OB
Pozdravujeme podzim, úrodu těžkou a zlatou,
Básníka, Mudrce, Hospodáře!
Pozdravujeme sklizeň přebohatou,
jako med hustou, čisté a vítězné záře!
[21]
Teskný je člověka osud, však velký je s Anděly zápas
o cestu tajemnou, jež vede až v ohniska boží,
největší chvíle pak, kdy Věčnost se k duši až sklání
a echa svá v její záhadná ložiska střásá...
nad sudbu vratkou těla, jez dovede zradit,
slavnější sudbou zní úděl silného ducha,
jenž vidí pralesem hmoty a světa svárlivého
skutečný kosmos, pradávnou duše vlast...
nad jiskřivé dary, jež minuty opojují,
ale jichž ztráta dovede stonat v nás leta,
[22]
chvíle je ticha, kdy večerní zvon tam v hluši
v městečku moravském a v centru starého světa
zvěstuje duši jedinou pravdu bytí.
Ale nikdy dosud
mateřská mluva nedala většího žáru,
kouzelnější se nerozeplála silou,
než v tomto chorálu, velkém a slavném jak bouře!
Ó díky, mysliteli, že zvolil’s nejsladší hudbu
pro slovo a pravdu a zákon, jímž chtěla Věčnost
shovívavá a milostiplná ke světu nevděčnému
promluvit ústy prorokovými!
[23]
Pozdravujeme podzim, planoucí úrodu sžatou,
Básníka pozdravujeme a marně slova díků
hledáme nicotná za lásku přebohatou...
[24]