VĚNOVÁNÍ.
Za vlasť, pravdu, lásku k lidem, světu,
co mne k písni budí, za to vše,
za dědictví krásných snů a vzletů,
za památku muže poctivce,
za otcovskou převelikou lásku,
za oběti, za nadějí zmar,
za hruď zemdlenou a v čele vrásku –
přijmi, otče můj, ten skrovný dar!
Za tu píseň, jíž’s mne uspávala,
za ty kyvy prosté kolíbky,
za ten křížek, jímž’s mi žehnávala,
za ty tiché, vroucí polibky,
za ty dobré oči, plné lásky,
za mateřských cností řídký zjev,
za líc ubledlou a v ní ty vrásky –
přijmi, matičko, můj chudý zpěv!
[3]