Co florentinský velký povídkář(J5m)
Boccaccio vložil v ústa plna vděků(J5f)
své Fiamettě ráno čtvrtý den(J5m)
když v sadě nedaleko fontánu(J5m)
ve stínu stromů v tichém šelestu(J5m)
svým soudruhům se jala vyprávěti(J5f)
to opakovat a ne beze změn(J5m)
svým vlastním slovem odvažuji se(J5m)
Bych o Ghismondě veršem vyprávěl(J5m)
čar k tomu zvláštní mocný nutí mne(J5m)
čar který tenkráte mne uchvátil(J5m)
když na tom místě v Arnu údolí(J5m)
kde onen sad prý kvet v němž skrývala(J5m)
se před morem prý Fiametta s druhy(J5f)
jsem mistra četl Splynul pak ten čar(J5m)
v mé paměti s tím velkým modrým snem(J5m)
hor toskánských ve stříbře koupaných(J5m)
a s visí nevýslovné sladkosti(J5m)
těch nebes průhledně se klenoucích(J5m)
nad campanilem Giottem stvořeným(J5m)
A onen čar se ve mně ozval zas(J5m)
když na své pouti v slunnou pustinu(J5m)
kde někdy Paestum stálo přišel jsem(J5m)
v to město kde Ghismonda žila kdys(J5m)
A čar ten s novou silou zbudil se(J5m)
dnes ve mně opět padl náhodou(J5m)
mi starý mistr zase do rukou(J5m)
a o Ghismondě čet jsem dychtivě(J5m)
A vzpomínám zas na ten sladký den(J5m)
když o osudech jejích dumal jsem(J5m)
pod olivami u pat výšiny(J5m)
na které sluní se Fiésole(J5m)
jak svatá holubice bílých per(J5m)
tak tiše snící blízko oblakům(J5m)
nad ideálně siné krajině(J5m)
v níž stojí Naší Paní s lilií(J5m)
trůn v městě květů v slávě zářivé(J5m)
Zas vidím též Salerno u moře(J5m)
na břehu ležet jako sirenu(J5m)
Salerno kde byl otec Ghismondin(J5m)
Tancredi vladařem a knížetem(J5m)
Měl jediné jen dítě Ghismondu(J5m)
a brzy ovdověl a lásku svou(J5m)
jí celou dal a miloval jen ji(J5m)
Svět neměl pro něj cenu utek se(J5m)
do zámku který ležel za městem(J5m)
uprostřed zahrad velkých hlubokých(J5m)
jak lesy za nimi pak šumělo(J5m)
ve vzdálenosti moře blankytné(J5m)
a hřmělo píseň věčnou do zahrad(J5m)
a vítr tlumil ji a nesl ji(J5m)
kol starých stromů v síně z mramoru(J5m)
kde kníže dumal nad svým dítětem(J5m)
a před ním na kolenou ležel vždy(J5m)
jak před modlou A bylo obětí(J5m)
mu jíti do Salerna vládnouti(J5m)
a činil to jen proto aby jí(J5m)
kdys zanechal to stkvělé dědictví(J5m)
Tak léta žil a rostla Ghismonda(J5m)
a byla krásná jako zjevení(J5m)
a její duch byl stkvělý mohutný(J5m)
a kdo ji viděl před ní kořil se(J5m)
a otec její plesal v hrdosti(J5m)
Teď otevřel ty staré zahrady(J5m)
ten mramorový pyšný zámek svůj(J5m)
by knížata se přišla klonit jí(J5m)
by zvěsť o její kráse šířila(J5m)
se celým světem Přišli knížata(J5m)
a víc než jeden cítil lásky šíp(J5m)
v svém srdci trčeti když zazářil(J5m)
rtů jejich úsměv na něj čarovný(J5m)
však kabonil Tancredi chmurně vždy(J5m)
se na toho na nějž se usmála(J5m)
neb v sobectví svém chtěl ji pro sebe(J5m)
si ponechat co v stáří útěchu(J5m)
a chtěl jen z dáli by se kořili(J5m)
chtěl aby pro ni láskou zmírali(J5m)
však Ghismondu svou dáti jinému(J5m)
tu myšlénku on snésti nedoved(J5m)
A brzy pustl dvůr a šířila(J5m)
se pověsť o tom že jak zakleta(J5m)
Ghismonda žije v zámku u moře(J5m)
jak ve vězení a že žalářník(J5m)
jest otec její kmet ten velebný(J5m)
na jehož bílých kšticích svítila(J5m)
tak rudě jako požár koruna(J5m)
Ghismonda dlouho chápat nemohla(J5m)
však konečně se stalo jasno v ní(J5m)
a velké její zraky výčitkou(J5m)
se upíraly na tvář otcovu(J5m)
a zdálo se že tak mu pravily(J5m)
Má mého mládí zvadnout sladký květ(J5m)
a nikdy blažit nemám blažená(J5m)
On ale zraky němě odvrátil(J5m)
a viděla že nechce rozumět(J5m)
A těžký smutek v nitru se jí vzňal(J5m)
když jednou večer dodali jí list(J5m)
v němž temné bylo jakés seménko(J5m)
a tato slova psána byla tam(J5m)
Vlož toto zrnko v sadě do země(J5m)
a pozoruj co z něho vyroste(J5m)
to obraz tvůj Já tebe miloval(J5m)
to neštěstím mým bylo odcházím(J5m)
tvým otcem zapuzen na krásu tvou(J5m)
však zapomenout nikdy nemohu(J5m)
a povleku tu bolest životem(J5m)
Kéž zemru brzy souzena mi smrť(J5m)
Ghismonda byla bledá mlčela(J5m)
a ráno zrnko zasadila v zem(J5m)
pod samým oknem svým a v krátký čas(J5m)
cos jako bledá réva růstalo(J5m)
z tmy podzemní a rychle plazila(J5m)
se rostlina ta vzhůru výš a výš(J5m)
po mramorové stěně dosáhla(J5m)
pak samé okno tam se upnula(J5m)
a mezi listmi jak když otevře(J5m)
