mně ale k smíchu dobrým nejste dost(J5m) Však jděte než sem císař zavítá(J5m) snad kázal by vás na strom pověsit(J5m) žert kdybych váš mu opakovala(J5m) Po těchto slovech stál jak zkameněn(J5m) a šílenství které jej zmámilo(J5m) mu z mozku prchalo a s hrůzou zřel(J5m) nad jakou propastí se ocitnul(J5m) Však královna se obrátila teď(J5m) a sama vyšla bleda ze sadu(J5m) Stál Makár chvíli zmaten nevěda(J5m) co počíti pak rychle jako blesk(J5m) měl osnovu svých piklů spředenou(J5m) a pravil takto hlasem zdánlivě(J5m) se chvějícím jak samým dojmutím(J5m) Ó Marteli a Alberiku též(J5m) vy slyšeli jste pohanění mé(J5m) To odměna za věrnost oddanou(J5m) Já varoval královnu Sibylu(J5m) před hněvem císařovým Marteli(J5m) i tobě hrozí nebezpečná bouř(J5m) zda stejně odplatíš mi službu mou(J5m) jak učinila právě královna(J5m) Řek Martel Nerozumím na prosto(J5m) o jaké mluvíš bouři Pokrytče(J5m) v sluch zašeptal mu Makár s úsměvem(J5m) ty rozumíš mi líp než sám to chceš(J5m) Pojď se mnou jedině jen pro tvůj sluch(J5m) jest zvěst kterou ti svěřím velikou(J5m) Chvěl Martel se a pravil Tedy pojď(J5m) A odcházel s prolhaným Makárem(J5m) ač věrný Alberik se zachmuřil(J5m) a zadržet jej zjevně snažil se(J5m) To marné bylo však a v komnatě(J5m) když Makár s pěvcem sám byl pravil tak(J5m) Co skryto všem to láska uhodne(J5m) Věz dávno Sibylu že miluji(J5m) ač bez naděje vím to na věky(J5m) a nikdo o tom nemá tušení(J5m) Proč tobě vyzrazuji tajemství(J5m) své duše nejhlubší Bys pochopil(J5m) jak uhodnout jsem doved tajemství(J5m) zas duše tvé Zrak lásky zoufalé(J5m) tak ostrý je že uhod lásku tvou(J5m) ty miluješ Sibylu jako já(J5m) tvé zblednutí dřív pod stromy i teď(J5m) mi důkazem že jsem se nemýlil(J5m) Nuž věz že Karel tušit počíná(J5m) co v tobě děje se a varovat(J5m) já proto dnes chtěl v sadě královnu(J5m) Víš co jsem zašeptal jí do ucha(J5m) Král blízko jest jsem řekl přijde sem(J5m) Když najde s Martelem tě v sadě zde(J5m) hněv jeho vznítí se neb tušení(J5m) má o tom co se zdá ti tajemstvím(J5m) To řekl jsem ty slyšels královnu(J5m) Nuž Marteli měj na pozoru se(J5m) Jdi Prchej Zachraň se i její čest(J5m) Byl Martel bled a byl jak kamenný(J5m) až posléz řekl Jsi tak upřímný(J5m) že nelze mi se skrývat před tebou(J5m) Věz tedy že jsi pravdu uhodl(J5m) Já miluju ji láskou šílenou(J5m) však jako světici a kdyby král(J5m) do duše mé tak mohl nahlídnout(J5m) jak Bůh v ni nahlíží pak věděl by(J5m) jak málo vinen jsem A královna(J5m) ta netuší a jsem jí lhostejný(J5m) Tu Makár usmál se a odvětil(J5m) Ó Marteli ty v pravdě věříš to(J5m) Vždyť viděls ze sadu jak spěchala(J5m) proč činila to čisté svědomí(J5m) když její jest Však pravda zachránit(J5m) též chtěla tě před hněvem císaře(J5m) A vlastní její hněv což Marteli(J5m) ten neprozradil ji že uhod jsem(J5m) co v ní se děje pobouřilo ji(J5m) Tu Martelovi oči zářily(J5m) a purpur šleh mu tváří ubledlou(J5m) a třásl se a Makár naklonil(J5m) se k uchu mu a šeptal Ještě víc(J5m) ti prozradím Však dříve přísahej(J5m) že nikdy slovem v poslední svůj den(J5m) ni otci svému matce příteli(J5m) to nepovíš co nyní svěřím ti(J5m) A Martel pozved ruku k přísaze(J5m) a Makár šeptal Vím to bezpečně(J5m) že jméno tvoje ze sna šeptala(J5m) a že to císař zaslech Vykřikl(J5m) tu Martel jako raněn zajásal(J5m) pak ale kryl si v dlaně obličej(J5m) a zvolal Běda jí a běda mně(J5m) Jaká to muka srdce čekají(J5m) jež spojil Bůh jež lidé na věky(J5m) však rozloučili Makár odvětil(J5m) Věř nezbude než na čas loučit se(J5m) to její vyžaduje jistota(J5m) Ó nemysli že ze mne žárlivost(J5m) snad mluví Půjdu s tebou neboť zde(J5m) po dnešním pohanění v zahradě(J5m) už místa pro mě není na prosto(J5m) Mé srdce puká právě jako tvé(J5m) však jako ty tak myslím přede vším(J5m) ba výlučně na její záchranu(J5m) A objal Martela jenž němý byl(J5m) a tiše plakal posléz ale řek(J5m) Nuž staň se tedy jak jsi poradil(J5m) Jeď se mnou na jih k moři daleko(J5m) Však náhle vzpřímil se a zavolal(J5m) A nemám nikdy nikdy uzřít víc(J5m) tvář její andělskou A neslyšet(J5m) ten sladký hlas ach nikdy nikdy víc(J5m) A ani slovem nemám loučit se(J5m) To nelze ne Toť víc než dovedu(J5m) A Makár dlouho mlčel zdálo se(J5m) že uvažuje dumá rozjímá(J5m) a řekl posléz Napiš tedy list(J5m) však krátký jen a já se postarám(J5m) by došel jí Mně tebe líto tak(J5m) a pláčem tvým se chvěje srdce mé(J5m) A Martel z Dinartu ó bloud ó bloud(J5m) list napsal rychle který takto zněl(J5m) Já miluju tě světlá královno(J5m) zde vyřknuto to slovo šílené(J5m) jež v písních plakalo mých jásalo(J5m) a kterés uhodla ač tajil jsem(J5m) je v hloubi duše dlouho dlouho tak(J5m) A dále psáti Martel nemohl(J5m) neb slzy jeho tekly hojně tak(J5m) že jimi slep byl Makár pravil mu(J5m) To stačí věř a pevně spolehej(J5m) že k sobě povolá tě královna(J5m) by řekla ti co nikdy napsati(J5m) by nechtěla Nuž rozloučíš se s ní(J5m) a řekneš jí co psát teď nemůžeš(J5m) Mou ale bude někdy odměnou(J5m) že nahlédne posléze královna(J5m) jak nezištně jsem jednal Zahalil(J5m) tvář do pláště jak dojat hluboce(J5m) tisk Martelovi ruku beze slov(J5m) a rozloučili se Pak ale sed(J5m) a napsal Makár spěšně slova ta(J5m) Jsi šílený však šílená jsem též(J5m) Já uhodla jak uhodl jsi sám(J5m) Ó prchej odsud Jednou však v tvou tvář(J5m) chci ještě patřit na vždy s bohem pak(J5m) A pozdě večer zrádce prokletý(J5m) se vkradl Makár k loži beze sna(J5m) kde ležel Martel v hrozných úzkostech(J5m) a dal mu list a řekl Rychle čti(J5m) A když se stalo vrhl do ohně(J5m) jenž slabě hořel v krbu onen list(J5m) jejž pěvci vytrhl a řekl tak(J5m) Chce vidět na posled tě Bože můj(J5m) jak šťasten jsi přes všechen lásky bol(J5m) Co trpím já to nelze vyjádřit(J5m) A Martel odvětil Ó lakomče(J5m) proč o ten poklad jsi mě oloupil(J5m) o onen list jenž zdrojem života(J5m) jest nového Jsemť bože milován(J5m) Co muka jsou co trud je veškerý(J5m) u porovnání s blahem takovým(J5m) Však kde ji uvidím a jak a kdy(J5m) Řek na to Makár Máš li odvahu(J5m) pak uvidíš ji zítra bezpečně(J5m) Slyš kvapí čas Na stráži tuto noc(J5m) před ložnicí jsem Karla císaře(J5m) Za chvíli už se odeberu tam(J5m) bych čestný úřad onen nastoupil(J5m) Nuž nespi dnes a pozor dobře dej(J5m) až před svítáním zvonek uslyšíš(J5m) jenž stříbrný se šerem ozývá(J5m) Zve na mši ranní krále onen zvon(J5m) hned vstává jak jej cinkat uslyší(J5m) však královna na loži zůstane(J5m) a ještě spánku hoví sladkému(J5m) Přijď tedy ke mně v předsíň ložnice(J5m) kde budu sám neb vzdálím pážata(J5m) Tam snadně skryju tě Jakmile však(J5m) se vzdálí císař vyjdeš ze skrytu(J5m) a zavřenými dveřmi promluvíš(J5m) s ní kterou miluješ aniž by stud(J5m) byl její vetřením tvým uražen(J5m) Ač Martel jako osyka se chvěl(J5m) přec neodolal tomu vábení(J5m) a vděčně Makárovi ruku tisk(J5m) a ujednáno bylo takto vše(J5m) Noc byla hluboká a svítalo(J5m) se sladce zas a šerem uslyšel(J5m) teď Martel bdící zvonku stříbrozvuk(J5m) jenž bezsenného Karla na mši zval(J5m) na jitřní tichou v kapli zámecké(J5m) a zmámen jako kouzlem přemocným(J5m) krad Martel chodbou se jež do spalny(J5m) do císařovy vedla v hlubý stín(J5m) se vtěsnil za sloup zůstal bez dechu(J5m) a bušením vlastního srdce hluch(J5m) Teď bral se Karel šerem pomalu(J5m) v plášť zahalen teď zmizel v kapli všed(J5m) a tiše rychle ale jako blesk(J5m) se Martel řítil v onu komnatu(J5m) v níž čekal Makár bledý paprslek(J5m) se linul vstříc mu neboť přivřeny(J5m) jen byly dvéře jak by čekaly(J5m) se