SÁM A SÁM.

Karel Červinka

Já přece měkčí jsem, měkčí, a moje oči se časem zalijí slzami. Já chodím, já chodím teď prázdným pokojem sám a sám. A jenom hodiny, hodiny tikají na stěně. Je jinak ticho. Už nikdo nepřijde. A mně je k smrti ouzko. Já jenom poslouchám ten tikot starých hodin. A nikdo, nikdo nejde! Já hniju dále. Cítím své vlastní prohnívání. A znova vstávám, chodím, chodím, chodím. Však nikdo nepochopí! Jsou marna slova. Cit je jiný. Je nutno jinak, jinak všecko říci. Tak tomu není! Je to všecko jiné. A nelze to tak říci. Bezbarvá jsou slova. Jen ještě chvílemi se něco bouří ve mně – jak v ohních pasáckých, když v polích shasínají, to ještě vyšlehne, a pak už zbývá pouze, dým bílý ze všeho, dým bílý, ostýchavý. A vzduch je říjnový. V mlh mléce uhasíná, co mohlo plápolat. Však nikdo nepochopí! Jsou marna slova. Cit je jiný. Je to všecko jiné.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

740. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXI. Zas klidně, tiše sedáváme spolu (Antonín Klášterský)
  2. Poslední dny. (Stanislav Kostka Neumann)
  3. XV Ty stěny smutné a uposlouchané! (Stanislav Kostka Neumann)
  4. ODPOVĚĎ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. CASSIUS (Karel Toman)
  6. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  7. Podzimní jitro. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Horla. ( K. Egor)
  9. ZASTESKNUTÍ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Improvisace. (Jiří Karásek)