se oko světlu rozbřeskl se květ(J5m)
jak blankyt jasný uvnitř plněný(J5m)
jak perlami však běda sedla li(J5m)
buď zlatá včela jemu na pokraj(J5m)
neb pestrý motýl běda přilét li(J5m)
mu blízko pták jed hrozný dychal květ(J5m)
smrť byla v něm a zkáza záhuba(J5m)
Ghismonda žasla To jest obraz můj(J5m)
si zašeptala hlavu sklonila(J5m)
a oděla se v černý dlouhý háv(J5m)
v němž krása její bílá mramorná(J5m)
tím jasněj svítila jak bělosť hvězd(J5m)
tmou noční zvyšuje se Ghismonda(J5m)
se uzavřela více nyní v dům(J5m)
a prchala před zraky cizinců(J5m)
a otec její nad tím radosť měl(J5m)
teď byla zase zcela jeho jen(J5m)
Tak minul čas tu jednou stalo se(J5m)
že bloudila Ghismonda zahradou(J5m)
když poledne jak výheň dychalo(J5m)
na tiché moře na zem žíznivou(J5m)
však v sadě všude vlhký ploužil chlad(J5m)
se v houšti stromů starých ohromných(J5m)
a těžká vůně jako ambry pach(J5m)
se vzduchem vlekla smysly zmamujíc(J5m)
Ghismondu vyhnal jakýs nepokoj(J5m)
dnes v zahradu a pořád bylo jí(J5m)
jak by ji někdo volal Hledala(J5m)
co hledala To říci nemohla(J5m)
však spěchala do houštin hloub a hloub(J5m)
až posléz udiveně stanula(J5m)
a tiše stála v sochu změněná(J5m)
Houšť granátových stromů kvetoucích(J5m)
se klenula jak kobka vysoká(J5m)
a ronila své hvězdy z purpuru(J5m)
na sarkofág z čistého mramoru(J5m)
jejž dlouhý věk byl zbarvil do žluta(J5m)
Tma byla téměř v houšti v poledne(J5m)
neb stromy byly křemi podrostlé(J5m)
a kvetoucí tou clonou vnikaly(J5m)
jen když se listí větrem čeřilo(J5m)
v šer zlaté dlouhé slunce paprsky(J5m)
jež od hladiny moře blankytné(J5m)
se odrážely kterou viděti(J5m)
lze bylo skulinami rostlé zdi(J5m)
Na sarkofágu jehož festóny(J5m)
a nymfy více věru mluvily(J5m)
o mládí radosti než o smrti(J5m)
teď jinošská ležela postava(J5m)
tak plna síly plna půvabů(J5m)
jak kdyby mládí samo s úsměvem(J5m)
na starý hrob ten lehlo zvolajíc(J5m)
Vždyť smrti není Já v ní nevěřím(J5m)
A krásný byl ten jinoch jako máj(J5m)
a tělo jeho útlé v síle své(J5m)
jak hellenských efébů Kolem rtů(J5m)
tak rudých jako granátový květ(J5m)
čar sladkého snivého úsměvu(J5m)
se krásně chvěl a oči zavřené(J5m)
noc kryla temných řas Ten jinoch spal(J5m)
Pod hlavou spousta vlasů hedvábných(J5m)
a plavých jako pyří zlatící(J5m)
ret jeho hořejší mu tvořila(J5m)
tu nejměkčí nejkrasší podušku(J5m)
a ruka která k zemi visela(J5m)
teď bez vlády držela na polo(J5m)
z dřev drahých loutnu stříbrem zdobenou(J5m)
Ghismonda stála dlouho bez hnutí(J5m)
a dívala se v spanilou tu tvář(J5m)
jak mramor bledá s dechem ztajeným(J5m)
Vždyť znala jej přec byl to Guiscardo(J5m)
byl v službě knížete ne šlechtic však(J5m)
byl z rodu nízkého a vyrostl(J5m)
při dvoře v Salerně a slýchala(J5m)
Ghismonda často otce říkati(J5m)
že pouze erb mu schází duší svou(J5m)
že rytířem jest pravým Znala jej(J5m)
a často mluvila s ním V pokoře(J5m)
vždy před ní stál ač jinak vztyčoval(J5m)
vždy hrdě hlavu vůči každému(J5m)
Byl tichý skromný povždy důstojný(J5m)
hlas jeho sladký byl a zpívat znal(J5m)
jak nikdo jiný Vše to věděla(J5m)
a přece zdálo se teď Ghismondě(J5m)
že poprvé se zjevil jí ten muž(J5m)
že náhle cenu jeho poznala(J5m)
a v duši její cos jak úsvit byl(J5m)
Bez hnutí dlouho stála posléz však(J5m)
krok učinila blíž Jí napadlo(J5m)
že viděla kdys vzácný koberec(J5m)
na stěně viset v hradě Salerně(J5m)
kde vyobrazen byl Endymion(J5m)
jak v lese spí a bledá Seléne(J5m)
tak jako ona nyní klonila(J5m)
se nad jinochem Ó jí zdálo se(J5m)
že zemře nevtiskne li polibek(J5m)
na jeho rty a klonila se níž(J5m)
Tu jinoch náhle slovo zašeptal(J5m)
a pohnul sebou slabě ve spánku(J5m)
Ghismonda jako bleskem dotknuta(J5m)
se vzpřímila a hrdě zaplál zrak(J5m)
jí chmurně temný hned však ruměnec(J5m)
jí přelít tvář a úsměv unylý(J5m)
sed na ústa jí pohled poslední(J5m)
na juna vrhajíc pak prchala(J5m)
jak plachá laň a ve své komnatě(J5m)
do pláče vypukla však sladkého(J5m)
neb slovo které šeptal ve spánku(J5m)
tak sladce onen jinoch v blouznění(J5m)
to sladké slovo bylo Ghismonda(J5m)
Na večer dívka otci vzkázala(J5m)
Dvůr celý svůj dnes v domě shromaždi(J5m)
já přijdu mezi vás mně smutno tak(J5m)
chci v šachy hrát a hudbu poslouchat(J5m)
Tancredi nařídil co přála si(J5m)