před ním rozlítnouti dokořán(J5m) Stál v předpokoji Makár položil(J5m) prst na rty aby takto mlčení(J5m) mu ukládal a za ruku ho jal(J5m) a ved ho k dveřím jiným zastřeným(J5m) jen z pola odhrnutou záclonou(J5m) Tam ona dlí mu v ucho zašeptal(J5m) a klek na prahu Martel Makár však(J5m) mu opět šeptal Ještě nepromluv(J5m) a ještě nezaklepej Pohlednu(J5m) zda chodba prázdna zda je bezpečno(J5m) A činil krok však náhle těžký plášť(J5m) svůj vrhl na Martela zahaliv(J5m) mu hlavu tak a tvář by udušen(J5m) byl onen výkřik na nějž počítal(J5m) neb vrazil ze zadu mu zároveň(J5m) po samý jílec dýku do srdce(J5m) Trh sebou dvakrát silně nešťastný(J5m) pak Makárovi těžce na prsa(J5m) pad bez života mrtvá jako věc(J5m) A Makár s úsměvem mu svítil teď(J5m) na bledou tvář pak bystře naslouchal(J5m) zda přece šramot vraždy nezbudil(J5m) snad královnu však když se přesvědčil(J5m) že tiše dýchá bílá lilije(J5m) v svém sladkém spánku chopil mrtvolu(J5m) a tiše dvéře spalny otevřel(J5m) a v náručí jak dítě Martela(J5m) nes k loži pořád spící královny(J5m) a na zem položil jej na tvář tak(J5m) že zdálo se že padl pod ranou(J5m) když nakloněn u toho lože stál(J5m) shas lampu pak která tam visela(J5m) a tiše jak byl přišel vyšel zas(J5m) však bleskem vtrhl v kapli právě kněz(J5m) když pozdvihoval svatou hostii(J5m) a takto zvolal hlasem hromovým(J5m) Nech svatý obřad sluho Páně teď(J5m) a místo modliteb a žehnání(J5m) ty nejstrašnější kletby pronášej(J5m) Trůn znectěn jest a lože Karlovo(J5m) Krev dýmá k nebi ale prokletá(J5m) nech tedy svatou spasitelovu(J5m) v svém knězi kalichu Tak Makár hřměl(J5m) a zbledlý kněz položil hostii(J5m) a vzpřímen císař stál a zdrcen byl(J5m) jak hrozným tušením a pracně děl(J5m) Jsi smyslů zbaven zmocnil ďábel se(J5m) tvé duše hříšné Ďábel zmocnil se(J5m) ne duše mé však duše královny(J5m) řek směle Makár brodil v zločinu(J5m) se v proklatém svém nyní po hrdlo(J5m) a věděl že mu rychle jednati(J5m) A vida Karla nyní vrávorat(J5m) pod ranou těžkou hbitě mluvil dál(J5m) Já dávno podezření pane měl(J5m) že Martel vábí hudbou svůdnou svou(J5m) v pasť ženu tvou však přec jsem nevěřil(J5m) Když nyní šel jsi na mši dřímal jsem(J5m) ó odpusť mi tu slabost chvilkovou(J5m) však v dřímotě té měl jsem pocit přec(J5m) jak by se někdo kradl kolem mne(J5m) Hned zbudil jsem se hle a vidím stín(J5m) se ztrácet v ložnici tvou myslil jsem(J5m) že jsi se vrátil Slyším polibek(J5m) a hlas jenž přece nebyl hlasem tvým(J5m) se ozval teď a šeptal Sibylo(J5m) Hlas ten jsem znal a vlasy ježily(J5m) se na hlavě mi Což to mohlo být(J5m) V tom zašeptala ale královna(J5m) Můj Martele Nuž tu jsem sešílel(J5m) do komnaty jsem vrazil dýku svou(J5m) jsem ponořil ve zuřivosti své(J5m) po samý jílec zrádci do těla(J5m) Pojď v komnatu svou leží v krvi tam(J5m) a ve mdlobě jsem nechal královnu(J5m) Jak ve snu Karel jako omráčen(J5m) v svou kráčel komnatu však hlukem svým(J5m) ze spánku bouřil Makár celý dvůr(J5m) a ložnice se lidem plnila(J5m) a náhlým světlem lamp a voskovic(J5m) jež se všech stran teď přinášeli sem(J5m) a ze sna těžkého se Sibyla(J5m) sléz probudila velké leknutí(J5m) se na tváři jí bledé jevilo(J5m) neb myslila že císař zemřel snad(J5m) když ustrnutí na všech tvářích čtla(J5m) a hledala na loži na prázdném(J5m) jej který stál jak zničen zahalen(J5m) v svůj zlatý plášť však náhle vykřikla(J5m) a zalomila v žalu rukama(J5m) neb někdo pozved k ní až mrtvolu(J5m) tu zkrvácenou pěvce Martela(J5m) Jsi mrtev sladkozvuký slavíku(J5m) Zdroj písní tvých jak náhle vysechl(J5m) Bůh trestej ho jenž ti to učinil(J5m) Tak zvolala v své velké soustrasti(J5m) a v matném polobdění posavad(J5m) nic nechápajíc než tu vraždu zlou(J5m) však Karel zuřiv náhle zahřměl tak(J5m) Před tváří mou ó ženo nestoudná(J5m) o svého pláčeš bídná milence(J5m) A Makár vzkřikl Hle co vypadlo(J5m) jí s ňader teď A císaři dal list(J5m) jejž napsati přemluvil Martela(J5m) Viz řekl císař Smrti propadneš(J5m) Teď teprv bděla zcela Sibyla(J5m) ač bylo jí jak by ji děsil sen(J5m) a nyní teprv přelít ruměnec(J5m) jí zbledlou tvář neb teprv viděla(J5m) že polonahá byla vydána(J5m) těm zrakům všem jež na ni zíraly(J5m) a jako závojem se halila(J5m) tím zlatým proudem vlasů vonných svých(J5m) a polo v mdlobách klesla na polštář(J5m) Však Karel zvolal Můžeš zapírat(J5m) že vinnou jsi Že nebyl milencem(J5m) tvým Martel z Dinartu když tento list(J5m) jsi jeho v ňadrech skryla hříšnice(J5m) a v samém loži tvém když zastihnut(J5m) i usmrcen byl bídný svůdník tvůj(J5m) Nuž máš li slovo buď si jediné(J5m) jež třeba zdánlivě tě umyje(J5m) a hřích tvůj černý tedy vyřkni je(J5m) Ne bez obrany stojíš před soudem(J5m) Tu vzpřímila se bílá lilije(J5m) ta zlomená a zrakem velikým(J5m) v němž celé nebe svatých plálo hvězd(J5m) v tvář císaři pohlédla s výčitkou(J5m) a s úsměvem jenž byl tak bolestný(J5m) že mnohé oko zarosilo se(J5m) v tom cizím davu řekla Karlovi(J5m) V mou vinu věříš Rci ty věříš v ni(J5m) A více nic a on když odvětil(J5m) Mám nevěřiti vlastním zrakům svým(J5m) tu viděla prv kolem sebe tmu(J5m) těch zločinů jež chápat nemohla(J5m) tu viděla svou výsost šlapanou(J5m) v to bláto před nímž hrůzou chvěla se(J5m) a uražena v důstojnosti své(J5m) a bezbranná v své světlé nevině(J5m) až k smrti smutna k smrti znavena(J5m) jen hlavu svěsila a mlčela(J5m) Nuž soudili ji během málo dnů(J5m) Dav rozzuřený stále volal Smrt(J5m) Smrt volal Makár žízniv po pomstě(J5m) a jásaje nad bolem Karlovým(J5m) Ném jediný byl mírný jako vždy(J5m) a moudrý rozvážný však jeho hlas(J5m) ve vřavě zanik Pravil Makáru(J5m) Ty příliš dychtiv jsi a spěcháš tak(J5m) by rozsudek se vynes příteli(J5m) že myslím že máš k tomu příčinu(J5m) Čas vysvětlil by mnohé co se zdá(J5m) teď záhadné až k nepochopení(J5m) A obrátil se takto k císaři(J5m) Buď silen pane řekl spravedliv(J5m) a nedej strhnouti se v divý vír(J5m) Ó pomni jak jsi často v životě(J5m) se přenáhlil a jak jsi pykal pak(J5m) Což plodů nenese tvá zkušenost(J5m) Však Karel sláb byl chorý bez vůle(J5m) teď náhle sestár náhle teď byl kmet(J5m) a zdálo se že uhasl v něm duch(J5m) Ó Néme pravil co mám činit víc(J5m) než popřát královně by mluvila(J5m) Když mlčela tu přiznala se též(J5m) v tom ji přivedli a stála tam(J5m) v své bílé kráse bledé vznešené(J5m) v své důstojnosti ženy královny(J5m) v tom purpuru jímž dívky oděly(J5m) ji ze starého zvyku s korunou(J5m) již na hlavu jí postavily též(J5m) neb posud byla ještě královnou(J5m) ač hrozila jí smrt a pohana(J5m) A ústa otevřela před soudem(J5m) když řekli že brániti se smí(J4m) a v tiché důstojnosti pravila(J5m) Co mohu více říci přísahat(J5m) než to co v první chvíli řekla jsem(J5m) jsemť nevinna a nelpí na mně hřích(J5m) ten hnusný strašný jímž mě viníte(J5m) Co se mnou dálo se to nechápu(J5m) Vy nevěříte nuže odsuďte(J5m) mě nešťastnou Já vím že přijde den(J5m) kdy litovati budeš císaři(J5m) že nevěřils mi Buď pak útěchou(J5m) ti pane můj že prominula jsem(J5m) ti upřímně tvou křivdu od srdce(J5m) Nuž usmrťte mě tedy Duše má(J5m) se podrobuje Bohu Žel však žel(J5m) přec jest mi toho žití Sladko je(J5m) ve slunném kráčet světle po zemi(J5m) a vítr slyšet šeptat ve stromech(J5m) a hvězdy viděti plát na nebi(J5m) a milovat a milovánu být(J5m) Však láska zemřela už láska ta(J5m) jež sluncem byla mým Nač tedy žít(J5m) A sklonila svou hlavu spanilou(J5m) a mezi tím co slzy tekly jí(J5m) si šeptala Jak stará píseň zní(J5m) ta matčina Ach ano tak as dí(J5m) od