TAJGA

Rudolf Medek

Duho něž pták(Na) usedl na jeho hlavu(Na) Tišina bez hranic(Na) Květy jichž nikdy lidský zrak(Na) neviděl do chvíle(Na) veli zvonky mod i (Na) ronily rosu ve vonnou trávu(Na) Zde rudou kr(Na) dale rus ze se mr(Na) v tajem sibiřský les(Na) ze slovanských cév(Na) prou mladist la(Na) Moravský junák zde kles(Na) květy krev(Na) barva červe mod a (Na) Duho něž pták(Na) usedl na jeho hlavu(Na) Jarních vod hluč příval(Na) slunce jež proniklo les mrak(Na) šum hmyzu jenž kobal trávu(Na) vše očaroval duho pták(Na) jenž zpíval(Na) Za mnoho a mnoho dlouhých let(Na) Tvé lo se v květy pro(Na) Stude sibiřská ze(Na) se rozžehne Tvo kr(Na) Zapomenuty budou(Na) starosti drob zlé chvíle(Na) Svět bude chat(Na) pokojným širokým dechem(Na) Po dlou půlnoč bouři(Na) žo jitro posled rozsví hvězdy(Na) Tajem kruh(Na) všech Tvojich bratří spících(Na) ve všech lesích i nivách tohoto světa(Na) zde se shromáž k posvát tryzně(Na) Dech mateřské ze(Na) sem k To zale(Na) i lu Tvé oti přenese do(Na) Vodu živou nomu pokole(Na) jež vytryskla zde kde uhasla Tvoje hlava(Na) Vodu živou čirou a vonnou(Na) tajemnou jak tajga(Na) Po celém svě všude(Na) kde Tvoji prošli bratři(Na) rozžehli i ru plamen(Na) svých barev(Na) Ale zde daleko daleko(Na) tajem plamen vy stude ze(Na) no život z ní tryskne(Na) Uprostřed barev rudých modrých i lých(Na) Tvé lo se v květy pro(Na) jichž nezřelo umdle lidské oko(Na) Ohromné květy sibiřské tajgy(Na) ru i (Na) Jich bude ojet živit(Na) širokou ruskou zemi(Na) Jich krása hovořit bude k cemu světu(Na) Tak zde bude hořet(Na) zimou i tem(Na) na ky(Na) Tak zpíval(Na) když jarních vod hluč příval(Na) hřměl kol a obval krvavou hlavu(Na) v níž jas a dosud ži zrak(Na) s nejčistší oblohou splýval(Na) duho něž pták(Na) Tišina bez hranic(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1016. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MĚSTO. (František Taufer)
  2. Zpěv na hoře (Stanislav Kostka Neumann)
  3. Ouvertura epopeje. (Jaroslav Vrchlický)
  4. LETNÍ VEČER DOMA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  5. V JESENI. (Xaver Dvořák)
  6. ZPĚV ZEMĚ. (Antonín Sova)
  7. lidé s modrými konvičkami (Stanislav Kostka Neumann)
  8. NA VÝŠINÁCH (Otokar Fischer)
  9. NÁDRAŽNÍ SVĚTLA. (František Taufer)
  10. SMUTEK JESENĚ. (Božena Benešová)