a výkřik obdivu se rozléhal(J5m)
po celé síni velké hluboké(J5m)
když rozletly se dvéře do kořán(J5m)
a v nich Ghismonda objevila se(J5m)
se svými dívkami a pomalu(J5m)
když po stupních se brala z mramoru(J5m)
jež dolů vedly z jejích komnat v síň(J5m)
Už nebyla v svém hávu smutečním(J5m)
teď bílou řízu měla z hedvábu(J5m)
se těžce vlekoucího na sobě(J5m)
jenž liliemi protkán ze stříbra(J5m)
a pošit perlami se jíním zdál(J5m)
od ramen do kolenou splývala(J5m)
jí dalmatika bledě modravá(J5m)
jak luny svit když nyvá letní noc(J5m)
a bledým zlatem paprsk jak hvězd(J4m)
sbor cherubínů do ní vetkán byl(J5m)
a její lem byl jako v plamenech(J5m)
tak hořel drahých kamů jiskřením(J5m)
v temných vlasech kmital diadém(J5m)
se ze zlata a vzácných kamejí(J5m)
a hrdlo její ještě bělejší(J5m)
se zdálo tím že jeden z pletenců(J5m)
těch modrolesklých kolem vinul se(J5m)
jak had sám ovinutý perlami(J5m)
Tak do síně teď vešla Ghismonda(J5m)
a zraky její klidně bloudily(J5m)
po tvářích všech a jak by zkoumala(J5m)
co každý v srdci nosí v mysli své(J5m)
dnes s každým dlouho vážně mluvila(J5m)
a byla zadumána velice(J5m)
Pak sedla k šachům hrála s otcem svým(J5m)
a mezi hrou mu řekla Otče můj(J5m)
rci koho nejvíc ze všech vážíš si(J5m)
z těch mužů zde na dvoře knížecím(J5m)
V tom okamžiku vešel Guiscardo(J5m)
Tancredi zahlíd jej a řekl jí(J5m)
Bůh syna nedal mi a nereptám(J5m)
neb tebe dal mi ó Ghismondo má(J5m)
však kdyby Bůh se ptal co přeji si(J5m)
tu řekl bych Guiscarda za syna(J5m)
Ghismonda mlčela a hrála dál(J5m)
však ruka se jí chvěla brala li(J5m)
ty zlaté šachy které Tancredi(J5m)
dnes roztržitý stále prohrával(J5m)
pak řekla náhle nedokončíc hru(J5m)
Můj otče raděj hudbu slyšet chci(J5m)
kde jest Guiscardo Ať mi zazpívá(J5m)
A vyšla do zahrady za ní dvůr(J5m)
Noc byla vlahá zlatá hvězdami(J5m)
a moře tiše tiše dychalo(J5m)
a hladké bylo jako zrcadlo(J5m)
A našla Ghismonda si malý mys(J5m)
kol kterého se pěna točila(J5m)
a pohled s něho velký velký byl(J5m)
na dvě ty nesmírnosti na nebe(J5m)
a na tu spoustu dřímajících vod(J5m)
Mys jako trůn byl sama seděla(J5m)
tam Ghismonda a obraz její pad(J5m)
na temnou hladinu kde zářily(J5m)
též obrazy těch bílých tichých hvězd(J5m)
U paty mysu seděl Guiscardo(J5m)
a opodál pod stromy celý dvůr(J5m)
sáh jinoch do strun zpíval sladce tak(J5m)
že všichni s tichou nocí slouchali(J5m)
a Ghismondě se zdálo v duše hloub(J5m)
tak závratnou že nyní pohlíží(J5m)
jak bezdno to v němž moře leželo(J5m)
tekutý safír v číši nesmírné(J5m)
A nahnula se k předu roztáhla(J5m)
jak v sladké touze obě ramena(J5m)
jak mystické by ždála objetí(J5m)
Tak stála ve stříbrné říze své(J5m)
na které kmitaly se lilie(J5m)
ve svitu jasných hvězd tu nahnul se(J5m)
u paty mysu tiše Guiscardo(J5m)
jenž dozpíval a retem planoucím(J5m)
se dotekl té modré hladiny(J5m)
na které obraz její stříbrný(J5m)
tak luzně chvěl se mezi hvězdami(J5m)
Hned zmizel obraz její čarovný(J5m)
Ghismonda viděla a prchala(J5m)
zpět do zahrady otci pravila(J5m)
Juž v dům se vracím spánek tíží mne(J5m)
a rychle s dívkami šla v komnatu(J5m)
Dva uplynuly dni a Ghismonda(J5m)
v své dlela komnatě a v myšlénkách(J5m)
se zdála hlubokých pak psala list(J5m)
a vinula ho kolem rákosu(J5m)
jejž v rákos větší zase vtěsnala(J5m)
tím způsobem že skryla psaní své(J5m)
tak mezi oba stvoly rákosí(J5m)
a byla věc ta velmi podobná(J5m)
těm píšťalám kterými pastýři(J5m)
si krátí čas Pak k otci poslala(J5m)
když večer bylo už a prosila(J5m)
Hned pošli mi Guiscarda smutno mi(J5m)
ať zahraje mi píseň veselou(J5m)
Guiscardo přišel však Tancredi s ním(J5m)
a chmurné bylo čelo knížete(J5m)
a sedl proti dceři mluvě tak(J5m)
I mně dnes bylo smutno Ghismondo(J5m)
neb přišlo ráno ke mně poselství(J5m)
jež mladý vyslal aragonský král(J5m)
O ruku tvoji žádal Odřek jsem(J5m)
Ó celý svět mne oloupiti chce(J5m)
o poklad můj Však já tě nevydám(J5m)
Tu zraky její obrátily se(J5m)
kde jinoch stál a usmívala se(J5m)
a stařec řekl Hraj nám Guiscardo(J5m)
Byl jinoch bled a ruka chvěla se(J5m)
když zasáh v struny píseň zněla však(J5m)
přec sladce jako hlubé lásky vzdech(J5m)
a oči jeho byly blouznivé(J5m)
Tancredi naslouchal však brzy vstal(J5m)
a vyšel z komnaty hnal nepokoj(J5m)
ho z místa dnes a sama zůstala(J5m)