ptáka v lese uč se umírat(J5m) od ptáka který s šípem v prsou svých(J5m) v šer houštiny se skryje v smutku svém(J5m) a pomalu tam tiše dokoná(J5m) A více nemluvila slova už(J5m) a odsoudili ji a vedli ji(J5m) pod černým závojem teď k hranici(J5m) kde upálit ji chtěli neblahou(J5m) a tiše šla a tiše poklekla(J5m) jen jednou ještě řekla Nevinna(J5m) Bůh ví to zemru Spokojena jsem(J5m) neb lépe jesti zemřít bez viny(J5m) než žíti s vinou třeba tajenou(J5m) Tu starý kněz jí vstoupil do cesty(J5m) a hleděl na ni přísně pravil jí(J5m) Což nebojíš se vzíti na věčnost(J5m) lež s sebou před soud boží dcero má(J5m) Hřích tvůj zde bude smrtí tvojí smyt(J5m) tam pokání jen smýti může jej(J5m) a proto poklekni a zpovídej(J5m) se z hříchů svých a nejdřív z onoho(J5m) jenž na hranici tebe přivádí(J5m) Tu poklekla a knězi řekla tak(J5m) Ze všech se hříchů svých zde zpovídám(J5m) buď milostiv mi sladký spasitel(J5m) však onen pro který zde umírám(J5m) jsem nespáchala ani myšlénkou(J5m) ni hnutím svého srdce Čistá jsem(J5m) a proto bez bázně též umírám(J5m) Jen dvojí cítím bolest Samoten(J5m) že choť můj zůstane a druhou pak(J5m) že sama nezemru neb otče věz(J5m) že nové žití pohnulo se dnes(J5m) pod srdcem mým tak krutě trýzněným(J5m) Však svatá vůle boží staniž se(J5m) A povstala a řekla katanům(J5m) Teď veďte mě Však onen starý kněz(J5m) své ruce zdvih a zvolal Postojte(J5m) a spěchal k císaři jenž s pavlánu(J5m) chtěl pohledem se loučit s ženou svou(J5m) a vrhl k nohám se mu volaje(J5m) Při samém bohu že jest nevinna(J5m) To není soud Toť vražda krvavá(J5m) Pak ale vstal a šeptem císaři(J5m) co svěřila mu svěřil na vzájem(J5m) A Karel zbled a volal s pavlánu(J5m) Jest ortel zrušen shaste plameny(J5m) Sem pod pavlán přiveďte neblahou(J5m) jež byla někdy vaší královnou(J5m) A když ji přivedli tak pravil jí(J5m) Já milovat tě déle nemohu(J5m) přec nelze mi se dívat na tvou smrt(J5m) Žij tedy dál ač pro mne zemřelas(J5m) žij tedy dál však ne už v domě mém(J5m) jdi z paláce a z města daleko(J5m) a nikdy víc se nezjev zrakům mým(J5m) Kýv rukou jí a vešel smuten v dům(J5m) Dav rozprchl se pustly ulice(J5m) a náměstí na smutku znamení(J5m) se všechna okna uzavírala(J5m) a všechny dvéře domů prapory(J5m) od štítů vlály budov smutečné(J5m) a se všech věží hlahol pohřební(J5m) se zvonů nesl nářek kovový(J5m) A Sibyla jak ve vytržení(J5m) jak v horečce suchým se dívala(J5m) a zamlženým zrakem kol a kol(J5m) pak podpírala čelo o mramor(J5m) zdí zámků který krutě vyvrh ji(J5m) na pustou ulici a šeptala(J5m) Co se mnou děje se to Bože můj(J5m) Jest pravda vše co nyní se mi zdá(J5m) A ledovými prsty hmatala(J5m) si po ramenech slabě po čele(J5m) pak ale náhle bolest palčivou(J5m) jak prudkou ránu v srdci cítila(J5m) a zalomila divě rukama(J5m) a zvolala Jsem sama na světě(J5m) on vyhnal mě jak vyháníme psa(J5m) a láska jeho na vždy ztracena(J5m) Pak ruce její těžce klesaly(J5m) jí po boku a s tíží kráčela(J5m) a hlava visela jí na prsa(J5m) a vlekla černý závoj za sebou(J5m) a pomalu se brala náměstím(J5m) a ulicemi branou posléze(J5m) a pořád dále po silnici šla(J5m) snad den snad dva či pouze hodinu(J5m) vždyť ani nechápala už co čas(J5m) až lesů šer ji pojal v hlubý klín(J5m) svůj posléze kde stromů šumění(J5m) ji vyrušilo z ducha mrákoty(J5m) a udiveně ohlížela se(J5m) a nechápala hned co vlastně strom(J5m) co jeho šum zda duše ve stromu(J5m) a slova v šumění však zřejmě teď(J5m) to rozeznávala že lidský hlas(J5m) se žalující mísí v šelest bříz(J5m) a ejhle v stínu jejich seděl muž(J5m) a k srdci tlačil hlavu svého psa(J5m) jejž objímal a takto pravil mu(J5m) Ty tvore věrný tys to jediné(J5m) co zůstalo mi na tom světě zde(J5m) když odešel můj přítel moje vše(J5m) Co život lidský život zvířete(J5m) co život rostlin Nic než vzplanutí(J5m) jež slunce způsobuje ve hmotě(J5m) v tom temném mrtvém příšerném tom nic(J5m) Květ plamenem je tichým srdce tluk(J5m) je prouděním jen slunce paprsků(J5m) Když slunce shaslo by tu žádný květ(J5m) by nevzplanul už více netlouklo(J5m) by žádné srdce víc a tiš a hluš(J5m) by příšerně zas vládly temnotou(J5m) On ale druh můj Martel sluncem byl(J5m) mým jediným a proto tiš a hluš(J5m) v mém vládnou nyní nitru ztemnělém(J5m) tak příšerně Ó jasné slunce mé(J5m) v tu krvavou proč zašlos bařinu(J5m) Svět celý měl by v smutek halit se(J5m) neb s tebou zemřelo vše na světě(J5m) co krásné bylo a co mělo vzlet(J5m) co dobré bylo Všemu konec teď(J5m) Ó lesy lkejte plačte slavíci(J5m) on odešel jste pusty lesiny(J5m) On odešel jste siří slavíci(J5m) žel volejte a běda běda žel(J5m) s pláčem padl na tvář v temný mech(J5m) a nad ním pes vyl hlasem hlubokým(J5m) Tu Sibyla se přiblížila mu(J5m) neb poznala jej byl to Alberik(J5m) druh Martelův a vlastní bolest svou(J5m) tu jeho vidouc zapomínala(J5m) na hlavu jeho ruku vložila(J5m) a zašeptala Ustaň Nežaluj(J5m) Je život hořký sladká je však smrt(J5m) Nuž přej mu ji a doufej na ni sám(J5m) Vzhléd Alberik a poznal královnu(J5m) a zasmušil se Ženo řek tos ty(J5m) Proč obraz tvůj vnik jemu do duše(J5m) Tys mi ho vyrvala Na tobě lpí(J5m) krev jeho čistá kterou zkazilas(J5m) ty teprv zjevením svým vábivým(J5m) Proč démon ženě nad námi dal moc(J5m) To náš je pád Jak pyšný byl by tvor(J5m) jak dokonalý muž bez snížení(J5m) jež nazýváte láskou Přátelství(J5m) jež druha k druhu pojí na věky(J5m) toť svatost původu je božského(J5m) to spojení stejného se stejným(J5m) v němž smyslů kalné není víření(J5m) V mou duši nikdy žena nevnikne(J5m) On odešel Proč za ním nešlas ty(J5m) Jak tvoje milování chabé jest(J5m) Nuž odejdi a nech mě zemříti(J5m) Tak vyčítal jí ona s výsostí(J5m) však pravila mu Velký omyl tvůj(J5m) Co mluvíš mi o smyslů vábení(J5m) Já hřích ten neznám Jako tobě byl(J5m) mi Martel přítelem a ničím víc(J5m) Co lidská zloba na něm spáchala(J5m) ne vina má Vždyť stejně zasáhla(J5m) i hlavu mou Jsemť vyvrhelem teď(J5m) a lidem přísloví a nemám kam(J5m) bych položila hlavu Bože můj(J5m) ty aspoň psa máš který nad tebou(J5m) teď právě vyl když trpět viděl tě(J5m) kdo ale pro mne ustrnutí má(J5m) Ten ani ne jejž Martel miloval(J5m) ten Martel který též mým druhem byl(J5m) a jehož smrt mě hlubě dojala(J5m) Buď Alberiku zdráv a spravedliv(J5m) Něm mladík stál když rukou kývla mu(J5m) a odcházela jeho ale pes(J5m) jenž znal ji dobře z dob ach šťastnějších(J5m) za roucho chytl ji a zadržel(J5m) a ona dojmuta jej objala(J5m) a nemotornou hlavu líbala(J5m) mu mnohokráte dík mu šeptajíc(J5m) a Alberik to vida propuk v pláč(J5m) a poklekl a zvolal Odpusť mi(J5m) ó královno ty jasná vznešená(J5m) Tys bez viny jak bez poskvrny jsi(J5m) Ó stůj a čekej až se rozloučím(J5m) zde s Martelem Viz zde je jeho rov(J5m) na ramenou svých jsem ho přinesl(J5m) v ten tichý kout kde vítr stromy lká(J5m) a tisíc květů voní hnízda svá(J5m) kde slavíci a drozdi staví si(J5m) Zde leží Martel S Bohem s bohem buď(J5m) ty krásný jinochu ty nádobo(J5m) jež naplněna zpěvy sladkými(J5m) po samý kraj jsi byla S Bohem buď(J5m) A nemám nikdy víc tě uzřít zas(J5m) A budu věčně marně toužiti(J5m) po tobě práhnout lkát a hladovět(J5m) Ó lépe bylo by bych zemřel hned(J5m) a vedle tebe ležel dole tam(J5m) v té zemi černé těžké bezcitné(J5m) jež hruď tvou kruší v hrozném objetí(J5m) Tak zvolal Alberik a zase pad(J5m) na tvář a plakal a zas jeho pes(J5m) vyl nad ním smutně jako při pohřbu(J5m) a královna též trpce plakala(J5m) Sléz Alberik se zmužil vstal a řek(J5m) Má paní královská jsem v