Když v letě chodil jsem kol rév ve velké zahradě(J7m)
tu ráno kdys nad tajem rostlinným jsem zamyšlen(J7m)
si pravil takto Réva tato zde tak radostná(J7m)
jest ona něčím v pravdě o sobě či pouze zjevem jest(J8m)
snem pouze v slunci snem jejž Něco sní(J5m)
co bylo dřív než ona a co zůstane(J6m)
až pomine ta radost zelená(J5m)
Ó zajisté co v pravdě jest a ne se pouze zdá(J7m)
to tajuplné její Co a Proč je v Neznámu(J7m)
jak v temnu podzemí jsou její kořeny(J6m)
a z toho vzešla sluncem vábená(J5m)
A jak ta réva klíčí z neznámého tajemství(J7m)
tak člověk z duchovnosti z tajů tedy též(J6m)
se jeví osobností svou je v slunci snem(J6m)
v tom slunci které někdy navždy zapadne(J6m)
Jest jak ta réva zjevem svého Proč(J5m)
však vlastní jeho Já jest v hloubi tajemství(J6m)
Čím více tedy žije v zjevu jen tím dál(J6m)
od svého Já se chýlí Jest blažen tedy on(J6m)
jenž od sebe jak obnošený šat vše odvrhl(J7m)
co stvořeno až významu už nevidí(J6m)
v té dvojí posléz náhodě jíž zrozením(J6m)
a umíráním zovem Zůstane mu pak(J6m)
to pravé věčné jeho Já jež obsaženo jest(J7m)
v tom taji odkud vyšlo který jesti Vším(J6m)
Tak zadumal jsem se v té velké zahradě(J6m)
u svěžích rév politých červánkem(J5m)
a mimoděk jsem hleděl k východu(J5m)
z jehožto bran se slunce vznášelo a v mysl mou(J7m)
se podobenství lilo Džalal ud dínovo(J6f)
Byl jednou muž jenž svaté touhy pln(J5m)
šel k domu Milovaného a zaklepal(J6m)
na dvéře světu povždy zavřené(J5m)
Hlas tázající zazněl z tajů bezdna(J5f)
a hlas ten pravil Kdo zde zaklepal(J5m)
A řekl poutník bludem posud zaslepen(J6m)
Ty znáš mne Milovaný jsem to já(J5m)
Hlas odvětil Ty Není místa zde pro Mne a tebe(J7f)
A dvéře uzavřeny zůstaly(J5m)
Tu milující smutně odešel na divou poušť(J7m)
a zůstal v samotě po celý dlouhý rok(J6m)
a zahloubal se v sebe naprosto a modlil se(J7m)
a poznal posléz co jest pravé Já(J5m)
A nyní opět šel a opět zaklepal(J6m)
na dvéře uzavřené Milovaného(J6m)
a opět hlas se tázal Kdo zde zaklepal(J6m)
A pravil poutník vytrženě Jsi to Ty(J6m)
Tu ihned dvéře otevřely se(J5m)
Tak dumal jsem v té velké zahradě když kolem rév(J7m)
jsem ráno šel Ó dvéře pro mě posud zavřené(J7m)
zda někdy rozlítnou se mi ty vaše veřeje(J7m)