se svými dívkami tak Ghismonda(J5m)
a s pěvcem Chvíli naslouchala dál(J5m)
pak kynula mu rukou zvolajíc(J5m)
Ty slyšels co můj otec právě děl(J5m)
Slož píseň o mých smutných osudech(J5m)
Jsem jak ten květ jenž roste v okně tam(J5m)
jest na něm kletba Nikdo přiblížit(J5m)
se jemu nesmí neboť dýše smrť(J5m)
Děl na to jinoch Tedy může smrť(J5m)
tak zdá se krasší všeho žití být(J5m)
Jest blahoslaven madonno ten tvor(J5m)
jenž smrt smí píti z krásy kalicha(J5m)
A zarazil se zbledl ještě víc(J5m)
nad smělostí svých slov však Ghismonda(J5m)
mu na to řekla Nemá odvahu(J5m)
mne nikdo milovat neb otcův hněv(J5m)
mé stíhá ženichy Jaký to muž(J5m)
děl rychle jinoch s tváří planoucí(J5m)
jenž nedovede o vás zápasit(J5m)
Těch nelituj ó paní ženichů(J5m)
A zase smělých lek se vlastních slov(J5m)
však Ghismonda mu nevyčítala(J5m)
a řekla pouze Snilo se mi kdys(J5m)
že chvěl se obraz můj jak vidina(J5m)
na moře blankytného hladině(J5m)
Sen divný byl to Přišel v snu tom muž(J5m)
a k vlnám klonil se by celoval(J5m)
v nich vidinu mou zapomínaje(J5m)
že za ní bezdno zeje příšerné(J5m)
On nezapomněl zvolal Guiscardo(J5m)
a třásl se a opět bledým byl(J5m)
on nezapomněl nedbal toho však(J5m)
Ghismonda usmála se pravíc mu(J5m)
Co o tom víš co děje se v mých snech(J5m)
Guiscardo sklopil hlavu zmaten byl(J5m)
Ghismonda ale řekla za chvilku(J5m)
Je pozdě už a noc je chladná dnes(J5m)
jdi v příbytek svůj zde ten rákos vem(J5m)
a dej ho té jež v domě čeká tvém(J5m)
a která srdci tvému drahá jest(J5m)
a řekni jí zde rákos rozfoukej(J5m)
mi zlatý oheň v krbu milená(J5m)
Tak pravíc rákos podávala mu(J5m)
však slzy vstoupily mu do očí(J5m)
když odpověděl Není madonno(J5m)
na šírém světě bytosť mající(J5m)
stín lásky pro mne ba ni lítosti(J5m)
Chtěl odejít Ghismonda hleděla(J5m)
však vážně na něho a pravila(J5m)
Vím lépe já že velmi mýlíš se(J5m)
Zde vezmi rákos vezmi ho a jdi(J5m)
Já pravím ti že oheň roznítí(J5m)
A významně mu v oči hleděla(J5m)
Už neváhal ten rákos vzal a šel(J5m)
A rozkrušiv jej doma v komnatě(J5m)
cos neurčitě tuše rozechvěn(J5m)
list její našel pak jenž takto zněl(J5m)
Já uhodla tě ty mne miluješ(J5m)
a srdce moje siré truchlivé(J5m)
a nedotknuté posud lásky snem(J5m)
se zachvělo já miluju tě též(J5m)
Jsem tvá Guiscardo máš li odvahy(J5m)
mě milovat ó ano ty ji máš(J5m)
Spěj v objetí mé toužím po tobě(J5m)
Až v hlubý spánek klesne celý dům(J5m)
jdi do zahrady znáš ten pustý kout(J5m)
kde trní roste jen a bodláčí(J5m)
neb proklaté prý ono místo jest(J5m)
pro vraždu spáchanou tam před věky(J5m)
V to trní vejdi najdeš otvor tam(J5m)
jen mříží uzavřený zvedni ji(J5m)
a pusť se dolů po provaze v sluj(J5m)
Ta spojena jest tajným schodištěm(J5m)
s mou komnatou To nikdo netuší(J5m)
Já náhodou to všechno odkryla(J5m)
než tušila jsem že mne miluješ(J5m)
Ne láska sama k tomu vedla mě(J5m)
ó zajisté neb psáno ve hvězdách(J5m)
jak každý velký osud psáno tam(J5m)
že v milování spojil na věky(J5m)
nás oba Bůh Guiscardo čekám tě(J5m)
Noc byla už Guiscardo neváhal(J5m)
a našel otvor trním zarostlý(J5m)
a dolů po provaze spustil se(J5m)
v šer tajůplný v sladké naději(J5m)
Sluj ona byla zapomenuta(J5m)
už dávno Kdo ji vtesal do skály(J5m)
to nikdo nevěděl už Celý věk(J5m)
tam nikdo nevkročil Tak podivně(J5m)
co tkaná látka pokryt obrazy(J5m)
tu zvířat dobrodružných květin tam(J5m)
byl prostor vlhkých stěn však celá směs(J5m)
těch rostlin ptáků ryb a čtyrnožců(J5m)
dlát byla práce jemná vypouklá(J5m)
jen zpola nad skal tvrdých pozadí(J5m)
Uprostřed tajemného prostoru(J5m)
stál fontán z jaspisu a porfyru(J5m)
ze středu jeho rostl štíhlý sloup(J5m)
ten nesl šišku z bronzu jedlovou(J5m)
a z každé strany gryf stál bronzový(J5m)
a držel fontánu se obruby(J5m)
a chrlil někdy vodu bohatě(J5m)
v káď porfyrovou jemné paprsky(J5m)
se draly ze šupin též tenkráte(J5m)
té velké šišky Voda vyschla však(J5m)
už dávno zapadlý byl vodovod(J5m)
a fontán jako vdova na hrobce(J5m)
už neplakal a vetchý drolil se(J5m)
Vzduch těžký byl a horký v podzemí(J5m)
mech kryl tam dlažbu dlouze visely(J5m)
jak hřívy divné tenké rostliny(J5m)
se stropu dolů v stínech blyštily(J5m)
se oči ropuch jak by skákaly(J5m)
tam jiskry v popelu a luny svit(J5m)