službě tvé(J5m) Kam pustým lesem povedu tě však(J5m) Jsem bez přítele řekla poroučím(J5m) se v boží ale svatou ochranu(J5m) On povede mě kde mě míti chce(J5m) Snad najdu útočiště v klášteře(J5m) neb na vsi někde v hlubé samotě(J5m) kam snad se nedostane truchlá zvěst(J5m) o smutných mých a těžkých osudech(J5m) Šli spolu tedy hvozdem hlubokým(J5m) a nemluvili v bolest shrouženi(J5m) a vedle nich šel Alberikův pes(J5m) jenž Javor zván byl zvíře rozumné(J5m) nad míru tak že věru zdálo se(J5m) že duše v něm jak v lidech nesmrtná(J5m) a velký byl a silen jako lev(J5m) a přítulný jak dítě Celý dvůr(J5m) jej Karlův znal a každý hladil ho(J5m) a jména lichotivá dával mu(J5m) Teď smuten byl a s hlavou svěšenou(J5m) po boku svého pána lesem šel(J5m) a marně ptáci kolem míhali(J5m) a vábili ho by se pustil v hon(J5m) za nimi žertovně jak činíval(J5m) Však náhle stanul jak by větřil zvěř(J5m) a zaštěkal a nepokojný byl(J5m) a na to hned se ozval koně cval(J5m) po hustém mechu Vzhlédl Alberik(J5m) a viděl jezdce zbledla Sibyla(J5m) neb poznala že Makár sám to byl(J5m) a rázem vzpomněla na štěpnici(J5m) kde drzostí svou byl ji urazil(J5m) a náhle bělmo s očí spadlo jí(J5m) a po prvé se jasně zjevila(J5m) jí duše jeho černá zlotřilá(J5m) a celá zrady jeho osnova(J5m) Ten bídník zhlíd ji též a zasmál se(J5m) Teď nevyvázneš vzkřikl z rukou mých(J5m) To sladké tvoje tělo bude mým(J5m) a budu rozkoš pít co mezi tím(J5m) tvůj choť ten bloud který tě zahodil(J5m) a snadně tak v má padl tenata(J5m) jen slzy pije své a trápí se(J5m) Ten lehkověrný pošetilý bloud(J5m) A stál už u nich s koně seskočil(J5m) za dlouhé kštice pojal královnu(J5m) však jako blesk se řítil Alberik(J5m) na bídníka a zvolal zuřivě(J5m) Tak přiznáváš se tedy ke lži své(J5m) Ty podlý vrahu mého přítele(J5m) Meč vytas rychle Chceš li kořist mít(J5m) pak odvahu měj o ni zápasit(J5m) Já chráním královnu A nastal boj(J5m) tak zuřivý že lesem hlubokým(J5m) zněl zbraní hřmot jak bouře divoká(J5m) a z mečů jiskry rudé lítaly(J5m) a Alberik tak volal v zápasu(J5m) Na útěk dej se rychlý královno(J5m) neb cítím že můj sok je silnější(J5m) a běda tobě kdybych podlehl(J5m) Tu vzchopila se bledá Sibyla(J5m) na Makárova koně skočila(J5m) a uháněla lesem šíleně(J5m) a slyšela za sebou výkřiky(J5m) ty divoké jež Makár vyrážel(J5m) když za ní nemoh stále napadán(J5m) i Alberikem těžce raněným(J5m) i Javorem jenž s pánem bojoval(J5m) Však slabší hluk se stával slabší vždy(J5m) až zanikl a jista královna(J5m) teď byla posléz že už dohonit(J5m) ji Makár nemůže A mezi tím(J5m) co uháněla dál a pořád dál(J5m) kles Alberik do mechu zmíraje(J5m) vzdych z hluboka a Martel zašeptal(J5m) Řek Makár Za ním pospěš do pekel(J5m) Jsi krotký teď Už prchá život tvůj(J5m) A Alberik už ztrácel vědomí(J5m) však v duši své si takto řekl sám(J5m) O životě mi mluví podlý vrah(J5m) To život byl když Martel živ byl též(J5m) když ruka jeho tiskla ruku mou(J5m) když v jeho zrak jsem jasný pohlížel(J5m) Když on mi zemřel nastala mi smrt(J5m) teď dech jen prchá teplá stydne krev(J5m) Víc nemyslil a necítil už nic(J5m) jen teplý dech mu zavál na čelo(J5m) a shasl život jeho s dojmem tím(J5m) že přítelův to slední polibek(J5m) A byl to přítel jehož teplý dech(J5m) tak ovanul mu tvář však přítel ten(J5m) byl pouze pes to Javor pouze byl(J5m) jenž raněn v boji nad ním zavyl teď(J5m) a nářkem svým hluš lesů naplnil(J5m) A raněn byl též Makár lehce sic(J5m) však přinucen přec vrátit k městu se(J5m) bez svého koně bez té kořisti(J5m) již hledat vyšel zrádce do lesa(J5m) A po tři dni pes věrný nehnul se(J5m) od svého pána bledé mrtvoly(J5m) a jeho pláč jak pláč byl člověka(J5m) den čtvrtý ale sláb a vychrtlý(J5m) jak hladem tak i krví prolitou(J5m) vstal Javor se země a ploužil se(J5m) až do města až v palác císařský(J5m) kde každý znal jej každý miloval(J5m) a přišel tak až v síň kde za stolem(J5m) sám císař seděl v kruhu dvořanů(J5m) na stole tom se mísy kouřily(J5m) a víno v zlatých číších hořelo(J5m) však ani jídel ani nápojů(J5m) se nedotýkal Karel Něm a bled(J5m) se díval v prázdno zrakem skleněným(J5m) Tu zatáh pes jej za plášť purpurný(J5m) a smutně zavyl a pak vzpřímil se(J5m) vzal rychle chléb jenž ležel na stole(J5m) a bral se opět k dveřím k odchodu(J5m) Ném ale vstal když udivení všech(J5m) se jevilo nad počínáním psa(J5m) na tvářích jejich a tak promluvil(J5m) Toť hádanka Kde vzal se zde ten pes(J5m) Tři tomu dni co zmizel jeho pán(J5m) a nikdo neví co se stalo s ním(J5m) A pes ten raněn je a vychrtlý(J5m) A přišel sem ne pouze pro pokrm(J5m) však věru jako kdyby pomoci(J5m) se dovolávat chtěl v své němotě(J5m) A náhodou pad Nemův nyní zrak(J5m) na Makára a ten byl zsinalý(J5m) a rychle zvolal Zabte strážcové(J5m) to zvíře rychle pominuté je(J5m) Pes pustil chléb když tento zaslech hlas(J5m) a zaštěk zuřivě a Makár hned(J5m) zas volal s horlivostí Zabte jej(J5m) což nevidíte že je zuřivý(J5m) Však zatím Ném se blížil Javoru(J5m) by hladil jej a jako beránek(J5m) se Javor k němu tulil Řekl Ném(J5m) Proč proti mně to zvíře nezuří(J5m) A nyní všickni k němu dvořané(J5m) se blížili a všickni hladili(J5m) jej po řadě a pes tak krotký byl(J5m) že Makár sám též na něj sáhnout chtěl(J5m) by neurčitý strach svůj zastíral(J5m) však jako lev tu zařval Javor hned(J5m) a zježen zuby cenil divoce(J5m) a oči krví se mu zalily(J5m) a strhl Makárovi roucha kus(J5m) a hle tu poranění ukryté(J5m) se zjevilo jež Makár odnesl(J5m) si z boje s Alberikem ve hvozdě(J5m) Zbraň tasil Makár aby zabil psa(J5m) však císař též byl vstal a položil(J5m) svou ruku ochranou na Javora(J5m) a řekl Makárovi Utekl(J5m) se ke mně pes ten Nezabiješ ho(J5m) A zase pes se tulil lichotil(J5m) teď k císaři a krotký tichý byl(J5m) a císař k němu klonil se a hle(J5m) cos blýskalo se v temné čupryně(J5m) jež psovi dlouhá rostla na čele(J5m) a poznal Karel sponku z rubínů(J5m) teď s udivením vzácný byl to skvost(J5m) jež dívky císařovně v onen den(J5m) kdy na soud šla na roucho připnuly(J5m) a který také nesejmuli jí(J5m) když na hranici byla vedena(J5m) šperk vzácný ten se smekl královně(J5m) pak v lese aniž o tom zvěděla(J5m) když v dojmutí líbala Javora(J5m) a náhodou se zavěsil ten skvost(J5m) v psa dlouhou čuprynu a našel tak(J5m) jej nyní císař Karel Pozved ho(J5m) a podivení bylo nesmírné(J5m) neb každý věděl komu rubíny(J5m) ty náležely vzácně třpytivé(J5m) Ném ale pravil Jako v knize čtu(J5m) děj záhadný a plný zločinů(J5m) Pes ten byl s královnou Tam Alberik(J5m) též musil být A pes je zbědován(J5m) a raněn je Byl tedy jakýs boj(J5m) S kým v zápas mohl vejít Alberik(J5m) než s nepřítelem bídným královny(J5m) jenž v neštěstí ji ještě stíhat chtěl(J5m) Na celém světě jeden však jen muž(J5m) jenž nepřítelem jejím tvrdým byl(J5m) a žalobníkem a to Makár jest(J5m) On skrýval ránu Zamlčuje boj(J5m) Proč činí tak A proč to zvíře zde(J5m) ta němá tvář k nám ke všem tulí se(J5m) a zuří proti němu jedině(J5m) Proč Makáre jsi zbledl nápadně(J5m) hned Javor jak se v síni objevil(J5m) Ty mlčíš zmateně Ó králi můj(J5m) ten soud byl příliš náhlý Nevinna(J5m) je královna svůj život za to dám(J5m) Vzkřik Makár jako bodnut Šílenství(J5m) neb kmeta slabá mysl zmatená(J5m) z tvých Néme mluví úst Je nevinna(J5m) ta svržená a zvrhlá královna(J5m) Proč tedy s Alberikem sešla se(J5m) tam v tmavém lese v kterém Martela(J5m) pod dubem pohovali Viděls je(J5m) Ném zvolal náhle s okem pátravým(J5m) A zmaten Makár takto odvětil(J5m) Šli