Zajícové.

František Ladislav Čelakovský

Zajícové.
Jednou v Zelenicích Zajíci sněm valný položili, (Tuším, že to bylo o letnicích; Nebť i zajíčkové s nimi přitěžili). Nejstarší z nich, jejich rádce, Usadiv se na bobek, a časem stříhaje Ušima, jim záměr sněmu takto krátce Poví: „O pozornost vaší žádaje, Bratří, a vy sestry nejmilejší! Chci se s vámi raditi O věc nám všem nejdůležitější. Víte – k čemuž toho mezi sebou tajiti, Jaké choulostivé srdce máme, Tím že tvory pod nebem jsme nejbídnější; Víte – jak se při nejmenším listném šustu Hned na outěk dáme: Ano při nejlepším chrustu 68 Na zelništi, zočivše jen slaměného Mužíka, pryč klopejtáme, Jsouc předc zajícové rodu šlechetného. Námby náleželo v čele státi, Ne však hanebně se báti! Sami sebou ale zudatněti, Čiň co čiň, nemůžem, ani naše děti: Pročež má to rada, nejpřednějším šesti Z rodu našeho my nařídíme, Žádost naší na Perůna vznésti, Aby nám dal mysl udatnější, Třebasť běhy váhavější.“ Nález všickni vůbec schvalujíce, Prosbu písaři včil napsat kázali, Samce tři a tři samice Za poselstvím vyslali. Perůn poznav býti proti přirození Nemoudrou tu žádost, jich bez pořízení Od se pustil. Zarmoucení vyslancové Do zboru se vrátí, plačtivými slovy Nehodu svou líčí, co –ští řečníkové. Rokováno znovy, Přemýšleno, než nic vymyšleno. 69 Kamž zaječí rozum stačí? Zhanění to všecky trojnásobně tlačí; Fantas se zajíců chytí, Jednosvorně volí pozbyť živobytí. K rybníku se cválem všichni ženou, Rodinu chtíc zmařit utrápenou. Žbluňk! bluňk! Aj tu! ustrašení zaječím tím dupotem, Žáby do bažiny hopcují, Jenž se na vejsluní hřály. Mrkotem Všickni zajíci se stavují. „Hležiž!“ vece starý jejich rádce, Rozmysliv se krátce, „Tyto bídnější jsou mnohem více Nad zajíce. Násť se bojí – raděj tedy žíme. Poďte, ať se zotavíme.“ Naučení? – Propověděl krátce Zajíců již rádce. 70
Básně v knize Smíšené básně:
  1. V Lednu.
  2. Vděky M. Z. Polákovi.
  3. Svatba.
  4. Děvče, já ti udělám.
  5. Při víně.
  6. Poslední Marinčina žádost.
  7. Na **.
  8. Plavba.
  9. Bělička.
  10. 1. Slunečnice.
  11. 2. Růže.
  12. 3. Tulipany.
  13. 4. Violka.
  14. 5. Pomněnka.
  15. 6. Tatéž.
  16. 7. Slzičky.
  17. 8. Chudobka.
  18. Putující.
  19. Spokojený harfeník.
  20. Tři světýlka.
  21. Ples čarodějnic.
  22. Hrdlička.
  23. Vodník.
  24. Na vlaštovičky.
  25. Živelník k svému učedlníku.
  26. 1. Zvony zněly, v kráse baldachýnu
  27. 2. Slunce zašlo, hlučný dostupuje
  28. 3. Vy, jenž trudné ňádra otvíráte
  29. 4. O, jak těžko státi bez podpory!
  30. 5. Že mne nezrodili oné časy,
  31. 6. Již i ve snách hrůzou navštěvují
  32. 7. „Darmo srdce něžná doufajíce
  33. 8. Kdy ptáčků dumy slýchám, nebo tmavé
  34. Na zahradě.
  35. Na strom.
  36. Označení smrti.
  37. Na Julii.
  38. Jinoch a dívka.
  39. Slza.
  40. Trojí stesk.
  41. Píseň při drání.
  42. Vzpomínání.
  43. U Juliina hrobu.
  44. Zajícové.
  45. Na smělost.
  46. Na Helenku.
  47. Nenadání.
  48. Večerní patření.
  49. 1. Bohatství, síla a moudrost.
  50. 2. Otázka.
  51. 3. Lidé.
  52. 4. Podřeknutí.
  53. 5. Heslo.
  54. 6. Zdařilost.
  55. 7. Půjčka za odplátku.
  56. 8. Ozvěna.
  57. 9. Pod obraz Komenského.
  58. 10. Lila bez viny.
  59. 11. K vůli rýmu.
  60. Asan aganice.
  61. Vzpomínka.
  62. Hřbitov.
  63. 1. Rafička.
  64. 2. Měsíc.
  65. 3. Osel, opice a krtek.
  66. 4. Ostrovid a krtek.
  67. Při potůčku.
  68. Kdo více k politování?
  69. Síla vína.
  70. 1. Žalost a radost.
  71. 2. Přirovnání.
  72. 3. Závěrek.
  73. Na Barýna psavšího báseň o člověku.
  74. 1. Epigram.
  75. 2. Náhlá smrť.
  76. 3. Na rozhněvaného přítele.
  77. 4. Na lékaře Diaula.
  78. 5. Na Letína.
  79. 1. „Proč tak brzce pomíjím?“ Zevsa se tázala Krása:
  80. 2. Škodná pravdo! tě víc velebím nad klam užitečný;
  81. 3. Vezdy po celku ty baž, jelipak celkem ti nemožno
  82. 4. Plůj kro mohutná k cíli jenom! v okeánli nepřijdeš,
  83. 5. Snášet umím všelicos. Myslí hotovím se pokojnou
  84. 6. Jednoho cožtě život z nás? Volno tisíci jiných však