na zemi tvořil bledozlatou louž(J5m)
když úzkým šikmo vpadl otvorem(J5m)
Stál Guiscardo a hleděl v hustý šer(J5m)
a nevěděl zda v pravdě stojí zde(J5m)
či sní li pouze pravdě podobné(J5m)
tak málo bylo jeho okolí(J5m)
V tom slyšel tichý šramot za stěnou(J5m)
pak zaskřípěl kdes zrezavělý klíč(J5m)
a malé dvéře s dutým rachotem(J5m)
se otevřely posléz pomalu(J5m)
a bledé světlo lampy padl v šer(J5m)
Hned hejno ptáků létlo splašených(J5m)
přes osvětlenou plochu divý ryk(J5m)
jich zazněl slují pak se stišili(J5m)
a ticho bylo opět hrobové(J5m)
v té kobce plné příšer temnoty(J5m)
Na prahu ale stála postava(J5m)
jak anděl jasná v plášti z brokátu(J5m)
jak západ žlutý v kterém růžové(J5m)
a démantné se střetly paprsky(J5m)
a v temných vlasech růže voněly(J5m)
a dlouhý závoj bílý jako sníh(J5m)
a stříbrem prokmitaný halil tvář(J5m)
a splýval k nohám jí Tak stála tam(J5m)
zjev jako nadzemský a kahan svůj(J5m)
na kámen postavila na vlhký(J5m)
a plápoláním jeho zdálo se(J5m)
že všichni ptáci všechna divná zvěř(J5m)
tu vytesaná z vlhkých kamenů(J5m)
se v pohyb dala Závrať jinoch měl(J5m)
Však sladký šepot její zval jej blíž(J5m)
Co řekla nevěděl a ona též(J5m)
to nevěděla Klekl k nohám jí(J5m)
a ona sklonila se jala ho(J5m)
za ruku pak a v zrak si hleděli(J5m)
tak dlouho dlouho Vzala kahan pak(J5m)
a držela jej svítíc vysoko(J5m)
a velkým krokem pevným kráčela(J5m)
po schodech vzhůru Tiše jako v snu(J5m)
jak za vidinou za ní jinoch šel(J5m)
do tiché šeré snubní komnaty(J5m)
To svatební Ghismondy byla noc(J5m)
Den za dnem uplynul a měsíc pak(J5m)
a opět měsíc Byli šťastni tak(J5m)
že sotva věděli že kolem svět(J5m)
se vleče ve svých dávných kolejích(J5m)
jich celý život v blahu jejich byl(J5m)
a s útrpností jen se dívali(J5m)
na ty jež mimo stáli blaženství(J5m)
tak nesmírného v kterém tonuli(J5m)
Den byl jim pouze dobou pro touhu(J5m)
tak sladkou vždy o které věděli(J5m)
že ukojena bude bezednou(J5m)
a sladší nad ráj rozkoší až noc(J5m)
ta tajůplná svatá velebná(J5m)
se svými sny se svými hvězdami(J5m)
a se svým mlčením je skryje v plášť(J5m)
A mezi dnem když beze svědků kdes(J5m)
se potkali tu tepny živěji(J5m)
jim bily zraky náhle vzplanuly(J5m)
a třesoucími rty se tázali(J5m)
druh druha vždy tu samou otázku(J5m)
Ty miluješ mne která odpověď(J5m)
tu samou měla vždy Až do smrti(J5m)
Tak byli šťastni dlouhé měsíce(J5m)
Tu stalo se že jednou na večer(J5m)
když bylo slunce dávno zapadlo(J5m)
Tancredi vešel v šerou komnatu(J5m)
by s dcerou svou v důvěře rozprávěl(J5m)
Však v sadě ještě dlela Ghismonda(J5m)
se svými dívkami a Tancredi(J5m)
jenž rušit nechtěl ji do křesla sed(J5m)
jež v koutě stálo vedle postele(J5m)
a čekat chtěl až vejde z procházky(J5m)
Den teplý byl a stařec unaven(J5m)
si hlavu opřel o sloup postele(J5m)
a vánkem konejšen jenž sladce vál(J5m)
do spánku pohroužil se Záclona(J5m)
jež s brokátových nebes splývala(J5m)
ve měkkých řasách větrem vzedmuta(J5m)
se nesla chvilku vzduchem padla pak(J5m)
na starce spícího a přikryla(J5m)
jej úplně Tak drahnou chvilku spal(J5m)
když hlas jej vyrušil jenž přicházet(J5m)
se zdál ze stěny na níž visela(J5m)
od stropu na podlahu z mosaik(J5m)
z Théb drahocenná stará tapeta(J5m)
dar z Cařihradu předku skytnutý(J5m)
V tom vešla Ghismonda a zavřela(J5m)
za sebou dvéře pevnou závorou(J5m)
a přímo k tapetě té spěchala(J5m)
té hedvábné na které v slávě své(J5m)
se byzantýnský císař zjevoval(J5m)
na bílém koni v říze purpurné(J5m)
Šust hedvábu šel síní zjevila(J5m)
se malá dvířka která kníže znal(J5m)
na která ale dávno zapomněl(J5m)
a vešel Guiscardo a beze slov(J5m)
Ghismondu k srdci vinul klekaje(J5m)
na mosaiku dlažby Líbala(J5m)
jej Ghismonda na ústa navzájem(J5m)
a Tancredi chtěl povstat vykřiknout(J5m)
však jako bleskem dotknut překvapen(J5m)
na křesle zůstal sotva dýchaje(J5m)
a studem hynul zdrcen divadlem(J5m)
Co přišel jsi mi říci ptala se(J5m)
teď Ghismonda a on jí odvětil(J5m)
Že miluji tě a že dlouho tak(J5m)
jest čekat než se vznese sladká noc(J5m)
ta doba v které žíti začínám(J5m)
Noc je tak krátká vždy a vyháníš(J5m)
mě vždy než zora růže rozhází(J5m)
po zlaté dráze slunce Ghismondo(J5m)
já nenávidím zoru slunce též(J5m)
vždyť loučí nás Já k noci modlím se(J5m)
Dál mluvit nemoh neb jej líbala(J5m)
