KT
Večer před svatým Janem
sešel jsem se s Tomanem.
Léto bylo, horko bylo,
a proto se dobře pilo.
Luna hříšně sobě hovíc
na nebi, řkla: „Do Vokovic,
kamaráde, cesta dlouhá,
splete se ti stín i strouha,
nechoď, brachu, v této chvíli –
a proč byste nepopili?
Vojáček, jenž vedle sedí,
smutně v hvězdné nebe hledí,
potěš ho a zdar mu přej,
na cestu mu požehnej!“
[75]
Smutný vojáček jsem já byl,
chtěli, bych též Rusa zabil,
často vykládali dlouze,
že lze zabít i Francouze,
dlaň císaře pána svrbí,
vzpomene-li si na Srby.
A tak jsme si povídali,
věrné slovo jsme si dali
v noci černé jak kůň vraný.
Hleděli jsme na Hradčany,
dole teskně tichla Praha,
nad celý svět tenkrát drahá.
„Tož mi, bratře, požehnej,
svou tuláckou hůl mi dej!“
[76]
„Kamaráde...“ hlas mu spálil
žal za všecky... vína nalil,
nervosně trh’ rukou, hlavou,
sklenku zvedl kolísavou,
třesk! a cink! hle, echo světa,
krev či víno – všecko zkvétá
na tom světě do krvava!
A v tu dobu i noc tmavá
zrudla, a jen přízrak bílý
Hradu svítil v jitřní chvíli.
„Ráno je... což dělat brachu?...
Jdi jen tam... a neměj strachu...
Mnoho se nerozmýšlej!...
Rovnou za nosem se dej!“ – – –
[77]
Večer před svatým Janem
mluvil jsem zas s Tomanem.
Léto bylo, horko bylo,
u Nezdarů teď se pilo.
Let už přešlo přes patero...
Řečí až po jitřní šero,
až po červánkovou chvíli,
a v ní svítil Hrad náš bílý.
„Kamaráde“... hlas mu zjihl,
zraky vzplály, sklenku zdvihl,
smírný jeho pokyn němý
jakby objal celou zemi:
„Ještě chleba chudým dej,
Bože, spravedlnosti jim přej!“
[78]
Dobře jsi mi, bratře, radil,
na dobrou jsem kartu vsadil.
Proto dnes v slavnostním čase
připíjím já Tobě zase:
Ještě Tobě Pán Bůh dej
sklenku mnohou, požehnej
chlapcům Tvým, Tvé paní mámě,
a vzpomínej dobře na mě!
[79]
MILOVANÍ BÁSNÍCI
Petr Bezruč
Otokar Březina
Viktor Dyk
Karel Hlaváček
Jiří Karásek ze Lvovic
Jan Opolský
Arnošt Procházka
Antonín Sova
Fráňa Šrámek
Otokar Theer
Karel Toman
[81]
Tento exemplář na holandském papíru Van Gelderově byl vytištěn pro Hanu Koblihovou
[83]
Tuto knihu básní upravil, dvanácti podepsanými suchými jehlami, dřevorytem a jedenácti kreslenými monogramy vyzdobil a jako svůj šestý tisk v sedmdesátisedmi výtiscích vydal F. Kobliha. Kniha je vysázena z písma Fournierova a byla vytištěna ve dvacetidvou výtiscích na císařském japonu a v padesátipěti na holandském papíru Van Gelderově v Průmyslové tiskárně za vedení M. Kalába v Praze v prosinci 1928. Suché jehly vytiskl M. Pegrassi v dílnách A. de Piana v Praze. K výtiskům na japonu připojeny podepsané první stavy suchých jehel. Všechny výtisky jsou podepsány spisovatelem. V prvých čtyřicetičtyřech výtiscích jsou monogramy ručně kolorovány.
E: mk; 2005
[84]