spolu lesem prozradil je špeh(J5m) jejž za ní za ním nuž jejž poslal jsem(J5m) A jeho jméno Zavolám ho sem(J5m) by opakoval vše co uviděl(J5m) Tu mlčel Makár chvíli zmateně(J5m) a pyšně řekl pak Jsi soudcem mým(J5m) Tvou obžalobu hrdě odmítám(J5m) a nejsem povinen ti odvětit(J5m) Nuž tedy mně řek Karel odvětíš(J5m) k smrti bled řek Makár Pane můj(J5m) tvou nezasloužil jsem si nevoli(J5m) když na mě naléháš pak pouze při(J5m) zde Néma hájíš Chvěl se nápadně(J5m) a bylo ticho chvíli Zatím pes(J5m) byl hltavě chléb snědl škrabal teď(J5m) na dveře vysoké a pravil Ném(J5m) Nuž pojďme za psem všickni do muže(J5m) a snad že vše se takto vysvětlí(J5m) Když Karel hlavou kýv tu nebylo(J5m) lze odporovat tedy všickni šli(J5m) i Makár s nimi který vrávoral(J5m) A dlouho šli za psem jenž vedl je(J5m) až k místu v temném hvozdě šumivém(J5m) kde zabit ležel v mechu nepohřben(J5m) tři dni už Alberik a Javor teď(J5m) vyl znova zas nad jeho mrtvolou(J5m) a náhle vzpřímil se a zuřivě(J5m) se proti Makárovi postavil(J5m) a vztekle snažil se ho udávit(J5m) Jen s tíží uchránili Makára(J5m) jenž stále volal Ďábel je to sám(J5m) jenž na sebe vzal tuto podobu(J5m) Však z trávy zvedl dýku nyní Ném(J5m) a pravil Zbraň to tvoje Makáre(J5m) já poznávám ji znak tvůj zdobí ji(J5m) jak přišla sem je zrezavělá už(J5m) tři jak by dni ji rosa máčela(J5m) Zbled opět Makár chmurný jako bouř(J5m) pak řekl císaři Mám snášet to(J5m) To zřejmé jest že viní z vraždy mě(J5m) Ném veřejně Nuž tedy slyšte mě(J5m) Za svědka volám Boha Je li kdo(J5m) jenž za svou vezme Alberika při(J5m) ať na souboj mě vyzve Rozhodne(J5m) v tom boji Bůh A pyšně vzpřímil se(J5m) neb chrabrý byl a boje nebál se(J5m) Tu náhle Javor zase vztyčil se(J5m) a v tvář mu hleděl ne však vztekle teď(J5m) a jediný zvuk divný příšerný(J5m) a neslýchaný Javor vyrazil(J5m) jak snažil by se mluvit děsivé(J5m) tak ono bylo krátké zavytí(J5m) že mrazilo to teplou v žilách krev(J5m) A Karel pravil Nuže Makáre(J5m) zde Alberikův jesti zápasník(J5m) A Makár zvolal Pane krvavá(J5m) to urážka Mám zápasiti s psem(J5m) Ty bojíš se ho císař odvětil(J5m) Zde silná hůl nuž braň se zuřivě(J5m) se žene zase Javor na tebe(J5m) Hůl uchopil Makár v divém zoufalství(J5m) on který nikdy chrabrý netřás se(J5m) před člověkem se nyní bázní chvěl(J5m) neb zvíře neviděl už v Javoru(J5m) však lačné peklo smečku démonů(J5m) již přišli na žně jeho zločinů(J5m) již přišli do propasti vléci jej(J5m) Ne jednoho sto viděl kolem psů(J5m) sto tisíc vlků nohů ještěrů(J5m) les celý zel jak tlama nestvůry(J5m) na nešťastného Nikdy neviděl(J5m) ten starý hvozd tak zápas zuřivý(J5m) neb bránil Makár se jak zoufalec(J5m) Měl pouze hůl pes pouze zuby své(J5m) však oba v ďábly byli změněni(J5m) krev stříkala a pěna lítala(J5m) z těl obou z obou úst a rozeznat(J5m) na prosto nebylo už vytí psa(J5m) od křiku člověka a v chumáči(J5m) se kouleli a hustý prachu mrak(J5m) a listí mechu dlouho halil je(J5m) a úžas měnil Néma císaře(J5m) a ostatní jak v sloupy kamenné(J5m) a ptáci prchali a chvěli se(J5m) a stromy jako strachem hučely(J5m) Mrak rozptýlil se ponenáhlu teď(J5m) a vedle Alberika mrtvoly(J5m) jen na dva kroky ležel Makár bled(J5m) a pes mu trhal prsa vytrhnout(J5m) jak by mu srdce chtěl a zoufalým(J5m) tak volal Makár hlasem Zabte mě(J5m) Však nedejte mě trýznit zvířetem(J5m) Jste křesťané Jste lidé Kletba vám(J5m) Tu k němu spěchali však nechtěl pes(J5m) ho pustiti a Makár prosil tak(J5m) Ó zachraňte mě ač jsem hříšníkem(J5m) To zvíře zabte stvůru pekelnou(J5m) Vždyť přiznávám se že jsem lhář a vrah(J5m) Tu pustil Javor náhle kořist svou(J5m) a netrhal ji více držel jen(J5m) ji v spárech ale tich a kliden byl(J5m) a Makár pravil takto Karlovi(J5m) Ty bloude jak jsi lehkověrným byl(J5m) Bez viny žena tvoje Sibyla(J5m) Já vlekl zabitého Martela(J5m) v tvou ložnici když spala Zabil jsem(J5m) zde Alberika jenž ji chránit chtěl(J5m) a svědkem byl ten pes ten prokletý(J5m) A zavřel oči Karel k němu klek(J5m) a divě zakvílel a tázal se(J5m) Proč jsi to učinil ó Makáre(J5m) proč zničil jsi mě Makár zasmál se(J5m) jak ďábel sám a řekl Ganelon(J5m) přec musil pomstěn být A královnu(J5m) já žádal v chvíli slabé s pohrdou(J5m) mě odbyla s posměchem krvavým(J5m) A ještě zbledl víc ač zdálo se(J5m) že nemůže ta zsinalá už tvář(J5m) víc blednouti a dech se krátil mu(J5m) a vypustil svou duši prokletou(J5m) Od toho dne byl Karel vetchý kmet(J5m) byl zcela zkrušen mnohdy v temnotách(J5m) se ztrácel velký jasný jeho duch(J5m) a občas jen byl zase sebou sám(J5m) Po celé říši rozhlásiti dal(J5m) co stalo se a hledat královnu(J5m) hned nařídil však v onu samotu(J5m) kde žila Sibyla nevnikl ruch(J5m) a žádná zpráva nepřicházela(J5m) až k ní Neb donesl Makárův kůň(J5m) po dlouhém bloudění ji tenkráte(J5m) až k malé chatě kde žil s ženou svou(J5m) a s dítětem svým uhlíř ubohý(J5m) a žila s nimi po dva měsíce(J5m) a po tom čase uhlíř řekl jí(J5m) Pojď paní se mnou uhlí povezu(J5m) po řece dolů v klášter nevelký(J5m) kde tebe ale přijmou zajisté(J5m) a poskytnou ti víc než mohu já(J5m) Ty vůčihledě chřadneš vlhký les(J5m) by zhubil tě na dítě pamatuj(J5m) jež pod srdcem svým nosíš bolestným(J5m) A svolila a uhlíř vezl ji(J5m) po lesklé vodě lesem zeleným(J5m) až pod skálu kde klášter onen stál(J5m) byl nízký šedý mechem porostlý(J5m) však hostinný a vešla Sibyla(J5m) pod jeho střechu však když tázala(J5m) se abatyše jí kým vlastně jest(J5m) když jméno svoje měla vyslovit(J5m) tu lítost nesmírná ji schvátila(J5m) a její duch se hořem zatemnil(J5m) a paměť její jak by ztrácela(J5m) se v mlhách bezedných a mluviti(J5m) jí bylo nemožné jen v dlouhý pláč(J5m) se dala němý trapný příšerný(J5m) A nechaly ji tedy jeptišky(J5m) bez dalších otázek a žila tam(J5m) a syna svého porodila tam(J5m) a vstala po čase a jako stín(J5m) se ploužila po chodbách kláštera(J5m) a zdálo se že hrobu kráčí vstříc(J5m) Po celý den do prázdna hleděla(J5m) přes stromů vrcholky tam směrem tím(J5m) kde myslila že Karel císař žil(J5m) a jednu měla pouze myšlénku(J5m) zda přijde den kdy moje nevina(J5m) mu zřejma bude Ó zda přijde den(J5m) kde po té vodě modré hluboké(J5m) sem popluje by syna svého zřel(J5m) A vnitřní hlas jí šeptal Nikdy ach(J5m) den onen nevzejde a zemřeš zde(J5m) bez jeho lásky zapomenuta(J5m) Snad památku že tvoji proklíná(J5m) A myslila pak vždy že hořem svým(J5m) a neskojenou touhou zahyne(J5m) Tak minul rok a v klášter konečně(J5m) se dostala ta zvěst o královně(J5m) o křivdě velké jež se děla jí(J5m) a o zázračné její očistě(J5m) A abatyše náhle zvolala(J5m) Pod střechou naší žije Sibyla(J5m) jsem jista že náš host je královnou(J5m) A vešla k ní a neopatrně(J5m) tak oslovila nyvou Sibylu(J5m) Má paní vznešená proč tajíš mi(J5m) že korunu jsi zvyklá nositi(J5m) a v rukou držet žezlo Francie(J5m) Tu zbledla královna a její duch(J5m) se opět zatemnil a promluvit(J5m) už nedovedla slova zůstala(J5m) jak socha bílá chladná nehybná(J5m) a polekaná abatyše hned(J5m) na druhý den tak psala císaři(J5m) Můj pane pošli posla jistého(J5m) Pod střechou mou je žena nešťastná(J5m) tak krásná stříbrná jak lilie(J5m) však němá jako kámen v hoři svém(J5m) Mně zdá se vždy že je to královna(J5m) tvá choť Sibyla Svědčí tomu vše(J5m) A jednou k večeru když Sibyla(J5m) zas v němém hoři v stranu zírala(J5m) kde myslila že žije její choť(J5m) a když si šeptala Zda přijde den(J5m) kdy zjeví se tam dole na vodě(J5m) loď jeho kolíbaná vlnami(J5m) a když si