zas na ústa pak řekla Odejdi(J5m)
Však zároveň své kštice havraní(J5m)
do zlata jeho vlasů vplítala(J5m)
a smála se když nemoh odejít(J5m)
a trvalo to dlouho než se jim(J5m)
je rozpletati zase zdařilo(J5m)
neb chvěly se jim ruce při práci(J5m)
a tolik pili ze rtů polibků(J5m)
a tolik sladkých slov si šeptali(J5m)
a tolik sladkých slibů dávali(J5m)
Však posléz Ghismonda jej nutila(J5m)
by odešel a řekla Přijdi zas(J5m)
až otcův celý klesne v spánek dům(J5m)
Čiň jak to činíš každou drahou noc(J5m)
Ó budu útrpná a nechám tě(J5m)
až do rána dnes Nyní ale jdi(J5m)
On odešel a ona zatáhla(J5m)
zas tapetu a vyšla z komnaty(J5m)
by otce hledala Když zmizela(J5m)
a kroky její slyšet nebylo(J5m)
víc na chodbách Tancredi také vstal(J5m)
a jako stín se vlekl ze síně(J5m)
Měl síly dost že mlčet dovedl(J5m)
když mluvil s ní když s ním se loučila(J5m)
pro tuto noc o které věděl přec(J5m)
jak stráví ji Byl němý zničený(J5m)
na lůžko kles a hořce zaplakal(J5m)
Co nyní činit Vniknout v komnatu(J5m)
a překvapit je v hanbě v zločinu(J5m)
Ne potupu jí činit nemohl(J5m)
Vždyť ještě miloval ji silně tak(J5m)
že byl by za ni život vlastní dal(J5m)
Jej ale nenáviděl Přemýšlel(J5m)
a vzpomínal na skryté schodiště(J5m)
a na tu sluj na otvor v křovinách(J5m)
Vše bylo jasné tak Teď viděl jej(J5m)
jak v sluj se pouští Teď jak spěchá k ní(J5m)
Ty polibky mu zněly ve sluchu(J5m)
ty sladké šepty sliby nestoudné(J5m)
Ty jejich oči jak ho pálily(J5m)
Ston vydral se mu z úst pak zavolal(J5m)
své sluhy nejvěrnější pravil jim(J5m)
Vy znáte pustý ve zahradě kout(J5m)
jenž ode dávna sluje prokletým(J5m)
Tam číhejte třeba až do rána(J5m)
až vynoří se z trní Guiscardo(J5m)
jej svažte pak a přiveďte jej sem(J5m)
A stalo se Když ráno svítalo(J5m)
jej přivedli a on pak pravil jim(J5m)
Jest synem smrti slovo jediné(J5m)
kdo promluví o tom co stalo se(J5m)
Pak obrátil se chmurně k jinochu(J5m)
a řekl Guiscardo to jest tvůj dík(J5m)
že z dětství dob jsem tebe miloval(J5m)
Tak otcovskou mi péči odplácíš(J5m)
Skryt v komnatě já vlastním zrakem zřel(J5m)
svou hanbu včera večer Vábí mě(J5m)
mé vlastní nehty svůj bych vytrh zrak(J5m)
Buď proklet Víc než vraždu spáchal jsi(J5m)
Guiscardo mlčel dlouho posléz děl(J5m)
Můj život propad Běda lásce mé(J5m)
Nuž trestej mě však nevyčítej mi(J5m)
Jest láska silnější než já a ty(J5m)
Kmet na to kýv a vedli Guiscarda(J5m)
po taji v temný žalář hluboký(J5m)
Ghismonda netušila ničeho(J5m)
den uplynul a sladce snila už(J5m)
o štěstí které přinese jí noc(J5m)
a červánky když plály večerní(J5m)
na čistém nebi stála u okna(J5m)
a zamyšlena s jasným úsměvem(J5m)
se dívala na květy blankytné(J5m)
té jedovaté hrozné rostliny(J5m)
jež jejím někdy byla obrazem(J5m)
a řekla si Už není více jím(J5m)
Vždyť žití dávají mé polibky(J5m)
a vzlet a sílu muži drahému(J5m)
V tom ruka za rameno jala ji(J5m)
Tancredi před ní stál a ve slzách(J5m)
mu oči tonuly a s podivem(J5m)
když na něj hleděla tak pravil jí(J5m)
Proč raděj dýku nevrazila jsi(J5m)
mi do srdce proč hanbou pokrylas(J5m)
mé čelo vždy tak hrdé Zardívat(J5m)
se učím teprv nyní na sklonku(J5m)
svých dnů Když vilnosť vřela v žilách tvých(J5m)
proč nevolilas mezi šlechtici(J5m)
proč jméno moje v bláto zavleklas(J5m)
proč s otrokem a sluhou smilnilas(J5m)
Jak zraky tvoje srší Ghismondo(J5m)
Však hlavu skloň Já včera seděl tam(J5m)
u tvého lože v šeru za slonou(J5m)
když Guiscardo tě líbal hříšnice(J5m)
Ten žebrák jejž jsem přijal z lítosti(J5m)
on ukrad největší mi klenot můj(J5m)
Co s ním si počnu to Ghismondo vím(J5m)
on zatím úpí v temnu v řetězích(J5m)
však s tebou s tebou kterou miluji(J5m)
pro niž o milosť láska žebroní(J5m)
když spravedlnosť krutý žádá trest(J5m)
co s tebou počít Sama radu dej(J5m)
Ó mluv co můžeš říci v obranu(J5m)
A hlavu skloně vypuk zase v pláč(J5m)
Ghismonda slyšíc on že zajat jest(J5m)
on který víc než život pro ni byl(J5m)
že zoufalostí zemře myslila(J5m)
a klesla zničena na sedadlo(J5m)
však hrdě potlačila všechen bol(J5m)
a s klidnou tváří v pevném úmyslu(J5m)
že raděj zemře než by prosila(J5m)
o milosť za sebe když umře on(J5m)
ne jako vinná žena mluvila(J5m)
však jako muž bez slzy jediné(J5m)
a beze zmatku beze zardění(J5m)
Tancredi řekla kníže soudce můj(J5m)
