UKRAJINSKÁ NOC.
I u nás tak slavík zpívá,
i u nás také bývá
noc opojná, milá,
krasavice.
Za Dněprem zář,
tajemný přísvit nad Kyjevem.
Tam v sadech a v parcích při hudbě
krásné se procházejí dámy,
hovory bouřné jdou po ulicích,
hloučky vášnivých lidí
neklidně hučí,
vzduch napojen divnou vůní
těžké a bouřlivé doby.
Na úhlech ulic, okolo světel
špinavé děti vykřikují:
„Armády naše ustupují!“
A těžký vítr chmurně vane
nad Ukrajinou.
Od rakouských hranic
nečisté vlny plynou.
Tam boj, tam hrůza, umírání,
40
zmatek a děs i smutná poušť
zvrácených, nešťastných srdcí.
Ty nevíš, ó dítě tohoto kraje,
dívčino smavá i vnímavá,
o tomto hoři, o této kletbě,
o této elegii?
Ach, před námi Kyjev, před námi Dněpr,
a kolem noc, noc ukrajinská,
noc vonná!
Ale já vidím: tam daleko,
opuštěn, ztracen, zapomínán,
jako v rozbouřeném černém moři
rozbitý vrak,
tam hlouček je bohatýrů,
malá a skromná hrst,
nesoucí na svých sesláblých plecích
všecko!
Tam daleko, v plamenech hořících měst,
sžehnutí sluncem a zčernalí dýmem,
zmoření bděním i útrapou cest,
o slavný vítězný červnový sen
okradeni –
tam bijí se lvi.
41
Nepadli, nezmizeli,
nezahodili slavných zbraní,
ale ještě výše
pozvedli vzdorné, ohnivé hlavy,
sevřeli bodáky, zatnuli zuby –
a bili.
Hlas jejich letí dnes do Kyjeva,
já jasně jej slyším.
Vy všichni mu vroucně naslouchejte
i jděte za ním,
neb jenom tam je sláva a čest!
A za námi Kyjev, za námi Dněpr,
za námi noc, noc ukrajinská,
noc vonná...
Červenec 1917.
42