vzdychla Nikdy nikdy ach(J5m) tu náhle přece zjevila se loď(J5m) a na přídě stál v plášti stříbrném(J5m) tak stříbrném jak bílý jeho vous(J5m) a dlouhé jeho vlasy Karel sám(J5m) a jejich zraky teď se potkaly(J5m) a dvojí výkřik tichem lesů zněl(J5m) a všecko hoře všechen těžký žal(J5m) u konce byl neb prominula mu(J5m) a vez ji císař v palác k sobě zpět(J5m) i svého syna svého Lovise(J5m) a celá říše nad tím jásala(J5m) že opět kvetla bílá lilie(J5m) na zlatém trůně Karlu po boku(J5m) Tři léta však jen žila Sibyla(J5m) po návratu svém hoře podťalo(J5m) jí kořen žití příliš hluboko(J5m) nůž utrpení v srdce vnikl jí(J5m) a uvadla jak vadne bílý květ(J5m) po noci mrazivé A její syn(J5m) též znaky nesl hoře matky své(J5m) byl smuten vždy byl bled a nesilný(J5m) byl plachý vždy a málo mluvil jen(J5m) Tak vyrostl a Karlu zdálo se(J5m) že živou jest mu věčnou výčitkou(J5m) a proto pravou lásku necítil(J5m) v svém sirém srdci k tomu dítěti(J5m) A nyní vše co bylo dálo se(J5m) před léty mihlo Karlu pamětí(J5m) když za úsvitu stál na pavlánu(J5m) a po odchodu reka Giljoma(J5m) se chmurně díval dolů pod stromy(J5m) kde bled a plach stál Lovis jeho syn(J5m) a císař vyčítal si hrdost svou(J5m) a zašeptal Vždyť bylo vinou mou(J5m) že v žalu smrtelném jej Sibyla(J5m) a v hoři porodila Zlomil jsem(J5m) sám život její Prsa vypráhlá(J5m) tak nekonečným bolem nemohla(J5m) vlít v žíly jeho bohatýrskou krev(J5m) A usmívaje nyní něžně se(J5m) kýv Lovisi a ten když přiběhl(J5m) pod samý pavlán pravil císař mu(J5m) Proč bázlivě vždy hledíš Lovisi(J5m) a plaše na mě Křivdu spáchanou(J5m) na matce tvé tak věru zdá se mi(J5m) že zapomenout nechceš nemůžeš(J5m) Tu zaplál Lovis dojat úsměvem(J5m) tak andělským že celý změnil se(J5m) a krásným byl jak někdy Sibyla(J5m) a odpověděl Otče miluji(J5m) tě celým srdcem jako matka má(J5m) tě milovala vždy však po prvé(J5m) dnes odvahu mám přímo říci to(J5m) o křivdách ale nemluv nikdy víc(J5m) A Karlu bylo náhle podivně(J5m) byl šťasten tak a kliden blažený(J5m) však jako mlhou viděl zahradu(J5m) teď porosenou slunce planoucí(J5m) jež vycházelo v plné slávě své(J5m) a nohy se mu třásly pojednou(J5m) a náhle věděl co to jesti smrt(J5m) Bled vrávoral a klesl v mrákotu(J5m) Vzkřik polekaně Lovis na pavlán(J5m) se mžikem vyhoup bez rady tam stál(J5m) o pomoc volaje a běduje(J5m) Tu padl stín na císařovu tvář(J5m) tu bílou bledou temný ostrý stín(J5m) a Lovis překvapen se ohlídl(J5m) a viděl státi mezi otcem svým(J5m) a jasným sluncem muže v purpuru(J5m) v němž poznal z Orleanu Ernalta(J5m) Je mrtev řekl Ernalt překvapen(J5m) a nad císařem hbitě sklonil se(J5m) V tom okamžiku Karel otevřel(J5m) zrak široce a paměť sbíral svou(J5m) a povstal pomalu a řekl tak(J5m) Ne Ernalte jsem posud ještě živ(J5m) Pak zamyslil se pravil potom tak(J5m) To byla mdloba stáří hlásilo(J5m) se náhle tak Jdi nyní Lovisi(J5m) a v purpur oděj se a v zlatou zbroj(J5m) a vrať se ke mně pak My pospolu(J5m) do chrámu vydáme se papež sám(J5m) kde mši chce sloužit dnes Už hlubokým(J5m) zvon hlásá hlasem právě věřícím(J5m) že blíží se ta svatá hodina(J5m) A Lovis šel a císař Ernaltu(J5m) tak řekl v důvěře O službu teď(J5m) tě Ernalte o velkou požádám(J5m) Dech můj je krátký dnes a slábne hlas(J5m) a tepny moje jak by dřímaly(J5m) Nuž ve chrámě až budem svatou mši(J5m) až papež doslouží pak povstaneš(J5m) a řekneš hlasem zvučným slova ta(J5m) Už Karel císař konci blíží se(J5m) je příliš těžka už mu koruna(J5m) na hlavu svého syna postaví(J5m) ji tedy dnes Ta slova proneseš(J5m) a učiním tak jak jim ohlásíš(J5m) Ten úkol Giljomu jsem svěřit chtěl(J5m) jejž tobě takto nyní svěřuji(J5m) On není zde však tys mi věren též(J5m) Tak pravil Karel Ernalt horlivě(J5m) však odvětil mu Není císaři(J5m) kdo věrněj by ti oddán byl než já(J5m) Bůh sám mě poslal bych byl berlou tvou(J5m) Ved odsud mě řek císař zdá se mi(J5m) že zase mdloba těžká na mě jde(J5m) A Ernalt vedl jej a na lůžko(J5m) jej položil a tajil v paláci(J5m) co dálo se a zůstal s Karlem sám(J5m) a bled a rozechvěn tak šeptal si(J5m) Teď smělost jen Duch zdá se opustil(J5m) to tělo kmeta na prosto než smrt(J5m) mu zastavila slabý srdce tluk(J5m) Teď smělost jen A temnou zradu kul(J5m) u lože Karla který jako v sen(J5m) byl těžký ponořen A zatím ruch(J5m) byl v celém paláci a zvonů zvuk(J5m) zval celé město na mši celý dvůr(J5m) svým hlasem hlubokým a slavnostním(J5m) Byl kostel jeden plamen jedna zář(J5m) třpyt zlata blesky sílal odevšad(J5m) a barvy soch a maleb na oknech(J5m) dým tlumil kadidla jenž v oblacích(J5m) se modrých nesl vonně kostelem(J5m) a v oblacích těch průvod zjevil se(J5m) teď dvořanstva a nádherný byl tak(J5m) že zdálo se že valil pestrý proud(J5m) se purpuru a drahých kamenů(J5m) mhou zapálených vůní arabských(J5m) a cinkot zbrojí zlatých stříbrných(J5m) se rozlehal a budil ozvěnu(J5m) pod klenbami a sloupy z mramoru(J5m) jichž celý les do výše nesmírné(J5m) se pyšně pnul se hlukem pružně chvěl(J5m) a hlaholem všech zvonů obrovských(J5m) jež nad kostelem hřměly souladně(J5m) a na tři míle rozvlnily vzduch(J5m) až v lesů hloub a v propasti až hor(J5m) v pravo v levo od oltáře teď(J5m) se rozhrnuly z nachu záclony(J5m) a s levé strany v rouších vlekoucích(J5m) se dlouze po dlaždicích z porfyru(J5m) při zvucích harf a fléten lahodně(J5m) se spojujících v žalm posvátný(J4m) sbor biskupů a arcibiskupů(J5m) bral pomalu se Mitry ze zlata(J5m) a plné blesků perel smaragdů(J5m) na hlavách jejich plály nádherně(J5m) a zlaté jejich berly pastýřské(J5m) se v dýmu mihaly a paprsků(J5m) slap celý zdál se padat z rubínů(J5m) a karbunkulů žhoucích zdobících(J5m) těch berel konce krásně zahnuté(J5m) A jako bílý měsíc v slávě své(J5m) v své tiché snivé svatě velebné(J5m) za nimi kráčel stařec oděný(J5m) v háv sněhový to římský apoštol(J5m) byl papež sám tiara na hlavě(J5m) ze zlata bledého mu zářila(J5m) a jeho plášť jak jíním třpytil se(J5m) hvězd jasných stříbrem vtkaných do hávu(J5m) A ruka jeho jako ze sloni(J5m) kříž žehnající s klidnou velebou(J5m) ve vzduchu naznačila Celý chrám(J5m) se zatřás hromem až do základů(J5m) neb na kolena celé rytířstvo(J5m) tam shromážděné celý padal dvůr(J5m) ve zbroji ze zlata neb ze stříbra(J5m) a zbraně padající na dlažbu(J5m) před spásy naší drahým znamením(J5m) bouř způsobily dlouho dunící(J5m) pod klenbami a druhá nyní bouř(J5m) se třásla vzduchem hřměla kostelem(J5m) třesk zlatých polnic okny otřásal(J5m) a s pravé strany v plášti blankytném(J5m) jenž pod zlatými slunci ztrácel se(J5m) tak jejich lesk ho celý pokrýval(J5m) teď Karel Velký císař zjevil se(J5m) sám jako slunce v sklonku na večer(J5m) A před ním Ernalt z Orleanu šel(J5m) meč nesa obnažený pláště lem(J5m) však čtyři nesli mocní králové(J5m) již na hlavách svých měli koruny(J5m) Sám Karel ale bez koruny byl(J5m) a bílé jeho vlasy bohaté(J5m) na čele jeho duchem prodchnutém(J5m) mu jedině tvořily diadém(J5m) A berla jeho o niž podpíral(J5m) se lehce jen byl Lovis jeho syn(J5m) jenž po boku mu kráčel v pokoře(J5m) a zrak svůj k zemi klopil v skromnosti(J5m) Trůn v pravo čněl a trůn čněl na levo(J5m) Sed papež na jeden na druhý král(J5m) a zase zahučela chrámem bouř(J5m) neb celé rytířstvo a dvořanstvo(J5m) teď s dlažby vstalo kam se vrhlo dřív(J5m) a každý tasil meč na znamení(J5m) že hotov chránit kříž a korunu(J5m) Když přestal hluk vstal papež sloužil mši(J5m) za hlaholení zvonů stálého(J5m) za pění harf a fléten stálého(J5m) za stálé přítomných