o hanbě žádné nemluv není jí(J5m)
Tvé lásky vzdávám se neb prosit tě(J5m)
o slitování se mnou nechci je(J5m)
Chci spravedlnosť pouze důvody(J5m)
já pověsť hájím svou ne omluvou(J5m)
a činem pak na jevo zřejmě dám(J5m)
že duše moje nízká není Slyš(J5m)
Já milovala ne já miluji(J5m)
Guiscarda svého Dokud ve mně dech(J5m)
já milovati nepřestanu jej(J5m)
Ty žádnou křehkosť nevyčítej mi(J5m)
já silná byla vždy dle toho suď(J5m)
jak neskonalá jeho čaromoc(J5m)
když mramorná má pevnosť podlehla(J5m)
Díš že má láska hřích neb tajná jest(J5m)
pak ty však spáchal jsi ten pane hřích(J5m)
neb povinnosť tvá byla otcovská(J5m)
mě provdati Mám v žilách krev jak ty(J5m)
a vášně mám jak tys je někdy měl(J5m)
a zákonům podléhám přírody(J5m)
jak ty a každý jiný Moudrosť tvá(J5m)
tak slavená proč nevěděla to(J5m)
Ó věděla to ale láska tvá(J5m)
jež není víc než skrytá sobeckosť(J5m)
tu bránila ti jednat s rozvahou(J5m)
Nuž s rozvahou tu jednala jsem já(J5m)
ne poslouchajíc pudům v slepotě(J5m)
já mezi všemi toho volila(J5m)
jejž postavila sama příroda(J5m)
na místo vysoké neb krásný duch(J5m)
v tom krásném těle dlí Ty vyčítáš(J5m)
jak nízký je to pane předsudek(J5m)
jejž sdílíš s davem kterým pohrdáš(J5m)
ty vyčítáš mi že jsem zvolila(J5m)
si muže jak díš z rodu nízkého(J5m)
Ten nízký rod ne jeho chybou jest(J5m)
toť omyl pouze jesti osudu(J5m)
jenž často nehodného postaví(J5m)
na vyvýšené místo nechaje(J5m)
ty nejvzácnější v prachu ležeti(J5m)
Jsa moudrým sám přec cenu člověka(J5m)
ty rozeznáváš Ušlechtilý jest(J5m)
Guiscardo můj a tedy šlechticem(J5m)
Když velké úcty zasluhuje kdo(J5m)
a když se nevzdává mu úcta přec(J5m)
kdo hřeší tu Ten který nárok má(J5m)
by vzdala se mu Myslím spíš že ten(J5m)
jenž na jevo ji dáti zdráhá se(J5m)
Nuž zkoumej všechny svoje dvořany(J5m)
dle jejich snah dle zvyků smýšlení(J5m)
a porovnávej pak je s Guiscardem(J5m)
a jsi li spravedlivý v srdci svém(J5m)
pak neřekneš že tvoje Ghismonda(J5m)
si nízkého zvolila člověka(J5m)
A je li chud bez jména skvělého(J5m)
pak je to hanba jenom otče tvá(J5m)
neb znaje cenu jeho nechals jej(J5m)
kam slepá uvrhla jej náhoda(J5m)
Ó chudí byli králové už též(J5m)
a mnohý který v mládí ovce pás(J5m)
na trůně nejskvělejším seděl pak(J5m)
Jsem u konce teď čiň co libo ti(J5m)
Buď krutý ve svém stáří vyžeň mě(J5m)
o milosť neprosím šíj neskloním(J5m)
neb neuznávám že jsem hřešila(J5m)
To ale věz že jeden osud jen(J5m)
mě čeká s ním Zhyne li Guiscardo(J5m)
a neproliješ též i moji krev(J5m)
pak ruka moje místo ruky tvé(J5m)
čin dokoná A nyní otče jdi(J5m)
a nemůžeš li slzy zdržeti(J5m)
plač s mými dívkami mě s Guiscardem(J5m)
však jedním rázem zabij zároveň(J5m)
Tancredi utřel slzy mlčky vstal(J5m)
a vyšel z komnaty jak temná bouř(J5m)
znal hrdosť toho ducha klonil se(J5m)
před výší její duše nenávisť(J5m)
však proto vzplála proti tomu teď(J5m)
jenž mu ji zrádně na vždy odejmul(J5m)
Že na vždy Ne On v smrť jej uvrhne(J5m)
a ona osamělá skrušená(J5m)
tak velkým bolem k němu vrátí se(J5m)
Co mluvila o vlastní smrti své(J5m)
Dým prázdných slov a hrozby pouhé jen(J5m)
by zachránila svého Guiscarda(J5m)
Tancredi dokázat jí rychle chtěl(J5m)
že hrozeb těch se zcela nebojí(J5m)
Do pýchy své se halil jako v plášť(J5m)
a každé slovo jež ho ranilo(J5m)
v té její řeči bylo bodnutím(J5m)
jež dráždilo ho k pomstě káravé(J5m)
Jak krutý byl ten její v tváři chlad(J5m)
a její pýcha ó jak šlapala(J5m)
mu po srdci když s chloubou vztýčila(J5m)
tu krásnou hlavu svou a v blouznění(J5m)
když jméno toho muže pronesla(J5m)
Muž ten do rána dýchat že by směl(J5m)
Tancredi rozkaz dal a uškrcen(J5m)
byl ještě v noci jeho nepřítel(J5m)
pak kázal jim by srdce vyňali(J5m)
a sám je v zlatou vložil nádobu(J5m)
a ráno když se smály červánky(J5m)
a bledá Ghismonda když seděla(J5m)
na okně svém bezsenná celou noc(J5m)
a v mír ten zřela slunný v zahradě(J5m)
za které moře kolíbalo se(J5m)
tak velkým rhythmem a tak radostným(J5m)
tu v komnatu knížete důvěrník(J5m)
k ní vešel poklonil se pravil jí(J5m)
Tvůj otec paní tobě posýlá(J5m)
zde vzácnou věc bys měla útěchu(J5m)
za to co nejvíc v žití miluješ(J5m)
Ta útěcha ti budiž jako ta(J5m)
již podalas mu za to včera ty(J5m)
co nejvíc v žití on zas miloval(J5m)