všech modlitby(J5m) A zase kříž nad nimi udělal(J5m) mše skončena když byla apoštol(J5m) zas hřměla bouř neb padali zas v prach(J5m) před spásy znamením však slavnostní(J5m) hned ticho nastalo tak hluboké(J5m) že bylo slyšet mouchu bzučeti(J5m) když Karel povstal rukou mocně kýv(J5m) a na oltář na zlatý ukázal(J5m) Tam hořelo cos jako meteór(J5m) a jiskřilo se plálo sálalo(J5m) to zlatý věnec slávy francouzské(J5m) to císařova byla koruna(J5m) to žezlo bylo říšské jablko(J5m) vše v třpytu démantů a koruntů(J5m) ve třpytu smaragdů a safírů(J5m) jak kupa pestrých rozdrobených hvězd(J5m) Zrak Karlův velký byl a planoucí(J5m) a zdálo se že ústa otvírá(J5m) by promluvil však náhle pokryla(J5m) tvář jeho bledost mocně zachvěl se(J5m) a sláb kles na planoucí zlatý trůn(J5m) kmet zlomený jenž k hrobu tácí se(J5m) Byl úžas velký ticho hluboké(J5m) a nikdo sebou nehnul Pyšně však(J5m) jak anděl zpurný bled a rozechvěn(J5m) vstal Ernalt z Orleánu vzpřímil se(J5m) a krásný byl v svém rouše z purpuru(J5m) a vysoký stál v zlatém planutí(J5m) své vzácné zbroje jako Lucifer(J5m) jenž k boji chystá se a zvolal tak(J5m) Vy všichni slyšte můj co hlásá ret(J5m) neb ústy mými Karel mluví k vám(J5m) Rtem jeho jsem jenž velí královsky(J5m) a mečem jsem jenž hájit rekovsky(J5m) to bude co má slova oznámí(J5m) A ticho ještě hlubší nastalo(J5m) když kovozvučným hlasem Ernalt děl(J5m) ta slova hrdou hlavu zvedaje(J5m) teď ještě hrději Ta hodina(J5m) je nejvážnější v celém století(J5m) a nová doba zdroj svůj béře z ní(J5m) Skon Karla Velkého je na blízku(J5m) ten někdy olbřím nyní sláb jest tak(J5m) že hlava jeho neunese už(J5m) tu korunu již někdy zdobila(J5m) Na jinou skráň chce teď ji postavit(J5m) Syn jeho Lovis jest jí dědicem(J5m) Vy slyšeli jste Souhlas jevte svůj(J5m) Tu hukot byl jak když se přelévá(J5m) při shroucení se horstev pravěkých(J5m) do nových břehů moře nesmírné(J5m) a ticho pak když zase nastalo(J5m) klek před oltářem biskup pařížský(J5m) a jménem celé říše volal tak(J5m) Buď Bohu chvála Žádný cizinec(J5m) na Karlův nedosedne tedy trůn(J5m) Král příští náš má v žilách tutéž krev(J5m) jež koluje nám v žilách jazyk náš(J5m) jest drahým jeho také jazykem(J5m) Buď Bohu chvála neboť běda těm(J5m) jimž cizí vládne Sedí na stolci(J5m) jim jejich vrah O lásce mluví jim(J5m) a nenávidí je a podlá lež(J5m) je každé jeho slovo jeho dech(J5m) je mor a zkáza Jako vlkodlak(J5m) se krví jejich živí lačný vždy(J5m) Vše jeho jest a jejich není nic(J5m) on pánem jest a oni trpěni(J5m) jen v domě kam se vetřel úlisně(J5m) A sketství posléz schvátí duše jim(J5m) a jedinou je ctností u rabů(J5m) jimž plazení se stává rozkoší(J5m) Škleb dává jim a žádá úsměvy(J5m) v tvář plve jim a za to v rouhání(J5m) mu v hnusném hymnu chvály zpívají(J5m) A celým chrámem hromem zaznělo(J5m) Buď Bohu chvála žádný cizinec(J5m) na trůnu našem sedět nebude(J5m) Tu povstal Karel snivě zamyšlen(J5m) se díval na Lovise pravil pak(J5m) Pojď sem mé dítě Lovis třásl se(J5m) a nesměle se blížil klopil zrak(J5m) a nepronesl slova Císař však(J5m) se vzpřímil náhle změna zázračná(J5m) na jeho tváři byla v postavě(J5m) byl opět obrem zrak mu planul zas(J5m) jak v době jeho žití hrdinské(J5m) a hlasem zvučícím jak zvonů kov(J5m) jenž celým rozléhal se kostelem(J5m) tak pravil Lovisovi Leží viz(J5m) tam koruna na svatém oltáři(J5m) Je pro tebe ne bez podmínky však(J5m) Rci odpověz mi svatou přísahou(J5m) Chceš spravedlivým být a dovedeš(J5m) se stříci hříchu nečistoty vší(J5m) Chceš přímým být a nenávidět lež(J5m) chceš nenávidět zradu úskok lest(J5m) a slibuješ že chránit budeš vždy(J5m) i sirotka i vdovu Zkoumej se(J5m) zda vůli máš dle slov mých jednati(J5m) a uznáš li že schopen toho jsi(J5m) pak jdi ó Lovisi a vezmi ji(J5m) tam s oltáře tu skvělou korunu(J5m) Bled Lovis byl a zrak svůj upíral(J5m) na otce svého krok učinil blíž(J5m) však nepozdvihl ruku k oltáři(J5m) a zašeptal jen Pomáhej mi Bůh(J5m) dle slov tvých otče jednat vůli mám(J5m) Zas bylo ticho ještě výš a výš(J5m) se vztyčil císař celý v jasu stál(J5m) a v záři nadzemské jež linula(J5m) mu s čela vysokého ze zraků(J5m) jež svítily teď jako požáry(J5m) a z úst se zdálo že mu plameny(J5m) a blesky šlehaly když zahřměl tak(J5m) Můj Lovisi tam leží koruna(J5m) Chceš li ji nosit bohatýrem buď(J5m) Na válku připrav se neb možné jest(J5m) že po mé smrti pohan chopí se(J5m) zas meče aby sbořil budovu(J5m) již postavil jsem pyšnou nádhernou(J5m) a která hvězd se svatých dotýká(J5m) Jsi mužem abys v čele vojsk svých jel(J5m) bys rozdupal co v dráhu staví se(J5m) bys krví brodil se a svítil si(J5m) na cestu měst a vesnic požárem(J5m) Máš odvahu být divou vichřicí(J5m) Pak jdi a vezmi žezlo korunu(J5m) Však chvěje li se srdce v prsou tvých(J5m) pak zpátky pravím couvej nedotkni(J5m) se ani žezla ani koruny(J5m) Byl strašný císař v okamžiku tom(J5m) krev zalila mu oči pozdvihl(J5m) jak udeřiti kdyby syna chtěl(J5m) své mocné ruce nastal velký ruch(J5m) a Lovis zbledl náhle odvaha(J5m) mu klesala jak před příšerou couv(J5m) před otcem svým jenž zdál se zuřivým(J5m) a odvrátil svou od oltáře tvář(J5m) Tu naposled v svém žití propukl(J5m) v hněv slepý zhoubný jako živlů hněv(J5m) na trůnu vzpřímen Karel Veliký(J5m) a zařval jako divý pouště lev(J5m) To není syn můj tento zbabělec(J5m) Přec nevěrná mi byla Sibyla(J5m) Ni krůpěj nemá v žilách krve mé(J5m) ten bledý hoch On couvá bojí se(J5m) té požárové rudé koruny(J5m) jež boj mu připomíná krvavý(J5m) Hoj odveďte ho Rychle oblečte(J5m) jej v mnicha háv a vlasy stříhejte(J5m) mu dlouhé plavé Ať je zvoníkem(J5m) kdes v klášteře kde hanbu pochová(J5m) svou neslýchanou a svou zbabělost(J5m) A Lovis štkaje v dlaně schoval tvář(J5m) a všickni ohromeni zůstali(J5m) kol rytíři biskupi hrabata(J5m) a Karel klesl umdlen na stolec(J5m) a náhle shasl plamen hněvu v něm(J5m) a zlomený byl zase slabý kmet(J5m) jenž sotva dýchal sotva vědomí(J5m) měl toho co se dělo a co sám(J5m) před chvílí ještě mluvil v hněvu svém(J5m) V té strnulosti Ernalt jedině(J5m) byl kliden smělý k činu odhodlán(J5m) nad císaře se sklonil zřel mu v zrak(J5m) a hlasem silným pravil Pane můj(J5m) tys příliš tvrdý příliš krutý jsi(J5m) Ó pomni přec že ještě dítětem(J5m) jest téměř Lovis jediný tvůj syn(J5m) Dej času mu by z něho stal se muž(J5m) Ó nediv se že příliš těžké je(J5m) to tvoje pro něj žezlo koruna(J5m) vždyť sám je držeti už nemůžeš(J5m) ve kmetských rukou svých Nuž odevzdej(J5m) tu korunu to žezlo v ochranu(J5m) mou věrnou bezpečnou Na místě tvém(J5m) já budu stát já budu bojovat(J5m) a králem budu tedy dočasně(J5m) a korunu a žezlo odevzdám(J5m) až mužem bude rytířem tvůj syn(J5m) zpět v jeho ruce které příliš jsou(J5m) teď slabé chvějící se jako tvé(J5m) A směle korunu vzal s oltáře(J5m) a podával ji Karlu skláněje(J5m) ne příliš mnoho zpupnou hlavu svou(J5m) by přijímal ten symbol nadvlády(J5m) Byl úžas velký tak u přítomných(J5m) že ruka ani jedna nehnula(J5m) se k obraně práv krále Lovise(J5m) že jediného slova slyšeti(J5m) v tom četném shromáždění nebylo(J5m) zlým jako kouzlem jat tam každý stál(J5m) v sloup obrácen a císař Karel sám(J5m) se nejvíce zdál temným čarem jat(J5m) jak polekán se třásl bled a sláb(J5m) vzal korunu a na skráň postavil(J5m) ji Ernaltovi Ten teď králem byl(J5m) a vznesl hlavu v pýše šílené(J5m) a slabý vzlyk se nesl kostelem(J5m) to vyděděný Lovis zakvílel(J5m) Tu rozlítly se dvéře bronzové(J5m) na prahu basiliky Giljom stál(J5m) byl pokryt prachem rozedral si šat(J5m) tou toulkou trním v lese od rána(J5m) kde marně stíhal zvěř až zvonů hlas(J5m) jej volal k městu zpět a budil v něm(J5m) cit neurčitý jakés neštěstí(J5m) že hrozí Karlovi a bylo mu(J5m) jak by ty zvony stále volaly(J5m) jej na pomoc a jak by hlásaly(J5m) mu hromově že stvůra pekelná(J5m) již potřít měl jak zvěstěno mu snem(J5m) ne v lese jest že plouží palácem(J5m) se zradně podle temnem zrozena(J5m) k městu uháněl jak bouře zpět(J5m) a bez dechu o dvéře bronzové(J5m) své horké čelo chladil na chvíli(J5m) a slyšel drzou Ernaltovu řeč(J5m) a tasil meč a dvéře rozevřel(J5m) v té chvíli když stál Ernalt s korunou(J5m) na zrádné hlavě pýchou hluch a slep(J5m) A jako blesk se Giljom chrámem hnal(J5m) a vzmachem obrovským zakroužil meč(J5m) jejž třímal rek oběma rukama(J5m) mu nad hlavou a vzduchem zafičel(J5m) a Ernalt sťat byl rázem jediným(J5m) a hlava jeho třikrát skočila(J5m) po stupních z mramoru a zbrocena(J5m) tou krví jeho zrádnou koruna(J5m) o dlažbu zazvučela příšerně(J5m) jak puklý zvon a k nohám Karlovým(J5m) trup Ernaltův se skácel jako strom(J5m) Zněl výkřik hrůzy Karel prudce vstal(J5m) však Giljom hbitě zvedl korunu(J5m) a Lovisovi na hlavu ji dal(J5m) a řekl císaři Zdráv buď náš král(J5m) Já jménem božím konal povinnost(J5m) a spravedlnost pouze Usmál se(J5m) tu Karel Velký kouzlo minulo(J5m) jež jako kámen na něm leželo(J5m) a nevěděl to nikdo netušil(J5m) že mezi tím co tělo sedělo(J5m) tam na trůnu jak mrtvé jeho duch(J5m) se zatím stápěl v děje budoucí(J5m) a viděl na dně jejich mlhavém(J5m) jak v hrobě spal a jak se pohan zdvih(J5m) zas osmělený útok poslední(J5m) jak činil na svobodu Západu(J5m) jak zatřás mocně říše základy(J5m) jak Francie co koráb na moři(J5m) bez vesla tácela se v záhubu(J5m) však z tmy té bídy hvězda zářivá(J5m) se vynořila silné rameno(J5m) kříž pevně třímalo a štít a meč(J5m) a slabého chránilo Lovise(J5m) ta hvězda onen štít a onen meč(J5m) byl Ciljom Fierabras A usmál se(J5m) teď proto Karel blažen zbudiv se(J5m) při pádu zrádce ze snů prorockých(J5m) a v celé výši své a velebě(J5m) se jevil zas a zas byl Karlem tím(J5m) před kterým svět se klaněl nebylo(J5m) však pýchy nyní na něm velekněz(J5m) spíš zdál se být jenž odkládal svůj meč(J5m) jejž tasil jen na chrámu obranu(J5m) a cosi snivého a sladkého(J5m) mu zářilo ze zraků přejasných(J5m) a jako hudba zvonů vánočních(J5m) byl jeho hlas když pravil Lovisi(J5m) Buď tedy králem Síla slabých buď(J5m) Buď spravedlivý a buď pravdivý(J5m) Měj v úctě chudobu a pomni vždy(J5m) že nejsi vrcholem že stojíš jen(J5m) na vrcholu to hlavní že je peň(J5m) ten bez vrcholu dále může žít(J5m) neb kořeny má vrchol beze pně(J5m) král bez lidu že ničím nemůž být(J5m) Když budeš pokorným též pokoru(J5m) u jiných najdeš Hrdost potkává(J5m) se s hrdostí vždy Dávám v ruce tvé(J5m) svou Francii tu sladkou naši vlast(J5m) a její vdovy její sirotky(J5m) tvé péči svěřuji Toť odkaz můj(J5m) Jsi ještě sláb a třeba pomoci(J5m) jsi ještě mlád a rady třeba ti(J5m) Zde stojí Giljom Giljom Fierabras(J5m) u něho najdeš rad a pomoci(J5m) Můj Giljome buď králi přítelem(J5m) Toť tobě bohatýre odkaz můj(J5m) Zved beze slova Giljom k přísaze(J5m) svou ruku věrnou čistou hrdinskou(J5m) a Lovis vědom si své slabosti(J5m) klek před Giljomem vroucně obejmul(J5m) mu kolena a šeptal Miluj mě(J5m) a buď mi věrným Giljom zvedl jej(J5m) sám poklonil se před ním hluboce(J5m) a položiv svou ruku na oltář(J5m) na svaté ostatky tak slavně děl(J5m) Tvým králi můj a pane zůstanu(J5m) až do skonání Amen papež děl(J5m) a císař Karel dlouhý polibek(J5m) vtisk Giljomu na čelo obrátil(J5m) se k shromážděným pak a promluvil(J5m) svá slova na tom světě poslední(J5m) Hle řekl jim můj život uniká(J5m) Mám prosbu na vás Kdo ji odepře(J5m) kdy umírajícím Má prosba zní(J5m) ó milujte se svorně vespolek(J5m) Zášť hubí říše láska mocná však(J5m) je udržuje sílí povznáší(J5m) Ó milujte se Láska všechno jest(J5m) z ní všechna pravá velkost temení(J5m) Ó milujte se svorně vespolek(J5m) A náhle mlčel Velká vidina(J5m) mu duší táhla celý život svůj(J5m) jak mihotavým bleskem mizícím(J5m) zřel před sebou a viděl nástrojem(J5m) že v rukou strůjce lidských osudů(J5m) byl vždy a ve všem Oděl Hospodin(J5m) ho nádherou jak Šalamona kdys(J5m) a celé tvorstvo jemu sloužilo(J5m) když za velkým šel cílem za svatým(J5m) Vždyť v lese jednou ptáci mluvili(J5m) a na cestu ho vedli na pravou(J5m) když temným lesem hrozným zakletým(J5m) byl dlouho bloudil s celým vojskem svým(J5m) A divým mořem plným černých skal(J5m) když jednou plul by stíhal pohana(J5m) a když jej neved žádné hvězdy svit(J5m) tu z temna vod se obr kovový(J5m) zved vysoký jak věž a planoucím(J5m) jak meteory zrakem svítil mu(J5m) a žhavými mu prsty ukázal(J5m) kde skrytá pod vodami skaliska(J5m) Tak dály k vůli němu divy se(J5m) Ne k vůli úkolu jejž vykonal(J5m) jejž vykonal tak šťastně Římská říš(J5m) ta stará mocná znova povstala(J5m) však byla křesťanskou a Francie(J5m) jí byla korunou Jak šťastný byl(J5m) v té chvíli poslední A nyní cos(J5m) jak vůně růží vůně lilií(J5m) jak ptáků klokot hvězd jak bílých svit(J5m) se v nitru jeho sladce šířilo(J5m) a řadou táhly stíny přejasné(J5m) před zrakem jeho shasínajícím(J5m) ty ženy které v žití miloval(J5m) ti přátelé již před ním odešli(J5m) a děti které s pláčem kladl v hrob(J5m) a posléz Roland Roland milený(J5m) víc andělům než lidem podoben(J5m) a slza poslední polila tvář(J5m) teď císaři však byla přesladká(J5m) neb Roland ratolestí palmovou(J5m) mu kýval přivítání Zašuměl(J5m) teď v sluchu císaři les hluboký(J5m) byl vlhký plný zpěvu skrytých vod(J5m) a plný slavičího klokotu(J5m) a hle tam stála bílá postava(J5m) jak luna na nebi a Karel vzkřik(J5m) to byla matka jeho Cítil se(J5m) zas dítětem a spadla s něho tíž(J5m) ta pozemská a všechna velikost(J5m) již lidé na něj byli vložili(J5m) a k matce své se tulil jakby sen(J5m) teď prchal noční chmurný tížící(J5m) a zašeptal jí Chvála Bohu buď(J5m) vše bylo klamem vše co trpěl jsem(J5m) mé hříchy bludy moje bol a trud(J5m) Jsem s tebou zas A ona polibek(J5m) na rty mu vtlačila a pocit ten(J5m) byl poslední jež cítil na zemi(J5m) v mrak paměť zapadla a vědomí(J5m) a skonal takto Karel Veliký(J5m) A dlouho nikdo sebou nepohnul(J5m) ač všickni tušili že odchází(J5m) ta velká jeho duše Planul zrak(J5m) mu ještě jako slunce nehybný(J5m) ač byl a ztrnulý a skleněný(J5m) a všickni v chrámě sotva dýchali(J5m) až papež jeho ruky dotknul se(J5m) a vlastní ruce k nebi zvedl pak(J5m) a slavně řekl Skonal mrtev jest(J5m) V pláč propukli tu všickni hlasitý(J5m) a všechny zvony v říši nesmírné(J5m) se samy sebou hnuly zvonily(J5m) zpěv pohřební jak posud neslyšel(J5m) na zemi nikdo V rakev nekladli(J5m) to bohatýrské tělo odnesli(J5m) jej na stolci na zlatém třpytícím(J5m) se drahokamy v kobku hlubokou(J5m) jež zela soumračně jak jeskyně(J5m) tam postavili stolec na kterém(J5m) v plášť zlatý halen seděl v slávě své(J5m) a ve velebě Karel Veliký(J5m) a na kolena obnažený meč(J5m) mu položili Tiše tiše pak(J5m) krok za krokem po zpátku pomalu(J5m) se brali z kobky desku kamennou(J5m) pak přiklopili a tak v hrobě byl(J5m) Tu zahučela divá vichřice(J5m) od slunce západu až k východu(J5m) tak nesmírná že lesy krušila(J5m) že města třásla se to obracel(J5m) list anděl smrti v knize osudů(J5m) těch našich lidských neboť pohřbem tím(J5m) se dovršila doba památná(J5m) a zapadla jak hvězda za lesy(J5m)