Po těchto slovech podal nádobu(J5m)
jí zlatou zlatým víkem přikrytou(J5m)
a ona silna v matném tušení(J5m)
zla jakéhos ji vzala odkryla(J5m)
a vidouc srdce které přestalo(J5m)
už pro ni bíti rozuměla hned(J5m)
z kterých to prsou bylo vyňato(J5m)
A pozvedla svou bolem mrtvou tvář(J5m)
a pevným hlasem řekla poslovi(J5m)
Jen zlatá hrobka byla dobrá dost(J5m)
by srdce v sebe jala takové(J5m)
V tom věru otec jednal s rozvahou(J5m)
A rtoma políbila ostatky(J5m)
ty pro ni svaté a pak mluvila(J5m)
Jdi řekni otci mému nalezla(J5m)
jsem od dětství u něho lásky vždy(J5m)
té nejvroucnější teď však víc než kdy(J5m)
a proto poslední ať přijme dík(J5m)
za nejvzácnější nejkrásnější dar(J5m)
jejž kdy mi poskyt v tomto životě(J5m)
A tisknouc k srdci zlatou nádobu(J5m)
jak urnu hrobní žena antická(J5m)
v svém bolu stála němá zavřela(J5m)
své shaslé zraky neklesala však(J5m)
a když ji vzlyky dívek zbudily(J5m)
na srdce Guiscardovo upřela(J5m)
zrak hvězdný svůj a žalovala tak(J5m)
Ó nejsladší hospodo veškerých(J5m)
mých radostí prokleta krutosť buď(J5m)
jež mně teď tebe vede před oči(J5m)
Mně zrakem duše každou hodinu(J5m)
tě vidět stačilo Tvůj skončen běh(J5m)
Ty přišlos tam kde krok se zarazí(J5m)
ty bídu zanechalos života(J5m)
ó drahé srdce A teď sám tvůj vrah(J5m)
ti pohřebiště poskyt takové(J5m)
jež tebe hodné Neschází ti už(J5m)
než slzy té jež tebe miluje(J5m)
a proto žije by je poskytla(J5m)
Bůh spůsobil že nelítostný vrah(J5m)
sám proto ke mně teď tě posýlá(J5m)
a dám ti je ač zemřít chtěla jsem(J5m)
bez slzy jediné a v tváři klid(J5m)
Nuž dám ti je bych pohřeb skončila(J5m)
Dva strumeny jí tekly z očí teď(J5m)
tak bohaté a vřelé zdálo se(J5m)
že nikdy vyčerpány nebudou(J5m)
však ticha byla při tom ani vzdech(J5m)
ni vzlyk jí dobou ze rtů nevyšel(J5m)
co schýlena nad srdcem plakala(J5m)
nad srdcem mrtvým které napořád(J5m)
bez čísla pokrývala polibky(J5m)
A kolem všickni hlasem plakali(J5m)
bol nesmírný ten tichý vidouce(J5m)
a chtěli těšit ji Když přestaly(J5m)
jí slzy téci oči utřela(J5m)
a pravila Teď skončen úřad můj(J5m)
a vykonána všechna povinnosť(J5m)
ó srdce milované Zbývá jen(J5m)
by duše moje šla teď za tebou(J5m)
co věčná tvoje věrná společnosť(J5m)
Po těchto slovech k oknu brala se(J5m)
a ulomila blankytný ten květ(J5m)
jenž plný smrti život teď jí dal(J5m)
neb bez Guiscarda smrtí život byl(J5m)
Když rtoma vešel do nitra jí jed(J5m)
hned byly tváře její zsinalé(J5m)
a nohy třásly se Šla na postel(J5m)
a klesla tam jak podkosený květ(J5m)
a ležela jak tenkrát Guiscardo(J5m)
v té šumné zahradě kde sladce spal(J5m)
na starém sarkofágu z mramoru(J5m)
Jí podušku též vlasy tvořily(J5m)
a temné řasy oči clonily(J5m)
však bílou rukou sladké hudby zdroj(J5m)
teď nedržela jako tenkrát on(J5m)
však těsně k prsům urnu tlačila(J5m)
v níž mrtvé jeho srdce leželo(J5m)
a s úsměvem na čarokrásných rtech(J5m)
na příchod smrti tiše čekala(J5m)
Tancredi přišel slyšev hroznou zvěsť(J5m)
a vida ji jak mrtvou ležeti(J5m)
kles na kolena vypuk v hořký pláč(J5m)
Tu otevřela opět velký zrak(J5m)
a pravila mu Slzy svoje šetř(J5m)
pro nešťastné já nyní šťastnou jsem(J5m)
Jsem překvapena slzy proléváš(J5m)
nad věcí kterous chtěl a spůsobil(J5m)
Mám z toho soudit že mne miluješ(J5m)
ač do záhuby vehnal jsi mě sám(J5m)
Ó máš li pro mne lásky jenom stín(J5m)
pak poslední mou prosbu vyslyšíš(J5m)
Tys nechtěl abych žila s Guiscardem(J5m)
ni skrytě někde tiše v samotě(J5m)
ó dovol nyní aby prach můj dlel(J5m)
na věky s ním Nuž hoď mou mrtvolu(J5m)
v to místo kam jsi jeho hodit dal(J5m)
Nechť každý zví že chotěm on byl mým(J5m)
Bol zabránil mu mluvit nesmírný(J5m)
a hlavou pouze kyv Tu Ghismonda(J5m)
svou slední silou k prsům přitiskla(J5m)
to mrtvé srdce svého Guiscarda(J5m)
a řekla S Bohem buďte Jdu již jdu(J5m)
A oči její mhou se pokryly(J5m)
a dlouhým vzdechem tiše zemřela(J5m)
To konec tedy její lásky byl(J5m)
Tancredi rval si vlasy pykaje(J5m)
svou ukrutnosť a celé Salerno(J5m)
s ním plakalo a s bolem velikým(J5m)
Ghismondu pochovali s Guiscardem(J5m)
v ten starý řecký krásný sarkofág(J5m)
ten mramorný jenž v šeru granátů(J5m)
jak vise svítil moře blankytné(J5m)
když zlaté sýlalo mu paprsky(J5m)
a šum svých vod při ptactva šveholu(J5m)